Diamant samotného nebe

čtyřicátá kapitola

Za týden po podepsání rozvodových papírů z mé strany přišla Chloé obsílka, že má do druhého dne opustit vilu. Chvilku jsem si pohrával s myšlenkou, že bych jí tam poslal na rozloučenou bulvár, ale chtěl jsem, aby nikdo nevěděl, kde jsme spolu bydleli. Podle soukromého očka, který jednal s Ninem jsem věděl, že je Marinette stále ve vile. Na základě toho jsem do obsílky napsal, že veškerý personál zůstává v domě a tím pádem neodchází s mou ženou. Aspoň k tomuhle mi bylo dobré, že jsem jí přijal svým jménem. 

Po příjezdu večer do vili tam černovláska nebyla. Za to jsem mezi vstupními dveřmi potkal Chloé. Byla neupravená, nenamalovaná a ubrečená. Přesto z ní šlo až moc negativní energie.

"Tohle ti nedaruju, Adriene." přišla ke mně a podívala se mi do očí.
"Nemůžeš mi nic udělat a teď odejdi." řekl jsem bez emocí.
"Marinette ti vezmu a nic s tím nenaděláš. Zničím tě a přes bulvár z tebe udělám trosku." prskala.
"Fajn, posluž si a až budeš na mobilu, najdi si můj dnešní rozhovor o našem krásném vztahu." mrknul jsem po ní a nechal za sebou zavřít dveře. 

Na doporučení jsem si najal ochranku, která byla pečlivě rozmístěná po celém areálu vili. Všechny zámky jsem nechal vyměnit a dal rozkaz, aby černovlásku pustili do vily. Podle informací chodila každý večer do podniku, kde starší muži hrály poker, tak snad bylo všechno v pořádku. Rozdávala jim karty a starala se o jejich dolité skleničky. Očko mi přineslo pár fotografií, takže jsem měl jistotu, že je to ona. Skandál našeho rozvodu se rychle šířil a brzy jsem měl fotografy před branami. Odplata od Chloé, co jiného bych také mohl čekat. Personál dostal dovolenou a veškeré jídlo jsem do vili nechal vozit už uvařené z restaurací. 

"Pane." zaklepal bodygarda na dveře.
"Ano?" řekl jsem rozespale.
"Ta dívka přišla a je v domě." řekl a já se usmál.
"Říkala něco?" posadil jsem se na postel.
"Nic, ona . . ." poškrábal se na zátylku.
"Ona co?" podíval jsem se na něj.
"Mohla by klidně dělat bodygarda, žádný z mých chlapů si jí vůbec nevšiml. A to nemluvě o tom jak se s jedním málem poprala v kuchyni."
"Cože?" zalapal jsem po dechu.
"Chci říct, že je všechno v pořádku. Vysvětlili jsem si to a teď už je ve svém pokoji a nejspíš spí." dal před sebe ruce v obraném gestu.

