Diamant samotného nebe

třicátá pátá kapitola

Thomasova slova stála za zamyšlení. Samozřejmě, že jsem na ně měl dost špíny, kterou by nerady viděly v mediích. Musím dostat Marinette zpátky a Aurey se zbavit co možná nejrychleji. Ač nerad, povolal jsem do téhle "války" i mého otce. Musí se pohádat kvůli módě, jinak do toho budu muset zatáhnout bulvár. 

"Vyřiďte otci, že se nemůžu dostavit na jeho focení, bohužel mi to jedna žena zakázala." řekl jsem a típl hovor asistence.

To by jsme měli. Tohle focení jsem schválně nechal zmizet z našich diářů a při zmínce, že bych dneska opustil vilu ani nemluvě. Dostal jsem od obou seřváno na tři doby a jako správný hajzl jsem si to nahrál na telefon jako důkaz. Už jen stačilo počkat, až si pro mě osobně přijde otec a zjistí co se tu děje. Sice Aurey miloval, ale jen jako podřadnou konkurenci. Jako člověka jí nesnášel a nepřál si se s ní stýkat. Díky tomu mám jistotu, že odejde z domu bez větších hádek a Chloé jsem okamžitě zavolá Marinette. Tedy pokud by už nebyla dávno pryč. Nad tímhle jsem přemýšlet nechtěl, mohla být kdekoliv, ale já doufal, že je na statku v bezpečí.

Příjezdová brána se  začala otevírat a během chvilky se vilou rozezněl zvonek. Je to tady, ušklíbl jsem se  vyjel z pokoje. Cestu mi hned zatarasila Aurey a zavolala na služku, že o žádnou návštěvu nemáme zájem. Jenomže nepočítala s tím, že otec má klíče a po tom co skoro vyrazil vchodové dveře jí zabil pohledem.

"Gabrieli." řekla poněkud vyděšeně.
"Ahoj otče." usmál jsem se na něho a jel k němu blíž.
"Adriene. Co se to tady děje!" vyštěkl naštvaně.
"Nic, volal jsem jen, že Aurey mě nechtěla pustit na focení. Proto ta omluva." řekl jsem mile a tvářil se u toho jako andílek.
"Cože?!" podíval se na ní a vzduch v místnosti se náhle ochladil.
"No já . . ." začala ze sebe soukat.
"Ptal jsem se jí i Chloé na to při snídani. Obě dvě mi vynadaly, že to není v kalendáři, který si vedou a zakázaly mi za tebou jet." vytáhl jsem telefon a otevřel složku s hlasovým záznamem.
"To není vůbec pravda . . . " bránila se.
"Je to pravda, otče. Vysmála se tomu, že nemám cenu od tebe nic fotit." řekl jsem a pustil záznam.

Aurey během těch pár minut vystřídala snad všechny šokované a nasrané obličeje, které uměla. Do toho přišla i Chloé, kdo jí ruší odpolední siestu. Měl jsem je obě na lopatkách, tohle popřít nemohly. Chtěly to, mají to. Otec dal samozřejmě za pravdu mně a s oběma si to šel vyříkat do obývacího pokoje. Stejně jako Aurey mě nechtěla jako postiženého za zetě, nechtěl můj otec Aurey za mojí tchýni. Jak krásné vztahy v rodině máme. Poprvé za pár dní jsem vyjel ven pod pergolu, ale nějak jsem chtěl jet od domu ještě dál. 

"Adriene." přišel za mnou otec.
"Promiň, ale nemohl jsem přijít."
"Víš, že o to tady vůbec nejde." řekl a sedl si ke mně.
"Byla moc velká chyba ten sňatek?" podíval jsem se na něj.
"Rozumově ne, ale co se srdce týče." zavřel oči, bylo to pro něj od smrti mé maminky dost citlivé téma.
"Rozvod nepřipadá v úvahu." povzdech jsem si a dál se koukal na jezírko.
"Jsme dost bohatá firma s pevnými základy . . . cesta by se jistě našla, ale bulvár žije vlastním životem." při jeho slovech jsem si vzpomněl co mi omylem řekla Marinette.
"Firma nemůže mít na svém triku skandál."
"Adriene, byla podepsaná předmanželská smlouva. Chloé defakto odejde s holým zadkem jako přišla, v tom žádný problém nehledej. Problém je bulvár, pro ten ty žiješ."
"Bulvár není skutečný život." povzdechl jsem si.
"Pro tebe ano." řekl a vstal.
"Otče." zastavil jsem ho.
"Ano?" podíval se na mě těma chladnýma očima.
"Doufám, že Aurey odjede a tvá nabídka na dnešní focení ještě platí." povytáhl jsem obočí.
"To první ano, to druhé se odkládá na zítra." odpověděl a nechal mě tam samotného.

Po nějaké době jsem slyšel jako odjíždí auto i s mojí oblíbenou tchýní a klapot lodiček mým směrem. Chloé mi šla za ten můj podraz vynadat, jak jinak. Nečekal jsem ani nic jiného, tohle byla její snaha o pomstu. Marně, bohužel pro ní já byl už daleko ve svých myšlenkách. Nebyla to první hádka ani poslední. Jako obvykle jsem si vyčetli snad úplně všechno a nejvíce mé nohy a jaký jsem ubožák. 

