Diamant samotného nebe

třicátá čtvrtá kapitola

Jako bych se probudil z krásného snu do tvrdé reality. Marinette mě přesně v devět probudila, připravila mi čisté oblečení a čekala na mě za dveřmi než vyjedu. Cestou do jídelny jsem si vyměnili pár nepatrných úsměvů. Měla na sobě opět oblečení pro služku, vypadala v tom tak zvláštně. Z nějakého důvodu měla uniformu, kterou nosila jen, když jsem měli návštěvu nebo Chloé neměla den. 

"Chloé se vrátila?" zašeptal jsem těsně u jídelny.
"Nejen Chloé." protočila očima a nechala mě vjet do dveří prvního.

Chloé ve zlatém, stůl ve zlatém a její matka uprostřed. Jsem v prdeli. Co ta tady jako chce?! Od mé nehody se mnou nechtěla mít nic společného a Chloé zakázala si mě vzít.  Podle jejího myšlení jsem jí zkazil pověst i pár zakázek k tomu. 

"Audrey." vydechl jsem překvapeně a naštvaně zároveň.
"Můj zeď." řekla s odporem a já přijel ke stolu.
"Čemu vděčíme za tvojí návštěvu?" snažil jsem se o co nemilejší tón.
"Věř, že v Japonku mi bylo daleko lépe než tady." zaprskala a Marinette mi nalila čerstvou kávu do hrnečku.
"Moje matka je toho názoru, že by nám dvou prospěla dovolená." řekla Chloé a dala si do úst svojí rýžovou kaši.
"Dovolená? To nestačilo zavolat." nechal jsem si na talíř nandat lívance a čerstvé ovoce.
"Nestačilo." zpražila mě pohledem, i když měla na očích sluneční brýle.
"Fajn." zvedl jsem ruce v obraném gestu a dál si jí nevšímal.
"Víš, Adrienku, hrozně jsem se odcizili za ten rok a pokud má tohle manželství fungovat, musíme změnit prostředí." podívala se na mě Chloé.
"A proto je tu Audrey, aby mi to řekla místo tebe?" povytáhl jsem obočí.
"Přesněji jsem tu proto, abych si odvezla Marinette." řekla znechuceně její jméno.
"Cože?" šokovaně jsem položil příbor.
"Ta dívka na tebe očividně nemá moc dobrý vliv. Sám celou dobu říkáš, že tě jen rozčiluje a měří si s tebou své ego. Takhle od ní budeš mít už pokoj, nemám pravdu Chloé?" podívala se Audrey na svou dceru.
"Prostě s námi už nebude ve vile, až přijedeme zpět. Konec konců, přemýšlela jsem, že se úplně odstěhujeme ze země pryč. V úvahu připadá Itálie." podívala se mi Chloé do očí a já nevěděl co mám dělat.

Po zbytek snídaně jsem už nepromluvil ani nebylo o čem. Aurey poslala Marinette na nákupy a s Chloé se mi snažily vysvětlit jak moc se mi uleví. Vůbec jsem nechápal, jak to tyhle dvě mohlo napadnout. S Marinette jsem si dávali pozor, aby nás nikdo neviděl a naše divadlo bylo dokonalé, asi možná až moc. Večeře proběhla úplně ve stejném duchu, jen Marinette byla celou dobu v kuchyni a neukázala se. Myslel jsem, že si s ní promluvím, až půjdou ty dvě nádhery spát, ale Chloé jí poslala pryč z domu. Zahlédl jsem jí jak na motorce odjíždí, ani se neotočila. Nevěděl jsem jestli se ještě vrátí, ale mé srdce se bálo, že jsem jí dnes viděl naposledy. 

Ty dvě během pár dní obrátily vilu vzhůru nohama. Začala mi tvrdá diktatura a zakazování všeho co jsem chtěl dělat. Podle nich jsem nesměl vyjet ani na terasu. Byla jen otázka času kdy bouchnu a naštvu se tak, až obě dvě vyhodím na ulici a jednu s rozvodovými papíry.

"Dneska si myšlenkami jinde." řekl mi Tom při cvičení.
"Chybí mi ta drzá černovláska a klid v domě." ušklíbl jsem se.
"Proč ty dvě tedy nevyhodíš?" 
"Ničemu si nepomůžu, nevím kde Marinette je." a ty jako otec také ne.
"Začalo ti na ní záležet." usmál se.
"Určitě ne." zavrtěl jsem hlavou, ale hned se mi na tváři vytvořil malý úsměv.
"Ať jí zavolají zpátky, pořád tu máš nějaké slovo."
"O slovo jsem už dávno přišel." povzdechl jsem si.
"Neříkej mi, že ani na jednu nemáš nějakou páku." 

Krásný pátek všem. 😘

Dneska mám poslední den volna a zítra opět naskakuju do kolotoče mého normálního života. 😂🤐 Udělala jsem za těch 12 dní víc věcí, než jsem původně doufala, takže jsem zas až tak moc neprokrastinovala. 😂🙏

Užijte si víkend, pálení čarodějnic a první májovou pusu. 🌸💕