Zákon silnějšího

3.kapitola

Nejdřív jsem musela vypít nějaký lektvar z poháru, který mi Frigga podala. Bylo to pěkně nechutné pití, skoro jako rum. Musím udělit zlatého bludišťáka Lokimu za to, že se u pití vůbec nijak netvářil. Za to já málem prskala na všechny strany a mlaskala, jak jsem se snažila dostat tu hnusnou chuť z jazyka.

Z břicha se mi rozlévalo teplo do celého těla a já si uvědomila, že jsem se zapomněla zeptat na jednu docela důležitou věc. Jaká byla úspěšnost toho obřadu? No, doufejme, že je to skutečně tak jednoduché, jak slibovali a já nenatáhnu kopyta hned na začátku.

„Nevím, jestli je zrovna vhodná doba se zmínit, ale nesnáším bolest, jakoukoli," promluvila jsem ke královně, když jsem se dívala, jak Lokimu Odin přejel nožem po dlani.

„Vše bude v pořádku," snažila se mě uklidnit a chytila mě za ruku. Podívala se na Thora a ten přešel ke mně a chytili mě za ramena. Oni si fakt myslí, že bych se pokusila utéct?

Odin i s nožem přešel ke mně a vzal mě za levou ruku. Obrátil ji dlaní vzhůru a rozřízl kůži. Doma to rozhodně nezkoušejte, bolí to. Z koutku oka se mi kutáleli slzy, ale nutila jsem se nevydat ani hlásku. Vstala jsem a přešla k Lokimu.

„Teď se chytněte za ruce, rány se aspoň na chvíli musí spojit," řekl Odin a my to udělaly. Přes zápěstí nám potom přehodil zlatou stuhu a udělal na ní uzel, čímž nám svázat ruce k sobě. Žádné zaklínaní, prozpěvování, prostě nic. Za to já po chvilce cítila, jakoby mi přes ránu do těla proudilo něco chladného a rozlévalo se to teplem, které vyvolal ten nápoj. Než to ale stihlo dojít k hlavě, uviděla jsem, jak mě začíná obklopovat černota, a podlamují se mi nohy. Pak už bylo jenom ticho a tma.

Probudila jsem se a první co jsem uviděla, byl ustaraný výraz Pepper. V ruce držela hadřík a zřejmě ten byl příčinou mého vzbuzení. Utírala mi s ním tvář.

„New York?" zkusila jsem promluvit, ale vlastní hlas mi zněl trochu cize.

„Jo, Thor tě sem včera přenesl. Jak se cítíš?"

„Pokud nepočítám tu skupinku trpaslíků s kladivy v mé hlavě, tak... divně," řekla jsem popravdě a navlhčila si rty.

„Tony málem Thora prohodil oknem, když tě sem nesl v bezvědomí a on nevěděl, co se stalo," Pepper mi podala pohár vody a já se opatrně posadila.

„Nějaký elixír na bolení hlavy mi sebou asi nepřibalili, co?" napila jsem se a chytila se za hlavu. Ta bolest byla naprosto příšerná.

„Ne, říkal ale, že je možné, že ti bude špatně, tak jsem se vybavila," ukázala na stolek vedle postele, kde stál tucet krabiček a lahviček léků.

„On tu už zas není? A kde je Loki?" ptala jsem se, zatímco jsem do sebe kopla dvě pilulky.

„Thor odletěl za Jane. Lokiho bys měla cítit, ne?"

„Nejsem si jistá, že jsem teď schopná cítit cokoli jiného než tu hlavu."

„Je u sebe v pokoji. Zavřený od té doby, co jste přišli."

„Jemu není blbě? Neomdlel?"

„No, on si zrovna nestěžuje na to, jak mu je. A byl při vědomí a došel po svých," Pepper mi doplnila vodu a já zakroutila hlavou. Okamžitě jsem toho pohybu litovala. Zalezla jsem si zpátky pod peřinu a zavřela oči. Zaobírat se bohem lží a děním světa můžu i po tom, co zaberou ty léky.

Na druhý den, jen co jsem se vzbudila, jsem hned vypadla z Avengers Tower a začala zkoumat, jak pouto mezi mnou a Lokim funguje.

„Jsem patnáct kilometrů od věže a pořád nic, Starku. Jsi si jist, že Lokimu nic není?" mluvila jsem do telefonu a nohou kopala do obrubníku vedle taxi.