"Já to aspoň beru. Ožral jsem se a rozbil jsem Lukovi nos po tom co tě opíchal." zařval jsem po ní.
"Taky si se na nic víc nezmohl a koukni se jak to dopadlo, je z tebe mrzák."
"Mrzák ze mě je od doby co ho ze mě děláš a žádná léčba ti není dostatečně dobrá."
"Tak to snad teď mluvíš o sobě." odfrkla si.
"Nesouhlasila si ani s tou poslední operací . . . co si pak o tom mám myslet?!" 
"Máme spolu nějaký vztah tak ho respektuj." 
"Já ho respektuju, to ty si do domu vodíš svoje děvky." vzpomněl jsem si na její ložnici a bylo mi na zvracení.
"Ty za nimi jezdíš do motelu."
"Když už, tak do hotelu a netahám si do postele každou špínu, kterou potkám."
"Takhle to dál nejde, domluvili jsem se, že nevěra je povolená a teď mi tady pomalu kážeš, že chceš monogamní vztah."
"To tvrdíš ty, já chci mít jen klid a pokud už si každý chodíme šukat jinam, tak bych ocenil, aby si domů netahala , žádný nemoci a podobně."
"Stalo se to jen jednou a už to je docela dost dávno. Jak dlouho mi to budeš ještě předhazovat?!" začala vztekle dupat.
"Proč se prostě nemůžeš chovat normálně?" vydechl jsem, už mě to unavovalo, bylo to pořád dokola. 
"A co je podle tebe normálně? Vařit ti každý den, dělat ti služku a okopávat záhonky?" hodila vztekle první věc co viděla na zem.
"O čem to tady mluvíš?! Na tohle snad máme Marinette." zarazil jsem se.
"Jen se nedělej, všimla jsem si, jak se na ní poslední dobou koukáš." zpražila mě pohledem.   
"Nevím o čem to mluvíš, nic s ní nemám." nebo ano?
"Pochybuju, že by ti sama vlezla do postele, ale donutit si jí k tomu mohl."
"Děláš si prdel?! Už si zapomněla jak jí nenávidím!!!" 
"Umíš se usmívat, i když nemáš náladu. Adriene si model a to se rovná herec." hodila další věc na zem.
"Jediné co hraju je láska k tobě a to už pěkně dlouho." vydechl jsem a podíval se jí do očí.
"Adrienku?" řekla zaskočeně, tohle rozhodně nečekala.
"Nejsem idiot, vím, že tehdy v té kuchyni někdo byl. Vím, že si s Markusem měla dlouhodobý vztah a i přes slib v něm dále pokračuješ."
"Jak?" ptala se šokovaně.
"Slíbili jsem si, že v monogamii žít nebudeme, ale nastavili jsem zároveň pravidla, aby naše láska mohla fungovat. Ty je nerespektuješ a já nemám důvod být dále v tomhle manželství."
"Nemůžeš se se mnou rozvést." 
"Můžu. Tohle manželství mělo svojí cenu jen dokud si dodržovala pravidla. Díky manželské smlouvě nikdo o nic nepřijde a jediné co bude na hovno, bude bulvár."
"Zkazíš nám oběma život i pověst." 
"Pověst jsme si už dávno zkazili kurvením se jeden druhému a život . . . život je ještě dost dlouhý na to ho prožit v klidu." vydechl jsem.
"Tohle mi nesmíš udělat." vrhla se na mě.
"Tak mi k tomu dej důvod." ušklíbl jsem se.
"Udělám pro tebe všechno, i kdyby si byl už jediný s kým budu po zbytek života spát." klekla si a já jí měl přesně tam, kde jsem chtěl.
"Málo."
"Adrienku."
"Ne." řekl jsem tvrdě.
"Prosím, nemám co víc ti dát než svoje tělo." chytla mě za kolena.
"Uvědomuješ si, že je to dost málo?!" zasmál jsem se.
"Tak si řekni." začala brečet.
"Stačí mi jen jeden podpis a tohle všechno ukončíme."
"Nikdy, na to si pro mě až moc důležitý."
"Jak chceš, udělám ti ze života peklo a pamatuj, mám na tebe všechnu špínu i tu, o které nevíš." vydechl jsem a odjel.
"Adriene . . ." rozběhla se za mnou.
"Stačilo Chloé, ztrapňuješ sebe i mě."
"Můžeš mít pravdu, ale nevěřím tomu, že nemám nic co bych ti mohla nabídnout." začala se přede mnou svlékat.
"Dělá se mi z tebe zle." odstrčil jsem jí a vrátil se zpět do vily. 

Za pravdu jsem jí však dát musel, měla něco co mi mohla "nabídnout", Marinette. Jenom-že to nešlo si o ní jen tak říct. Potvrdil bych tím všechny její domněnky a rozvod by se nekonal. Musel jsem jí nechat pořádně vydusit a doufat, že dívku zavolá zpátky sama. 

Byl večer a černovláska nikde. Vyhnala jí Audrey, ale Chloé pro ní neposlala. Místo toho do domu přišla náhradní kuchařka a večeře proběhla v naprosté tichosti. Takhle se to táhlo dalších pár týdnů. Listí ze stromů už pomalu opadalo a nebyl nikdo, kdo by ho shrabal a uklidit. Když spadl poslední list, došlo mi, že už jí nikdy neuvidím. Jen Chloé věděla, kam jí poslala a i když jsem na ní vytáhl rozvod, mlčela. V hloubi duše jsem doufal, že utekla a schovává se na statku, ale nemohl jsem si to nijak ověřit. Jediné co jsem si přál, aby se nevrátila tam, odkud přišla. 

Krásné pondělí všem. 😘

Všem maturantům přeju hodně sil na psaní testů a držte se. 💕💕