wild eyes [taekook]

15.

Lehce rozklepanou rukou jsem otevřel rozvrzané dveře studia a jako vždy jsem nejdříve nakoukl dovnitř, než jsem vešel, kdyby náhodou měl Jungkook nějakou společnost. Avšak jako vždy byl Jungkook v místnosti sám, znuděně opřený o zeď, ale ve chvíli co mě uviděl se jeho výraz změnil v zamračený a mně se vyplnily mé obavy.

Věděl jsem, že bude naštvaný kvůli včerejšku, ale zároveň jsem tak nějak doufal, že se nebude zlobit, což mi jeho výraz vyvrátil aniž by něco musel říct. Nervózně jsem polkl a odolal touze co nejrychleji utéct, čímž mi zbyla jediná možnost a to vejít dovnitř a čelit mu. Co jiného bych taky měl dělat, stejně nemá žádný důvod být na mě naštvaný.

,,Ahoj," šeptl jsem, když se Jungkook postavil a přistoupil o pár kroků blíže. Uhnul jsem pohledem a v ruce jsem začal třít triko na uklidnění, místo toho abych něco řekl nebo se na něj podíval.

,,Ahoj? To je všechno?" podrážděně zavrčel a v periferním vidění jsem zahlédl jak se přiblížil. Neměl jsem na včerejšek Lise kývnout..

Polkl jsem a jemně, skoro nepostřehnutelně jsem pokrčil ramenem. ,,Co víc by sis přál? Nemám ti co říct," zamumlal jsem a se sklopenou hlavou jsem rychle kolem něj procupital k mému místečku u zrcadla, kde jsem si vždy dával své věci.

,,Třeba vysvětlení kde jsi včera zmizel?" otočil se ke mně a navázal semnou oční kontakt v zrcadle. ,,Nebo omluvu?" dodal tišším, ale sebevědomým hlasem.

Musel jsem se při jeho dodatku zamračit a otočit se k němu čelem. ,,Omluvit se za co? Nemám důvod k omluvě," lehce drze jsem pokrčil rameny, přestože jsem si uvědomoval, že přece jen bych se měl alespoň malinko omluvit. Přece jen on je tu ten co mě zachraňuje, on by se na mě mohl vykašlat, ne já na jeho.

,,Takže ty mi zničehonic napíšeš, že nepřijdeš a bez vysvětlení mě jen tak necháš být? Čekal jsem tu skoro celé odpoledne, jen pro případ, že by jsi přišel, ale ty nic, takže důvod k omluvě tu je, Taehyungu,"  řekl vyčítavě a nespustil ze mě pohled, čímž mě znervóznil ještě více. ,,A neodpověděl jsi mi na první otázku.."

Nechtěl jsem tohle řešit, ale s tím jak neodbytný za těch pár dní co se známe byl, věřím že i tentokrát to jen tak nenechá být a bude to řešit celé odpoledne. ,,Do toho kde jsem byl ti nic není," zamručel jsem s jasným nezájmem o tuhle konverzaci.

,,Do toho mi je teda hodně," zamračil se ještě více, založil si ruce na hrudi a jazykem párkrát narazil do stěny pusy. ,,Pěkně na to kašleš, na to jak moc se chceš dostat na tu školu," řekl takovým hlasem, jako by byl zklamaný za můj výkon, ale mě tón jeho hlasu maximálně více naštval.

,,Nekašlu na to, dobře?" nepříjemně jsem zavrčel a postavil jsem se, abych si nemusel tak zbytečně lámat krk. ,,Co je špatného na tom, že si chci taky užít volný čas," založil jsem si ruce na hrudi a narovnal jsem se, když jsem zaregistroval jak pevný postoj má a já vypadám jako... žížala, když ani nedokážu stát chvíli narovnaný.

,,Kde jsi byl?" zeptal se tiše, pevným hlasem, kterým naopak zase on říkal, že tahle debata jen tak neskončí.

Nahlas jsem vydechl a odvrátil jsem pohled, když už jsem ho jako vždy nestrpěl, ale zároveň jsem se pousmál, jelikož mi došlo čím bych ho mohl utnout. ,,Rose ti to neřekla? Zdá se, že jste dobří kamarádi," odsekl jsem a Jungkook se přesně podle mého plánu zarazil. Podle jeho reakce, když jsem se pouze ptal na její jméno jsem usoudil, že ta holka pro něj bude hodně znamenat. Tak proč ho trochu nepoškádlit.

Tiše si odkašlal a přestal se tak moc mračit. ,,Ty jsi byl s Rose?" rysy v tváři mu ztvrdly a působil naštvaněji než když se mračil.

,,Do toho ti nic není, s kým jsem byl a s kým se.." pousmál jsem se nad svým vítězstvím a přešel jsem doprostřed místnosti. ,,Neřeš to a pojď už cvičit," protřepal jsem si ruce a zaujmul jsem pozici jako vždy. Stačilo mi jen to, že jsem s ním tančil, nepotřeboval jsem s ním ještě řešit můj soukromý život.