wild eyes [taekook]

20.

Spokojeně jsem se usmíval, když Seungmin nadšeně vyprávěl o jeho dni, ale abych byl upřímný, polovinu jsem vypustil z hlavy hned ve chvíli co věta dozněla. Hrál jsem si s hrníčkem kakaa v dlaních a snažil jsem se ho vnímat, přece jen byl tak nadšený - a já taky, jen se mi hlavou honily dvě věci.

Jungkook, a to přesněji jeho chování. Nedokázal jsem to celý včerejšek, ale i dnešek vypustit z hlavy.. V jednu chvíli byl hodný, a druhou se choval jako naprostý idiot. Nemohl jsem si to vysvětlit, proč se hned ve chvíli co mi napsal Seungmin změnil a hlavně proč mě tak neústupně nechtěl pustit. 

A ta druhá.. Jak může být tenhle kluk tak zatraceně krásný, zábavný a zajímavý naráz. Ještě s větším úsměvem jsem sklonil hlavu ke svému nápoji, když jsem začal cítit jak mi začínají hořet tváře a zkousl jsem si spodní ret.

Idiot není jenom Jungkook, ale i já, když tady sedím s dokonalým mužem a myslím nad někým jiným, kdo mu nesahá ani po paty. Ale i tak jsem ho nedokázal vyhnat z hlavy, prostě to nešlo ať jsem se sebevíc snažil.

,,Promiň," řekl najednou Seungmin uprostřed své věty a a já k němu zmateně zvedl pohled. ,,Povídám celou dobu já a tys neměl zatím možnost mi něco říct, takže povídej, Tae," mile se na mě pousmál a já se zastyděl sám za sebe, že mám v hlavě něco jiného než to co mi říkal Seungmin poslední půl hodinu. Nebo bych spíš měl říct někoho jiného.

Zatřepal jsem lehce hlavou a omluvně se na něj usmál, když mi nechal prostor na mluvení. ,,To já se omlouvám, poslouchám tě," neposlouchám, ,,takže-"

,,Tae," přerušil mě s širokým úsměvem, jako by ho to vůbec netrápilo. ,,Zajímá mě jak se ti daří, jestli nepotřebuješ s něčím, čímkoliv, pomoc, jestli to zvládáš z Jungkookem.." po zmínce jeho jméno jsem znovu zapadl do myšlenek a Seungminův hlas padl do úpatí, takže jsem ho zase na pár sekund přestal vnímat. Měl bych se vzpamatovat.

Odkašlal jsem si, když mi nechal prostor na mluvení a začal jsem kmitat mezi kelímkem, ním a parkovištěm venku. ,,Ani já sám nevím jak to jde, upřímně," vypustil jsem tichý povzdech se zasmáním dohromady, aby to neznělo tak tragicky. ,,Musel by ses na to zeptat Jungkooka, jedině on to může posoudit," řekl jsem s lehkou hořkostí v hlase.

Seungmin se uchechtl a opřel se lokty o stůl, aby měl ke mně blíž. ,,Nezajímá mě co si myslí Jungkook, zajímá mě co si myslíš ty," líbilo se mi jakým způsobem řekl Jungkookovo jméno. Možná si budeme rozumět ještě více než jsem si myslel.

Zkousl jsem si ret a sklonil jsem svou červenajíc se tvář. Neznervózňoval mě tak moc jako Jungkook, ale nějaký ten svůj efekt měl. ,,No tak já si myslím, že s tebou by mi to šlo o hodně lépe," řekl jsem se sebevědomím, ale uvnitř jsem vyváděl, když věta dozněla.

Seungmin se zasmál a podíval se na mě překvapeným výrazem. ,,Začínám litovat že jsem si tě víc nedržel, když mě tě Jungkook ukradl," napodobil jsem jeho pózu opřením lokty o stůl a zadíval jsem se mu do očí. Bylo to lehčí držet oční kontakt s ním než s Jungkookem, i když by to mělo být naopak.

,,Toho lituju každý den," zazubil jsem se na něj a oba jsme se zasmáli. Byl to takový ten smích, kdy se snažíte zakrýt to trapné ticho, které by poté nastalo, ale zakrýt se nám ho nepodařilo.

Nevěděl jsem co víc mu mám říct, a on vypadal na to že to má stejně. Najednou oční kontakt už nebyl tak lehký udržet, ale ticho naštěstí tak dlouho nestálo, přerušením Seungminovým mlasknutím. ,,Věřím že to zvládneš, Tae, Jungkook je zkušený a talentovaný, máš s ním vysokou šanci," upřímně se na mě usmál a položil jeho dlaň vršek mé ruky, čímž mě lehce zaskočil. Lehce.. Překvapil mě tak, že jsem strnul a na sekundu zapomněl na to, že mám dýchat. Chvilku jsem se díval na jeho ruku, poté zase na něj, a znovu zase na naše ruce spjaté k sobě. ,,A to samé platí i pro tebe, jsi chytrý a šikovný taky, máte šanci," mrkl na mě a jemně mě pohladil po mé dlani.