wild eyes [taekook]

11.

,,Takže," začal Jungkook a otočil se ke mně od rádia. Narovnal jsem se, jakmile mě zpražil přísným pohledem a nervózně jsem si promnul lem volného trika. ,,Zkus mi zatančit cokoli, co sis zapamatoval ze včerejška, co jsme ti předvedli s Irene," opřel se o zavřené dveře, za kterými se pro mě skrývalo stále něco neznámého, a rukou mi pokynul k pohybu.

Vypustil jsem lehký vzdech, když jsem si uvědomil, že si ze včerejška nepamatuju ani jeden krok či pohyb. Jsem v háji.. ,,No.." rukou jsem si nervózně zajel do vlasů a přešlápl jsem na místě. V hlavě jsem se snažil vzpomenout na cokoli z toho, co tady ti dva včera předváděli, ale ve finále jsem na nic nepřišel.

,,Nevnímal jsi, že ne?" přimhouřil oči, načež se od stěny odtáhl a pomalu přešel ke mně. ,,Tušil jsem to," odfrkl si mezi uchechtnutím, ale když jsem zachytil jeho pohled, nevypadalo to, že by mu to nějak extra vadilo.

,,Takhle se to úplně říct nedá.." zamumlal jsem a sklopil jsem pohled ke špičkám mých bot, když už jsem nevydržel jeho přímý pohled.

,,Nejen že jsi včera flákal cvičení, ale nedokázal jsi ani tři minuty vnímat?" frustrovaně si povzdechl a já se na chvíli zacítil špatně. ,,Tae.." nad oslovením jsem trhl hlavou k němu a lekl jsem se, jak blízko se ke mně postavil. ,,Já chápu, že se ti nechce, ale spolupracuj, prosím," prosebně se na mě podíval a lehce se zamračil.

Vážně mě teď poprosil, abych něco udělal? Zamrkal jsem a pustil jsem triko, které jsem doteď mačkal. ,,Budu spolupracovat, jen... Jen si nedokážu zapamatovat kroky hned na poprvé, co mi to ukážeš.." zamumlal jsem a malinko pokrčil ramenem.

Jungkook se zasmál a přiskočil k rádiu, které zapnul, aby tiše hrála písnička. ,,Ať už je to výmluva nebo ne, zapracujeme na tom," usmál se na mě pro podporu a prohlédl si mě od shora dolů. ,,Vážně si nepamatuješ nic?"

Zavrtěl jsem hlavou a potlačil jsem malé nutkání se omluvit, i když jsem neměl v podstatě za co. ,,Dobře.." tiše vzdechl a promnul si spánek. ,,Uděláme to takhle.. vždy ti ukážu pohyb, který uděláš, klidně i několikrát, a potom na něm budeme pracovat, dokud ho nezvládneš udělat, ju?"

Předvede mi to, já na něm budu pracovat, pak další... Zatím to vypadá jednoduše. Přikývl jsem a protřepal si ruce, jako bych tím měl vytřepat všechen stres. ,,Můžeme jít na to.." zamumlal jsem, spíš pro sebe a zarazil jsem se nad tím, jak to vyznělo.

,,Dobře," zasmál se Jungkook a ustoupil dozadu dál ode mě. ,,Poprosím tě, abys teď vnímal," hravě se na mě usmál, přesto že se snažil působit přísně. Jen jsem protočil očima a v odrazu zrcadla sledoval každý jeho pohyb. ,,Jakmile uslyšíš první beat, uděláš tenhle pohyb," předvedl mi ho a zkontroloval si, jestli opravdu vnímám. ,,Potom to už půjde samo, když pochopíš jak dlouhé pohyby máš dělat, kdy je máš dělat a hlavně jak."

Kývl jsem hlavou na znamení, že rozumím a zkousl si lehce ret. ,,Teď si zkus zapamatovat co nejvíce, udělám to pomalu," ukázal mi stejný pohyb, jen pomaleji, a k tomu dodal další, na který jsem si matně vzpomínal ze včerejška. Nevypadá to tak těžce.. ,,No, teď ty," promluvil, jakmile skončil ladný pohyb, který mimochodem musím pochválit, a ve mně cuklo.

Proč se jen nemůžu koukat? Ne že by mi na tom nějak záleželo, ale nechci se ztrapnit, přece jen tanec nebude mou silnou stránkou. ,,No.." pevně jsem si zkousl ret, až to zabolelo, a zakoukal jsem se na sebe do zrcadla.

Jen jsem stál, dokud si Jungkook nepovzdechl a nepřistoupil ke mně blíž. Zvedl ruku, aby se mě dotknul, ale těsně před mým ramenem se zastavil a opětoval mi v zrcadlu pohled. ,,Můžu?" zeptal se, jakmile se uvědomil, že já nepatřím mezi ty co po jeho dotecích touží. ,,Nechci aby ses cítil nepříjemně, ale jestli se chceš naučit tančit, musím se tě nějak dotýkat," váhavě jsem přikývl, když už si dal tu snahu se zeptat a ne neslušně na mě začat sahat, což bych od něj očekával více.