wild eyes [taekook]

16.

S tichým broukáním jsem naházel všechny potřebné věci do svého batohu na posteli a pohledem jsem zalétl k hodinám nad Jiminovou postelí. Deset minut před dalším peklem.. Povzdechl jsem si a svezl jsem se na okraj postele.

Nechtělo se mi jít cvičit, ale bohužel včera jsem se Jungkookovi upsal, takže teď nemám jinou možnost než tam jít a opět se s ním trápit. Překvapilo mě, když jsem si uvědomil, že mě vždy více zklame myšlenka na tanec než na trávení času s Jungkookem, ale nedělal jsem z toho moc velkou věc. Stále byl na druhém místě v tabulce zklamání.

Znuděně a s nechutí jsem si věci v batohu uskládal a nohou začal podupávat do země, do rytmu neslyšitelné písničky. Co teď.. Mohl jsem vyrazit, a tak být u Jungkooka ještě dřív, tudíž být možná dřív i doma, ale zase jsem nechtěl aby si myslel, že jsem se na něj těšil až jsem nevydržel počkat deset minut, takže si radši sednu a budu sedět, než abych poslouchal jeho bujnou fantazii.

Občas vyplodil ze své hlavy mnoho nápadů, ale po většinu času jsem je radši ignoroval, abych ho snad ještě neranil. I když jeho ego se asi ranit nedá, takže ignorace byla taky dobrá pro mě.

Lehce jsem sebou trhl, když se ode dveří ozvalo tišší, nejisté zaklepání a podruhé jsem se podíval na hodiny, i když moc času neubylo a věděl jsem, že ani jeden z mých kamarádů to být nemůže být. Zkameněl jsem, když jsem si uvědomil kdo by tady ještě znenadání mohl přijít.

S nervózním polknutím jsem si odkašlal a zahnal jsem myšlenku, že to může být Jungkook. ,,Je otevřeno," broukl jsem a s přímým pohledem na dveře jsem se pomalu postavil.

Zmateně jsem naklonil hlavu na stranu, když se místo vypracovaného mladíka ve dveřích objevila fialová hlava krásky. Rose?

,,Díky bohu," vzdechla úlevně dívka a vklouzla dovnitř pokoje. ,,Můžu, že?" zeptala se, jakmile se za ní zavřely dveře a ona semnou navázala oční kontakt.

Párkrát jsem zamrkal a zmateně jsem lehce rozmáchl rukou do vzduchu. ,,Asi ano?" zajel jsem si rukou do vlasů a prohlédl si dívku v krátkých šatech přede mnou. ,,Potřebuješ něco?" zeptal jsem se nervózně, když si dívka pouze prohlížela náš pokoj a nic neříkala. Jestli je tohle nějaký Jungkookův test...

,,No," mlaskla Rose a otočila se ke mně s malým úsměvem. ,,Máš teď na mě tak... deset, možná i méně, minut čas?"

Přimhouřil jsem oči a pokrčil rameny. Tohle musí být Jungkoookův test, co by tady jinak ona sama od sebe dělala. ,,Podle toho na co, musím ještě někam jít," zamumlal jsem a poukázal jsem rukou na věci na posteli.

,,Jungkook počká, snad si na nebohou dívku v nesnázích uděláš čas," mrkla na mě.

Zaraženě jsem znovu pokrčil ramenem a začal si hrát s prsty. ,,Podle toho na co a jak dlouho by to trvalo," zamumlal jsem. Nechtěl jsem ji jen tak nechat, ale zároveň jsem nechtěl mít další problémy u Jungkooka. Ale ona stále byla dívka, takže má přednost a Jungkook to taky může vydržet. Nebo to stále může být test Jungkooka, aby si mě vyzkoušel jak zareaguju.

,,Potřebovala bych aby jsi mi pomohl s druhou rukou," zvedla obě ruce, jednu napřímenou a druhou se světle růžovým lakem, ladícím k jejímu dresu.

Pozvedl jsem jedno obočí nahoru a kritičtěji jsem si ji prohlédl. ,,Nechci vyznít zle, ale proč já? Neznáme se a navíc," rukama jsem poukázal na mé tělo. ,,Jsem kluk, takže s tímhle ti moc nepomůžu," odtrhl jsem zrak od lahvičky nádherné barvy zpátky k roztleskávačce a omluvně se na ni usmál, i když bych jí s radostí pomohl. Nejradši bych podobné aktivity dělal i s Lisou, ale ona na toto moc není.