Diamant samotného nebe

čtyřicátá pátá kapitola

Je to tady, mé 28 narozeniny a party v plném proudu. Pronajal jsem si svůj oblíbený hotel i s pokojem, do kterého jsem tak rád jezdil kurvit se. Na sex jsem nezanevřel, jen jsem si lépe vybíral svoje společnice. Modelky, o kterých jsem věděl, že nejsou nucené k sexu proti své vůli. Jak mi to podsvětí otevřelo oči. Už jsem věděl, jak je prostituce špatná, bojoval jsem proti ní a vedl i několik soudů. Moje nová módní značka dokonce založila i charitativní společnost, která těmto ženám a dívkám pomáhala. Otec byl obviněn a díky novým důkazům od Kima se jeho propuštění oddálilo. Ze střešní oslovy jsem odešel a sedl si na bar. Připadalo mi, že není co slavit. Pomohl jsem všem okolo, tak jako Marinette pomohla mně, ale pro ní jsem nic nezmohl. Stále mám před očima jak jí to prase znásilňovalo, jak si užíval, že jí píchá před zraky všech. 

"Vodu." mávnul jsem na barmana a dál koukal na parket.
"Opravdu, nechcete aspoň džus s vodkou?" zeptal se.
"Fajn tak džus, ale žádný alkohol. Dneska nemám náladu pít." odfrkl jsem si a natáhl se po sklenici, kterou přede mě po chvilce postavit. 

Napil jsem se a první co jsem na jazyku ucítil byla chuť alkoholu. To si snad ten kokot seděl na uších, nebo co?! Otočil jsem se na bar a v puse se mi rozlila chuť ananasového džusu. Zamrkal jsem a můj pohled se střetl s pobavenýma, modrýma očima. Stála tam za barem, v barmanském oblečení a v ruce držela deštníček. Vlasy spletené z pravé strany do drdolu, lehký make-up a omamná vůně vanilky.  

"Deštníček?" usmála se a bez čekání na mou odpověď mi ho dala do sklenice.

Než jsem stačil cokoliv říct, byla na druhém konci baru a míchala komusi pití. Nevěřil jsem vlastním očím. Ona je zpátky a tak blízko mě. Srdce mi div nevyletělo z hrudi. Moje přání se splnilo. Tohle byly ty nejlepší narozeniny ze všech. Ta úleva, která se hned dostavila, zaplnila tu hroznou prázdnotu po tupé bolesti.

"Koukáš po ní jak hladovej pes." poplácal mě po rameni Kim a sedl si vedle mě.
"Našel si jí." 
"Spíš ona našla mě. Řeknu ti, Singapur je jeden velkej bordel." ušklíbl se a poručil si whisky.
"Není, když víš komu jaký podnik patří." položila před něj Marinette skleničku.
"Nehádám se." zasmál se a kopl to do sebe.
"Abych nezapomněla . . . všechno nejlepší, Adriene." řekla dívka a podala mi složku.
"Co to je?" nechápal jsem a otevřel to.
"To po čem si tolik let pátral, špína, která tvého otce srazí na kolena a to definitivně." sklopila pohled a mrkla na Kima.

Ti dva se potom vypařili a nechali mě si to číst. Po očku jsem je pozoroval, bavili se a smáli. Byl jsem mu zavázaný, že jí našel. Když jsem je takhle pozoroval, došlo mi, že mezi nimi je opravdu velké pouto. Hledal jí všude, byl ochotný kvůli ní porušit zákon a i zabít. Byl jí hoden víc než já. Zaslechl jsem jak se ti dva na něčem domlouvají a loučí. Objala ho a on jí zvedl do vzduchu. Byla o tolik menší než on. 

"Adriene?" vytrhla mě z myšlenek Chloé.
"Ano?" podíval jsem se na ní, opravdu dostala naším rozvodem lekci.
"Co to takhle dát dohromady, nebo aspoň zavzpomínat na staré časy, když máš dnes ty narozky?" usmála se sladce a já se v duchu musel zasmát.
"Ty se opravdu nikdy nezměníš." ušklíbl jsem se a vydal se do kruhu svých přátel. 

Večer vrcholil a já si nervózně mnul prsteníček i s prstenem. Bavil jsem se to ano, dokonce i s pár přáteli připil, ale chtěl jsem za každou cenu zůstat co nejvíce střízlivý.  Ochranka měla úkol dívku pohlídat, abych si s ní mohl pak v klidu promluvit. Musel jsme už to ze sebe konečně všechno dostat. Stál jsem na terase a díval se na noční Paříž. Oslava dál pokračovala, dokonce by se dalo říct, že vrcholila. Zmizel jsem akorát v momentě, kdy mi Nino začal ukazovat jak správně líbat holku. Do konce života to už nevytěsním z hlavy.