My Queen, My Luna CZ ✅

2. díl

Probudilo mě jemné zaklepání na dveře. Prolmnu si oči a porozhlédnu se po prázdném pokoji. ,,Ano ? Vstupte." řeknu a a posadím se ,, Dobré ráno, madame." Popřeje mi paní domu a míří ke mě s tácem v ruce. ,,Vaše snídaně madame. Včera jsem vás slyšela.... není vám dobře a tak jsem vám snídani donesla. Potřebujete něco ? Doktora třeba ?" ptá se mě ustareně  s malým úsměvem. A tác mi položí na stehna. Usměju se ,,Ne děkuji. Dojdu si pro něco do lékárny. Bude to nejspíš vyróza nebo něco takového." říkám a vezmu z talířku jahodu a zakousnu se do ní. ,,Půjdu s vámi. Jste tu jediný host a manžel s dcerou za chvíli přijedou. Ukážeme vám okolí. " nabídne mi ,,To by bylo naprosto úžasné ." říkám se zatajeným dechem usměju se a úsměv mi oplatí. ,,Dobrou chuť, madame." říká a opouští můj pokoj. Moje snídaně je naprosto francouzská. Croasaint, káva a ovoce. Miluju takové snídaně. Vezmu šálek s kavou do ruky a šťastně si z něj odpiju.

Po snídani a po tom co jsem se převlekla jsem zamířila dolů kde čekali dvě nové osoby a to  Filiph manžel paní Antonie a jejich dcera Afrodith která byla v mém věku. Pan Filiph je vysoký a štíhlý muž s začínajícími šedinami které se mísí s jeho zlatými vlasy a jejich dcera byla jako bohyně Afrodita. Vysoká , štíhlá a její dlouhé kudrnaté blond kadeře ledabyle vysely kolem ní. Má opálenou pokožku a modré oči které jí přidávají na půvabu. Oba jsou velmi příjemný a nabízejí mi abych zítra šla s nimi na koně že se projedeme až k Provance a to nejde odmítnout.

S pani Antonii a Afroditou se vracíme zpět do vesnice. Ukázali mi naprosto nádhernou krajinu. Potkali  jsme tu i pár šťastných a veselých místních lidí kteří se s námi zdravily a byli velmi příjemný. Když jsme prošli vesnici tak jsem šla do lékárny. Šla jsem sama protože řekli že na mě počkají ,,Dobrý den. " zvolala jsem do lékárny kde nikdo krom mě nebyl. ,,Dobrý den. Hned jsem u vás ." odpoví mi hlas muže v zadní části krámu a já koukám kolem sebe. ,, Dobrý den, co potřebujete ?" ptá se mě muž okolo třiceti let s úsměvem na rtech. Hnědé oči a vlasy dokonalou tváří s opálenou položkou která je obalená okolo jeho svalnatého těla schovaného pod bílím pláštěm. ,,Víte potřebuju něco na nevolnost." říkám mu a cítím se trapně. ,,Jistě ale ještě než vám dám něco na nevolnost prozraďte mi : máte tyto obtíže i ráno nebo jen večer ? používala jste něco na to a zhoršilo se to nebo ne ." ptá se mě ,,Ano používala jsem na to nějaké kapky a bylo mi ještě hůř tak že potřebuju něco co opravdu zabere." říkám a usměju se na něj jako pitomec ,,Jak dlouho máte tyto potíže ." ptá se mě znova a já se zamyslím ,,Asi dva nebo tři týdny v kuse. Buď ráno nebo večer." přiznávám. Zamyslí se a řekne ,,Máte menstruaci ?" zeptá se mě a já zkamením. Na to jsem nepomyslela. říkám si a opřu se o stůl naproti mě ,,Nemám ji už měsíc." říkám šeptem jako bych tomu nemohla uvěřit. To páření.Ruth. ,,Teď jsi moje družko a já tě učiním mou a mou pro mé štěňátka ." uslyším hlas Mordaga a já zamířím do rohu místnosti kde se sesypu.

,,Slečno ." vytrhavá mě ze tmy hlasy tří lidí a já ihned otevřu oči kolem mě je ten muž z lekarny Afrodita a Antonie kteří na mě s hrůzou koukají . ,,Omdlela jsi Leto. Jsi v pořádku ?" ptá se se strachem paní Antonie ,,A- ano jen se mi udělalo zle." říkám a opatrně se postavím. Podívám se na může z lékárny ,,Mohla bych poprosit o dva testy." Ví co mám na mysli a tak rychle kývne a běží pro ně.

Dorazím do svého pokoje a zoufale se podívám na dva nerozbalené testy ve svých rukách. Slzy mi bezmocně tečou po tváři a já se nemůžu donutit je rozbalit. Ikdyž musím. Postavím se a zamířím do koupelny. Rozbalím oba a udělám vše podle návodu. Testy nechám v koupelně a začnu nervózně chodit po místnosti. Moje srdce se bolestivě svírá a zhluboka u toho dýchám. Je to už deset minut a já nemůžu jít do koupelny. Stojím u ní a slzy mi tečou. Pak se ale pomalu rozejdu k dvoum testům a rozklepanými rukami je vezmu a otočím je abych věděla jak dopadli. Prakticky ihned si v šoku sedám na zem a držím si pusu abych nevydala velký vzlyk. Jsem v cizí zemi. S cizími lidmi. Těhotná. Pane bože co budu jen dělat.

Po hodine strávené v koupelně jsem se postavila a koukla se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem hrozně. Moje oči jsou červené a oteklé , moje rty se třesou a slzy tečou po tváři. Otočím se do ložnice a dojdu k tažce kde je kapsa s věcí kterou jsem doufala že nikdy nepoužiju. Jdu k ní a vyndám z ní mobil. Mobil který jsem dostala od Christiana a kde je jen jedno číslo. Na něj. Zapnu ho a hned mě varuje o miliony hovorů a zpráv. Kliknu na zprávy a než se zmůžu si některou z nich přečíst tak se mi mobil rozezvoní v ruce. Samozřejmě. Musel čekat a dostat i zprávu o tom že jsem už dostupná jinak by to nevěděl . ,,Moje láska ,, čtu název volajícího a nevím co udělat. Mám mu to zvednout ?

Z pohledu Christiana :( Krátké )

,,Christiane vím že je to těžké ale musíš být klidný ." říká mi Laiem který s Lily nemohl odletět protože jsem měl podezření že ví kde je moje Rose - ale zřejmě jsem se zmýlil. Také tu byl Hunter s Claire a dokonce má sestra který se mě snažila uklidnit. Nikomu se to ale nepodařilo. Nikdo není Rose. Také tu byla Bridget  která zůstávala i v mém domě. Byla mi teď velkou oporou v mém zoufalství a je velmi dobrá kamarádka. ,,Laiem má pravdu. Najde se ale...." v tom se oznal zvuk mého mobilu a tak přejdu ke stolu abych zjistil kdo to je ,, Má Luna " je opět dostupná říká mi zpráva a já na nic nečekám a volám. Mé srdce vzrušeně bije a Mordag začne byt zoufalý když se nic neděje ,,Christiane." ozve se uplakaný hlas mé Luny.

Omlouvám se za případné chyby a snad se bude líbit 🤰🐺💕