Diamant samotného nebe

dvacátá první kapitola

Z toho mého ležení na studené zemi jsem si zavařil na docela solidní zápal plic. Celou tu dobu byla se mnou v pokoji, i když otočená zády. Chloé každý den volala a párkrát za mnou byla v nemocnici prosit za odpuštění. To byla jediná chvíle kdy Marinette zmizela, aby nás nenachytala spolu. 

"Tak, jeden mekáč pro pána." položila přede mě tašku plnou ňamek a nemocniční večeři dala na stranu.
"Už jsem si mysle, že nepřijdeš." zpražil jsem jí pohledem a přemýšlel jak to sem propašovala.
"Nejsou to ani tři minuty co Chloé odešla." ušklíbla se a sedla si do velkého křesla, které jsem jí nechal přinést k oknu, aby pořád nestála.
"Pravda." zasmál jsem se a pustil se s chutí do toho. 

Z nemocnice domů mě pustili až za tři týdny a to plně zdravého. I tak jsem si však odnesl sebou ještě hromadu léků a vitamínů, abych podpořil svojí imunitu. Přijel jsem do čistě uklizeného domu a nádherně rozkvetlou zahradou. Marinette mi na moje přání odnesla oběd do pokoje, abych nejedl s Chloé. 

Z okna jsem pozoroval jak je venku nádherně, konec dubna a já musel být ještě zalezlý, abych náhodou nenastydl nebo se nespálil od sluníčka. Někdo zaklepal na dveře.

"Ano?!" řekl jsem podrážděně, protože mi bylo jasné kdo to je.
"Já . . ." o to větší překvapení bylo, když to nebyla Chloé, která by se přišla omlouvat.
"Děje se něco?" už nějakou dobu jsem se k ní choval víc mileji, ale stále jsem měl vůči ní dost velký odstup.
"Přemýšlela jsem a pokud ta nabídka ještě platí, chtěla bych peníze na nákup pár věcí na zahradu. Mám takovou představu, když je venku tak krásně, ale nemám dost hotovosti na materiál a výplata je . . ." v tom jsem jí rukou zastavil.
"Vezmi si z peněženky kolik potřebuješ." ukázal jsem na noční stolek.
"No a . . . " 
"Je to málo?!" podivil jsem se, moje peněženka byla narvaná k prasknutí.
"Ne, to rozhodně ne. Jen jestli máš všechno, nerada bych, aby se opakovalo to co minule." podrbala se na krku.
"Neopustím svojí postel, stačí?"
"Stačí." kývla hlavou a odešla z pokoje. 

Buď jsem to dřív tak nevnímal, nebo od té doby měla o mě daleko větší strach. Sice se se mnou hádala stále stejně, ale teď už jsem v tom slyšel i ten dvojsmysl legrace, který se tam skrýval celou dobu. Nejspíš byla stále stejná jen já měl tmu a vypnutý mozek. Od příjezdu z nemocnice jsem také dovolil, aby chodila do mého pokoje. Tak velký posun zaznamenal náš vztah. Nicméně, neměl jsem zas až takovou potřebu zůstat v posteli.

"Adriene?" řekla mi za zády Chloé, když jsem byl kousek od piana.
"Co." řekl jsem tvrdě a ani se na ní neotočil.
"To už ti ani nestojím za pohled?" 
"Úplně ses mi znechutila." 
"Každý člověk dělá chyby a je to tvé slovo proti mému, že tu někdo byl." stoupla si přede mě.
"Ty ze mě chceš dělat ještě debila?!"
"Jen ti říkám, že si někoho neviděl a já ti tady chystala překvapení."
"Zmiz mi z očí." zavrčel jsem.
"Vidím, že s tebou není rozumná řeč. Odjíždím na Kanáry fotit, vrátím se za týden. Uvidíme jak dlouho to tvůj pták  bez mé pusy vydrží."
"Dlouho a tu tvojí kamarádku si vezmi sebou, ať mi tady svým egem neotravuje vzduch."
"Ne, ne ta tady zůstane a bude tě hlídat, platím jí za to dost." zamávala mi a odešla z místnosti.

Stále Marinette věřila natolik, že jí tu se mnou nechala a neměla sebemenší podezření, že se v našem vztahu s černovláskou něco změno. Byla tak zaslepená sebou, že neviděla kam až jsme se s Marinette posunuli. Poslední větou mě utvrdila, že jsem jí totálně ukradený. Jen co opustila dům i se spoustou kufrů jsem se rozhodl udělat něco šíleného. Vozík jsem nechal u schodů a jako batole jsem začal lézt do schodů. Musíme na ty schody dát nějaké koberečky, říkal jsem si v duchu pokaždé, když mi to podklouzlo a já sjel o pár schodů níž. Z vypjetích všech sil jsem se vyškrábal do patra a na zádech zhluboka dýchal. Po načerpání sil jsem se vydal do ložnice mé manželky. 

Byla celá ve zlato-bílém provedení s černými prvky. Nic jiného než luxus jsem také neočekával.  Vlastně tohle bylo poprvé, kdy jsem byl v patře. Ani nějak nevím co jsem tady hledal, ale vzhledem k tomu, že šatnu měla dole, tady musela schovávat všechna svá tajemství a také, že ano. Hned po otevření první skříně jsem objevil spoustu láhví alkoholu a skleničky, v druhé zase různé pochutiny. Noční stolek byl plný kondomů a různých pomůcek. Z krabic jsem vytahal prádlo, které nezakrývalo snad vůbec nic, když se obléklo a co hůř, bylo tu i pánské prádlo. Korunu tomu dala krabice s fotkami kluků, které jsem moc dobře znal včetně jednoho. Nebýt tohohle šmejda, nikdy bych neskončil na vozíku a nevzal si Chloé. Taková drzost mít doma v krabici fotky všech, kterým dovolila, aby jí píchali i s datumem seznámení. 

Krásný pátek všem. 😘

Dneska počasí stálo za nic, lidi protivní a všechno se kazilo. to nám ten víkend pěkně začíná. 👌

Na pondělí mám přes dvě stě stránek materiálu na naučení a jedu 12,5 h všechny tři dny v práci. 🤣😎 Klasická pohodička, to to bude zase v pondělí vypadat 👌

Plány na víkend mimo učení se do školy a práce/brigáda? Popřípadě kde jste dřív pracovali, první brigády atd. Ať se trošku pobavíme. 😎❤