wild eyes [taekook]

18.

Zadýchaně jsem opřel své dlaně o stehna, jakmile dozněla část písničky, do které jsem jakžtakž uměl její choreografii a vzhlédl jsem k Jungkookovi, který mě sledoval jak se snažím zklidnit svůj dech.

,,Takže?" promluvil jsem do ticha, když Jungkook nic neříkal a jen koukal. ,,Mám pocit, že už tam nějaký pokrok je, že jo?" s nadějnými jiskřičkami jsem se na něj podíval, ale jeho výraz je vymazal hned co se naše oči střetly. ,,Nebo ne?" špitl jsem s narůstajícím zklamáním.

Trénovali jsme celý den skoro bez přestávek, cítil jsem na mém výkonu značnou změnu, ale jestli to Jungkook nevidí nebo jsem si to já pouze domyslel, tak na nějakou výhru můžu zapomenout, jestliže tu není pokrok.

Jungkookovy tvrdé rysy se uvolnily, když si všiml mého narůstajícího smutnějšího výrazu a vypustil ze sebe vzdech. ,,No," mlaskl a navlhčil si rty, ,,nechci tě přechvalovat, ale malinký pokrok tam je," můj smutný výraz vystřídal šťastný a naděje ve mně znovu stoupla. ,,Dneska jsi ze sebe vydal snad ten nejlepší výkon za poslední dny, chtělo by to abys v tom pokračoval," prošel kolem mě s mrknutím k poličce, ze které si vzal flašku vody a zpátky se na mě otočil. ,,Ještě zlepšit ty příchody s chováním a snad si začnu myslet, že budu mít šanci tě něco i naučit," uchechtl se a projel si mé celé tělo pohledem.

Jen jsem protočil očima a posadil jsem se vedle svého batohu, s pohledem stále zafixovaným na Jungkookovi. ,,Přestaň s těmi přihlouplými poznámkami a upřímně mi řekni, jestli jsem se alespoň trochu zlepšil," zezdola jsem se na něj zoufale podíval a začal jsem si hrát s okrajem mých šortek.

,,Nechci tě přechvalovat, to jsem ti už řekl, nakonec mi ještě povolíš a zase budeme jako na začátku," dřepl si a pevně se na mě zakoukal, jakoby se ze mně něco snažil vyčíst.

Pohledem jsem neuhnul, i když jsem měl chuť i potřebu to udělat, ale věděl jsem že rozhodně taková autorita jako z něj ze mě nevyzařuje. ,,Neodpověděl jsi mi," zamumlal jsem.

Chvíli se na mě mlčky díval, dokud nepovolil a s povzdechem napodobil mou polohu v sedě. ,,Dneska jsi ze sebe vydral dobrý výkon, jsem sám překvapený že jsi něco takového dokázal, s tím jak mizerný jsi dodnes byl," po jeho slovech jsem se na něj zašklebil, on se jen zasmál a začal pokračovat. ,,Nevím co se s tebou stalo a vsadím se že v tom má prsty tvá dnešní návštěva, ale to už není moje záležitost, hlavní je že jsi konečně začal makat," dodal s lehkou hořkostí v hlase, kterou se avšak snažil zakrýt, ale to se mu moc nepovedlo.

Odignoroval jsem jeho kousavé poznámky a místo naštvání či hádky, kterou zřejmě očekával, se mi po tváři rozlil spokojený úsměv. ,,Takže říkáš, že jsem se zlepšil, mám naději a tohle všechno neděláme zbytečně?" zkousl jsem si ret, abych se přestal tak moc usmívat, ale i tak bych se vsadil že Jungkook ze mě nadšení jasně musel vyčíst, podle jeho malého, skoro neviditelného úsměvu na jeho rtech.

Po chvíli, co si semnou mlčky vyměňoval pohled si povzdechl a přikývl, i když se při tom tvářil jako bych mu držel u hlavy zbraň. ,,Máš šanci.." založil si ruce na hrudi, a já mohl vycítit že si ještě něco utrousí. ,,Když máš tak skvělou společnost," řekl pyšně, čímž mě donutil protočit očima, i když mnou projela vlna radosti. Mám šanci.

,,To bys nebyl ty, aby sis nezvýšil ego, co?" zavrčel jsem otráveně, i když s úsměvem. Jungkook pouze pokrčil rameny a podepřel si hlavu o dlaň, čímž se nahnul blíže ke mně. ,,Teď ještě přiznej že nevypadám jako lachtan, a můžu odejít," propálil jsem ho tvrdým pohledem a narovnal jsem se, abych si více vychutnal tento moment.

Místo toho, co jsem očekával že Jungkook udělá, si pouze povzdechl a mlaskl, což mi už dopředu napovědělo, že neřekne to co po něm chci. ,,Tak to si tu dlouho posedíš," pokrčil rameny a mně spadl úsměv z rtů. ,,Zas tak daleko jsi ještě nedošel," mrkl na mě a prohlédl si mě opět shora dolů.