Měsíc v úplňku prosvětlil úplně černý pokoj, kde kromě postele a polštářů u okna nebylo nic. Co nejtišeji jsem zavřel za sebou dveře a pro jistotu otočil i klíčem. Nechtěl jsem být žádným z hlídačů rušen. Jak šnek jsem se doplazil k posteli, abych mohl spatřit dívku, která v ní měla podle jejich velitele spát. U posledního kroku jsem mírně zakopl o svoji vlastní nohu a celou váhou dopadl na postel. To překvapení, že v ní Marinette nebyla, bylo skoro až děsivé.
"Snad neodešla." problesklo mi hlavou.
"Já klidně půjdu." ozvalo se rozespalým hlasem od okna.
"Co?!" vylítl jsem okamžitě dosedu.
"Cokoliv budeš chtít, Chloé"
"Já nejsem Chloé."
"To je jedno."
Až teď jsem dohlédl, Marinette ležela na zemi, mezi polštáři, napůl zabalená v dece a nejspíš spala. Někdo tady umí mluvit ze spaní, pomyslel jsem si. Tak Adriene, uvidíme jestli to všechno bylo aspoň k něčemu dobré. Došel jsem až k ní, zatnul svaly a s tichým bojovým křikem, ji zvedl do své náruče. Byla skoro o půlku lehčí než Chloe, ale i tak jsem se opotil a modlil se, abych ji nepustil na studenou podlahu. Takové probuzení, by si opravdu nezasloužila. Jemně jsem ji položil do měkké postele i s dekou, které se nechtěla ze spánku vzdát. Lehl jsem si k ní na záda a nechal jí, aby se ke mě ze spaní přitiskla. Byl jsem z mého výkonu zpocený snad i na prdeli, ale stálo to za to. V její blízkosti jsem sotva dokázal zamhouřit oči, přesto jsem se vyspal tak jak dlouho už ne. Najednou mi ke štěstí stačila jen ona, opravdu pravá láska existovala. Proč bych se měl honit za slávou a penězi, když mi bohatě stačí normální život s touhle dívkou. Poklidný život, rodinné zázemí a její lásku, to je vše co mé ego potřebuje. Nikdy bych neřekl, že ženu mého srdce vybere právě mé vysoké ego. 

"Copak na zemi mezi polštáři to bylo lepší?" pobaveně jsem se ušklíbl, když se zavrtěla v mé náruči.
"Mm mm." zabručela a ještě víc se ke mně přitiskla.
"Jen spi." políbil jsem jí do vlasů a zavřel jsem oči. 

Zapíral jsem si to dlouho, ale ona mě opravdu dostala. Kousek po kousku si mě získala a ani se o to nesnažila. Vedle ní jsem se nebál ničeho, jen jí samotné. Co když mé srdce vyléčila, ale jejímu už není pomoci. 

"Jedinou lásku, kterou v srdci mám je strach, bezmoc a bolest z ní." špitla Marinette a napila se z poloprázdné flašky.
"Nebuď jako já, Adriene." vzala si mou hlavu do svých dlaní.
"Kdybych ti mohla dát kus sebe, bylo by to zdravé srdce, plné lásky, kdybych ho jen měla." ukápla jí jedna neposedná slza.

Tehdy v té pergole mi otevřela své srdce poprvé a naposledy. Bála se, že přede mnou bude vypadat slabě a pošpiněně, proto jsem jí tak moc opil. Nesměla si ten rozhovor pamatovat. Už takhle to byla obrovská námaha prožít, natož to vyslovit. Přijde den, kdy to poví sama z vlastní vůle, až na to bude její srdce připravené. 

Krásný pátek všem. 😘

Snad jste ho prožili relativně v pohodě, u mě se to říct rozhodně nedá. 🤐
Hned ráno (4:30) mi nenastartovalo auto, takže jsem do práce přišla o deset minut pozdě (5
:10). Po příchodu kolegyň (9:00) mi jednou bylo oznámeno, jaký jsem sobec a chci skončit, protože je pro mě škola důležitější. 🙄Celé dopoledne i odpoledne jsem lítala jako trysko myš sem a tam a nakonec jsem večer skončila o hodinu později. Nikdo mi jí neproplatí!!! Dojela jsem si aspoň do krámu něco málo koupit domů a karta mi oznámila, že dneska rozhodně fungovat nebude. Dojela jsem nakonec ve zdraví domů a zjistila, že jsem bez elektřiny a i wifi.😶 Kapitolu vydávám až teď, protože jsem to ráno prostě nestihla a teď se jen modlím, aby to co nejdříve nahodili a já si mohla dát zaslouženou vanu. 🤣

!!!!Nestěžuju si, ale dneska jsem to ze sebe prostě musela vypustit. Nicméně jako největší katastrofu považuju skutečnost, že jsem si dneska nevsadila a ani nekoupila žádný los . . . 😂🤯🤫