Zákon silnějšího

12. kapitola

 „Nikdy, říkám nikdy, jsem neměl Všeotce žádat, aby Lokimu vrátil magii. Podívej se, jak to dopadlo!" bylo první, co jsem slyšela, když jsem se probrala k životu. Celé tělo jsem měla jako v ohni bolestí. Pokusila jsem se posadit a rozhlédnout kolem. U mě seděla Frigga, která mě nyní tišila. Thor procházel kolem postele, na tváři ustaraný výraz.

„Allasso, jak se cítíš?" dvěma dlouhými kroky byl u mě.

„Strašně. Všechno mě bolí. Co se stalo?" povedlo se mi chraptivě říct. Frigga mi okamžitě ke rtům přiložila pohár s vodou.

„Loki tě proklel." Málem jsem vyprskla vodu. Utřela jsem si rukou pusu a nechápavě koukala z Thora na Friggu.

„Proklel? Cože?"

„Bohužel podstatu prokletí neznáme. Matka," podíval se Thor na Friggu a pak zpátky na mě, „je mocná čarodějka, ale v tomto ji Loki dávno předčil."

Mé tělo prošlo další vlnou bolesti a já se zkroutila jako paragraf. Tiskla jsem Frigginu ruku a sténala bolestí.

„Matko, není nic, čím by se jí dalo pomoct?" Thor začal znovu procházet kolem. Bolest ustoupila natolik, že jsem byla schopná otevřít oči a vydechnout si.

„Já toho parchanta přetrhnu, jen co se mi dostane do pracek," slíbila jsem a napila se nabízené vody.

„Při magickém ohledání jsem nezjistila nic, kromě toho, že máš vysokou horečku a návaly bolesti. Pokud to bude pokračovat tempem, jakým dosud, do tří dnů budeš mrtvá," oznámila mi královna.

„Tak zavolejte Lokiho, já se mu omluvím, třeba mně toho prokletí zbaví."

„Pochybuji, že takhle funguje Lokiho mysl," opáčil mi Thor a tím mi vzal veškeré iluze. Lehla jsem si zpátky na postel a zavřela oči.

„Máš pravdu. Loki chce, abych trpěla. Abych zaplatila nejvyšší cenu za překažení jeho skvělých plánů," Frigga mi hadříkem otřela orosené čelo.

„Teď tě uspím a zkusím přijít na to, jak tě z toho prokletí dostat," řekla mi. Přikývla jsem a pocit úlevy ze spánku jen přivítala.

Při dalším mém probuzení při mně seděl jenom Thor s hlavou v rukách.

„Thore?"

„Jsi vzhůru. Počkej, dám ti napít," podal mi pohár a já smočila rty v chladném nápoji. Chutnal trpce, ale se sladkým podtónem.

„Co je to?"

„To ti umíchala matka, snižuje horečku a tlumí bolest. Takový oblbovák, jak bys řekla na Zemi," pomohl mi do sedu a natřepal mi polštář.

„Nějaký pokrok?"

„Žádný. Omlouvám se. Nikdy by mě nenapadlo, že by ti Loki dokázal tak ublížit."

„Ani mě, Thore, ani mě. Neber si to za vinu," pohladila jsem ho po ruce. Bolest znovu přišla, ale byla tlumená, stejně jsem však musela zavřít oči a zatnout zuby. Tohle moc dlouho vydržet nemůžu.

„Thore, vezmi mě za Lokim. Pokud mám umřít, chci, aby to viděl. Chci, aby věděl, co provedl! Nech si to vyžere se vším všudy," požádala jsem. Thor se zdráhal, nakonec zavolal Friggu a tak jsem je musela ukecávat oba. Nakonec se to povedlo a mě přesunuli na nosítka.

Loki přecházel po cele, když mě tam strážní donesli.

„Co to má znamenat?" chtěl vědět.

„Taky tě ráda vidím, ty parchante jeden nevychovanej," neodpustila jsem si, ale tělem mi projela křeč, takže to nevyznělo tak nepřátelsky, jak jsem to myslela.

„Proč tě přinesli sem?"

„Copak, proklínat umíš, ale ať si potom oběť umře někde mimo? Žádné takové, budeš to mít přímo z první ruky."

