wild eyes [taekook]

1.

,,Taehyungu notak vzchop se!" zvýšil na mě hlas můj kamarád a bouchl mě do levého ramene. ,,Všechno krásně zvládáš, tak to dáš i teď," dál mě chlácholil, mezitím co já jsem měl pocit, že každou chvílí omdlím.

,,Co když to prostě zvorám?" zamumlal jsem do svých dlaní a popotáhl jsem, abych zahnal slzy.

Jimin se zasmál a zavrtěl hlavou. ,,Ty a něco zvorat? To se nikdy nestalo a teď to nebude výjimkou," po rameni mě pohladil a otočil se na mě. Měl pravdu. Byl jsem chytrý student, který měl vždy jen ty nejlepší známky a mým prospěchem jsem se mohl všude chlubit, ale měl jsem na to se dostat na tu nejlepší univerzitu v Seoulu? O tom se mi jen a jen zdálo.

I když mi všichni říkali jak na to mám, tak jsem si nevěřil. Byl jsem strašně stresující se člověk, takže takováhle velká příležitost byla taky přímá cesta na mou smrt.

,,Tae klid," pronesl a usmál se. ,,Testy jsi zvládl, takže pohovor zvládneš levou zadní," řekl, jako by to nic nebylo.

,,Tobě se to říká lehce, když jsi dělal talentovky," zamrmlal jsem a zvedl jsem k němu pohled. ,,Kdyby jsi dělal zkoušky na tu nejlepší univerzitu v celé Koreji, tak by jsi tak klidný nebyl."

,,Kdyby kdyby," zopakoval po mně a otevřel dveře svého auta. ,,Jenže já je nedělal, a když tě vidím takhle vystresovaného, nelituju toho," vystoupil ven a rychle přeběhl na moji stranu.

Dveře otevřel a násilím mě vytáhl z auta ven. ,,A teď jdeme, než ten pohovor prošvihneš," za ruku mě táhl k velké, krásné škole, která mě vždy uchvátila.

Byla postavena z kamene a působila tak starodobě, ale i tak vypadala moderně a krásně. Měla velká okna, parkoviště, trávník a obecně všechno bylo velké. Dokázal jsem si představit jak krásné by bylo tady studovat a bydlet.

,,To je taková nádhera," rozplynul jsem se, když jsme vešli do hlavní budovy. Už od mala jsem tady chtěl studovat, takže příležitost jsem hned bez váhání uchytil.

,,Snad jen tebe dokáže vzrušit škola," uchechtl se a oba jsme se opřeli o mramorovou desku, která sloužila jako stůl od vrátné či sekretářky.

Pokrčil jsem ramenem a po desce jsem přejel prsty. ,,No co, je to prostě nádherné místo," prohlédl jsem si interiér a usmál jsem se.

Zevnitř to byla ještě větší nádhera než z venku. Kolem bílých sedaček byly juky, monstery a další krásně zelené kytky, které dělaly vnitřek školy jaksi.. modernější.  Nábytek tu byl převážně bílý nebo byl z mramoru, takže působil velmi draze. ,,Neříkej mi, že by jsi tu nechtěl studovat."

Jimin se zamyslel a olízl si spodní ret. ,,Škola mě nevzrušuje, ale," odmlčel se a zakoukal se někam za mě. ,,Dívky tu mají velmi nádherné," ušklíbl se a tím si zasloužil ode mě ránu přes rameno.

Ten aby se nekoukl pod nějakou sukni. ,,Jsme tu abych se sem dostal," otočil jsem se směrem kam se koukal a zavrtěl jsem hlavou.

Šly tam dívky ve školních uniformách a některé v úboru roztleskávaček, které jim obepínaly štíhlé pasy a dodávaly jejich bocím kulatý tvar, takže jsem se Jiminovi ani nedivil, ale stále to nebylo nic pro mě.

Asi jsem se nezmínil, že mě spíše přitahuje mužnost, než ženské rysy. Přitahuje mě mužská hruď, kolínská a pořádně velký- ,,Vy musíte být Kim Taehyung, že ano?" optal se ženský hlas a tím mě vyrušil z přemýšlením nad velkými rukami, nad čím jiným bych taky měl přemýšlet.

Za hlasem jsem se otočil a mile se usmál na mladou dívku v našem věku s černými vlasy, bílou košilí a upnutou sukní. ,,To jsem já," přikývl jsem a narovnal jsem se.

,,Měl jsem se hlásit na tuhle školu," zamumlal si pro sebe Jimin a prohlédl si tělo dívky. Varovně jsem ho kopl do nohy a zavrtěl jsem hlavou na náznak, ať toho nechá.

,,Jsem ráda, že jsi tak neudělal ," odbyla ho dívka a začala věnovat pozornost jen mě. ,,Svého kamaráda si odlož někam na bezpečné místo," poradila mi a já se potichu zasmál. Dobře mu tak. ,,Odvedu tě do zasedačky paní Gyeon a s tou budeš mít pohovor," vytáhla nějaké desky a já mezitím chápavě kýval hlavou. ,,Snaž se být-" zarazila se a vzhlédla. ,,Doufám že nevadí, že ti tykám."

,,Nevadí, pokračujte," řekl jsem zdvořile.

,,No, snaž se být nějak originální ať na ni zapůsobíš," radila mi a mezitím se prohrabovala v papírech. ,,Na téhle škole je mnoho studentů, kteří jsou chytří a jsou prakticky naprosto stejní. Snaž se vyniknout, sama nemá ráda, když jsou všichni jako ovce."

Nebuď ovce, snaž se vyniknout.. ,,Dobře, děkuju za rady," zhluboka jsem se nadechl a nervózně jsem si protřepal konečky prstů.

Teď to přijde. Šance na lepší život, i když jsem ten můj doteď miloval. Byla to moje brána k lepšímu životu, jen mi ji Bůh podal v trochu horším podání.

A Satan mi poslal tebe, Jungkooku.

~

copak to tu vidím 👀

další naprosto bezvýznamná fanfikce s ještě bezvýznamnějším příběhem!
yayyy! we live for this

někteří z vás tu přišli z příběhu 'what if' a ti co ne, opovažte se to jít přečíst
(ne fakt, nedělejte to), ale všechny vás tu ráda vidím!

takže vám tady dám něco o čem to bude:
-taekook(¿wow?)
-top kook (pro některé: ano změnila jsem to na topkook)
-vedlejší shipy: yoomin, chaelisa
-aka další věc která nikdy neměla vzniknout

předem budu ráda za každý ohlas v podobě hvezdičky, komentáře či zprávy <3

omlouvám se za gramatické či normální chyby, KDYKOLI mě můžete opravit, budu jen ráda<3

doufám že se vám zatím příběh líbí a bude se líbit nadále, jestli ne, tak mu zkusíte dát šanci
miluju vás koťátka mojeee<33

ig: taekookkth_
[word count: 936]