Diamant samotného nebe

šestá kapitola

Už uběhl skoro měsíc od setkání s černovláskou, nebo tedy spíše s úhlavním nepřítelem. Nebyl jediný den kdy bych se s ní nehádal. Byla víc a víc arogantní a já z ní začínal chytat větší nervy než z Chloé. Nic neměla v úctě a to co za těch pár dní udělala s kuchyní byl masakr. Zlepšila se tedy v servírování jídla, i když přede mě to vždycky stejně hodila jak kdybych byl prase u koryta. Teď, po měsíci je konečně pro ní vyčleněný pokoj v domě, domluva s Chloé zněla jasně, pokud do měsíce odejde sama, tak ať jde. Pokud vydrží měsíc se mnou, dávám jí smlouvu na trvalo a okamžitě se sem nastěhuje. Jako snažil jsem se, až jsem se chvilku protivil i sám sobě. Bez výsledku, byla tvrdý protihráč.

Už bylo skoro pozdní odpoledne, když přinesla do obýváku moji, dnes již čtvrtou svačinu a chtěla po mně opět peníze. Odmítl jsem ji dát kartu, takže pro peníze na jídlo, musela chodit přímo za mnou a od každého nákupu musela přinést účtenku. Kolik jí dávala plat Chloé jsem nevěděl, za to se mi zdálo, že až moc utrácí za jídlo. Navíc za ten měsíc jsem na ni viděl jedno a to samé oblečení, černé kalhoty a dlouhé černé triko. V kuchyni občas měla zástěru, když jsem na ni trval a jinak venku chodila v takové fakt humpolácké bundě, která zažila možná první světovou válku.

Vše položila na stůl, Chloé dolila sklenku červeného vína a mně přinesla ananasový džus, který jsem si za ten měsíc poměrně oblíbil. Těžko říct co něj dávala, ale jednou přišla, že to z ní táhlo jak z ožralýho chlapa a pak i ten džus k snídani měl grády. Měl jsem co dělat, abych se na tom vozíku nevyboural.

"Chci peníze." už je to tady zas, protočil jsem očima.
"Ne." řekl jsem rázně a doufal, že vypadne z místnosti a nechá mě v klidu se najíst.
"Ano." řekla a přetočila mě i s vozíkem skoro na místě, abych nedosáhl na jídlo a džus.
"Nic ti nedám." štvát mě nebude a otáčet s vozíkem už vůbec ne.
"Adriene . . . " chtěla se do toho vložit Chloé.
"Mlč, teď s ní mluvím já." ušklíbl jsem se na ní drze, tohle si vyřeším sám.
"Tak mluv, dokud na to mám náladu." vyzvala mě arogantně a ležérně se opřela o stůl. Co si o sobě myslí jako?
"Vadí mi tvoje chování, vyjadřování a narušování mého soukromí."
"Takže teď si budeš stěžovat?" zvedla pobaveně obočí.
"Jako služka stojíš za nic a ještě máš tu drzost a chceš peníze."
"Nejsem služka."
"Kurva taky ne, aby si je mohla chtít." v tom s jí nebezpečně zablesklo v očích.
"Tvoje rozhodně ne a na rozdíl od tebe, nemusím nikomu platit, aby se mnou ten sex měl." teď si nadběhla.
"Kdo by za takovou jako si ty platil, jsi jenom . . . "
"Špína pod tvojí úroveň?!" dokončila větu za mě a dokonce se přesně trefila do mé myšlenky.
"Neskákej mi do řeči, když s tebou mluvím a . . . "
"Budu si dělat co chci."
"Nebudeš, pracuješ v tomhle domě." drzejší osobu, jsem v životě nepotkal.
"Ale nepracuji pro tebe." zpražila mě pohledem od hlavy až ke kolečkům vozíku.
"Nikdy bych tě nezaměstnal, si pod úrovní všeho."
"Ty si zase pod mojí úrovní." nenechala si své ego poškodit.
"Vykej mi, nikdo ti tykání nedovolil."
"Adriene dost." vstala Chloé z gauče a vydala se k nám.
"Nech nás." řekl jsem s Marinette naráz, i když ona o dost slabším hlasem.
"To tobě všechno vadí, jsi pěkný nafoukanec." odfrkla si drze.
"Si drzá až moc, měl bych tě okamžitě vyhodit za to co si drze ke mně dovoluješ."
"Jedna z mnoha mích nedokonalostí." protočila ignorancky očima.
"To už přeháníš." kdybych se mohl postavit, tak bych jí hnal.
"Adriene dost. Chtěla jen peníze a ty se hned hádáš."
"Nedám jí ani cent."
"Měl by si se uklidnit, nebo dostaneš infarkt."
"A ven." ukázal jsem na dotyčnou osobu co si to dovolila vypustit z úst.
"Takový, abych se z něho posrala se ještě nenarodil, tak to ani nezkoušej." mrkla po mně pobaveně a natáhla ruku k Chloé.
Ta došla k židli, vzala kabelku ve které se chvilku přehrabovala a nakonec z ní vyndala zlatou kreditku. Se slovy, že PIN si pamatuje jí kartu dala do obvázané ruky. Nechtěla vědět proč, nebo na co chce peníze, i když v podstatě je to to samé. Měla v ní takovou důvěru, nebo se jí chtěla na chvilku zbavit?! Jedno bylo jisté, tímhle gestem totálně pohřbila i ten maličkatý kousek autority co vůči mně ta holka doposud měla.

"Vezmu si ještě auto." zakřičela z předsíně a už otevírala vchodové dveře.
"Bav se zlato." odpověděla Chloé, která se přesunula od židle ke mně na kolena
"Budu." slyšel jsem ještě, než třískla dveřmi.
"Děláš si ze mě a mé autority v tomhle domě legraci?!" vyjel jsem hned po ní, tímhle gestem totálně podupala mé ego.
"Děláš jako by tě pár stovek euro mohlo přivést na mizinu." začala mi sunout ruku níž.
"Na takové chování se nemůže zvykat, absolutně mě ignoruje a neposlouchá." vrčel jsem dál, i když už pomalu slastí.
"Tak zavři oči a zvykej si, že poslouchám já tebe." zkousla mi uchu a rukou dominantně stiskla mé přirození.

Krásný pátek všem. 😘

Nevím jak vy, ale já si dnešek užila maximálně. Konečně volno, poměrně krásné počasí, k obědu pizza, kterou jsme si snědla na zahrádce a odpoledne strávené nad kávou s kamarádkou. . . až jsem z toho zapomněla zveřejnit dnešní kapitolu. 🙄😂

O víkendu si budu dodělávat věci do školy, mám toho hromadu co potřebuju vyžehlit, číst si a času je málo. Je záhul chodit do práce, do školy a ještě doučovat. Kdy si pak má člověk najít čas na ostatní věci. Poslední dobu chodím domů totálně unavená a při psaní skoro usínám . . . už aby byla tahle divná doba za námi a všechno se vrátilo do normálu. Jen skončí skoro Covid začne válka, opravdu kam ten svět a hlavně my, lidé spějeme. 😶 

Užijte si krásný víkend a schválně, jak ho trávíte vy? 😘