„Ty neumíráš," asi si namýšlí, že blafuju.

„Mé tělo si to nemyslí," zavrtěla jsem hlavou a doufala, že mi sem někdo pošle ten nápoj na bolest.

Loki ke mně přešel a mávl nade mnou rukou. Pak znovu... a naposled.

„Skutečně. Zapomněl jsem, že vy smrtelníci jste tak křehce stavění." Na tohle jsem pohotovou odpověď už neměla, proto jsem zavřela oči a doufala, že tohle všechno brzo skončí.

Nevím, kolik uběhlo hodin, ale můj stav se rapidně horšil. Bolest byla všudypřítomná, už nedocházela ve vlnách a já začala horečkou blouznit. Kroutila jsem se na přikrývce, zatínala do ní ruce a myslím, že se mi povedlo si prokousnout ret. Loki to všechno sledoval z druhého konce cely, kam se uchýlil. S každým mým cuknutím či bolestným zasténáním těkal očima víc a víc. Začala jsem se smiřovat s tím, že mě skutečně hodlá zahubit. Po několika dalších náporech bolesti jsem už byla tak vysílená, že už jsem jenom ležela, občas zasténala a z očí mi tekly slzy. Něco chladivého mi přistálo na čele a já si říkala, že to Frigga nevydržela a přišla mě z cely vzít. S námahou jsem otevřela oči a setkala se s Lokiho zády, když kroutil hadřík nad lavorem.

„Myslím, že tohle ti jako lekce postačí," promluvil na mě, ale moc jsem mu v tom svém letargickém stavu nerozuměla. Zvedl ruku, dal mi ji na čelo, zavřel oči a mumlal nějaké slova. Bolesti ustávali a celým tělem se mi rozprostíral chlad, který zaháněl horečku. Mysl se mi pročišťovala a já se propadla do uzdravujícího spánku.

„Loki, jak jsi vůbec mohl použít něco, tak hnusného na jediného člověka, který se tady o tebe stará! Uvědomuješ si, že jsi ji málem zabil?"

„A ty, bratře, uvědomuješ, že jsi ji právě vzbudil?"

„Jo, Thor má na to talent," přidala jsem se do debaty a posadila se. Bolest nikde, horečka nikde, žízeň přítomna. Takže vše v pořádku.

„Jak ti je?" starostlivá kvočna Thor si ke mně dřepl a přiložil dlaň na čelo.

„Rozhodně líp. Aspoň k něčemu jsou ty Upíří deníky dobré."

„Je možné, aby ještě blouznila?" podíval se Thor na Lokiho.

„Neblouzním. Klaus taky nenechal Caroline umřít, když ji pokousal a Tyler mu ji předhodil, aby se na to díval," hájila jsem se.

„To byl tvůj plán?"

„Aspoň nějaký byl, když si se mnou nikdo nevěděl rady. A teď ty," zaměřila jsem svou pozornost na boha sedícího u stolu, „přísahám bohům, jestli mě zkusíš ještě někdy proklít, tak tě na místě zabiju!"

„To už tě ale pak nebudu moct zachránit."

„To mi bude fuk! Víš, jakou bolestí jsem si kvůli tobě prošla? Ať se o tebe stará někdo jiný, já dávám výpověď, už tě nechci!" skopla jsem přikrývku na zem a postavila se. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla a přestala se mi točit hlava. Nakráčela jsem si to pak k bohu lží a zapíchla mu ukazovák do tuniky na hrudi, „já s tebou končím. Když si uvědomím, že jsem s tebou jednu chvíli sympatizovala, či tě dokonce litovala... já husa jedna zamilovaná."

„Zamilovaná?" úplně jsem na Thora zapomněla, „bratře, tys to věděl?"

„Jenom slepý nebo dutý jako ty, by to neviděl," zněla odpověď.

„Jak jsi jí potom mohl, tak ublížit?!"

„Ve válce a lásce je vše dovolené, bratře," usmál se Loki.

Plesk! To přistála moje ruka na jeho tváři.

Překvapeně se na mě podíval a Thor na tom musel být stejně. Otočila jsem se na podpatku a s veškerými zbytky důstojnosti celu opustila. Ať se tam třeba pozabíjí.