wild eyes [taekook]

8.

,,C-cože?" vykulil jsem oči a pokusil se uklidnit. Ne, tenhle kluk není v pořádku, vždyť se známe sotva čtyřiadvacet hodin!

,,Klid prosímtě," uchechtl se a v očích mu zajiskřilo stejně, jako v den co jsme se poprvé uviděli. ,,Musím vidět tvé tělo, jinak nemůžu vymyslet choreografii, kterou by jsi nezvládl," přistoupil o krok blíž a já o dva ustoupil.

,,Co to je za blbost," zamračil jsem se a položil si ruku na břicho, jako bych se tím měl uchránit.

,,Není to blbost," nadzvedl obočí, propalující každý můj pohyb. ,,Tae, nemůžu dát do choreografie něco, co by jsi nezvládl," vyzval mě klidným hlasem, který mě zřejmě měl uklidnit, ale to se mu moc nepovedlo. ,,Neboli co by nezvládlo tvé tělo."

Nevěřícně jsem si s ním vyměňoval pohled a dovolil bych si říct, že jsem se přesně téhle situace bál. Nevěřil jsem mu, ale co jsem měl dělat? Kdybych se pokusil utéct, ničemu by to nepomohlo a poslechnutí jeho rozkazu už vůbec ne.

,,Sundej si to triko, Taehyungu, nebo ti ho sundám já," přerušil minutové ticho mezi námi hlubším hlasem a natáhl ke mě ruku, abych mu triko dal.

Zaskočeně jsem se narovnal, už jen nad tónem hlasu, ale i nad tím jak atraktivně mé jméno v jeho větě znělo. ,,To neuděláš," zavrtěl jsem hlavou a ustoupil o další krok.

,,Ne?" zvedl vyzývavě jedno obočí nahoru. Nestihl jsem ani nijak zareagovat nad tím, jak rychle se ke mně přesunul a protočil si mě zády k němu.

Zmítal jsem sebou a mlčky jsem se snažil dostat z jeho pevného sevření, které avšak neuvolnil přestože jsem ho několikrát zasáhl do různých částí těla. ,,Uklidni se," zavrčel mi těsně vedle ucha, a já jako na povel přestal sebou házet a celé mé tělo zamrzlo.

,,Nechtěl jsem to dělat," navázal semnou oční kontakt v zrcadle a ruku položil na můj podbřišek, kde končilo mé triko. ,,Nechci ti ublížit, ano?" zašeptal uklidňujícím tónem a na mé pokožce vyskákala husí kůže.

,,N-nedělej to," promluvil jsem nakřáplým hlasem a pevně jsem ho chytil za ruku na mém podbřišku, do které jsem zaryl nehty, doufajíc že mě pustí.

On stál, sledující mě v zrcadle, jako by o tom snad ani nevěděl a naopak začal postupně odhalovat kůži mého těla.

,,Když nebudeš protestovat, bude to pro oba příjemnější," prsty skoro nepostřehnutelně přejel po pokožce při zvedání trika a já se mohl zbláznit nad tím, co mám dělat.

Trhaně jsem se nadechl a škubnul jsem sebou, když překročil hranici, která mi už nebyla příjemná. ,,Co jsem teď řekl," nespokojeně si mě přichytil a ve mně strnulo.

Zaprvé, pochopil jsem, že nemá cenu se s ním prát, když je viditelně silnější než já. Zadruhé, obklopila mě nádherně sladká vůně, kterou bych u někoho jako je Jungkook vůbec nečekal. A zatřetí, je to přesně takový idiot, za jakého jsem ho považoval.

,,Šikovný," zamumlal, když si všiml jak jsem povolil a přestal se kupodivu bránit. Využil chvíle a rychlejším pohybem triko začal zvedat, kdyby jsem náhodou znovu začal protestovat. Snažil jsem se uklidnit svůj tep, ale moc se mi to nedařilo, když se mi teď stalo přesně to, čeho jsem se nejvíce obával. Cítil jsem, jak se mi do tváří hrne i červeň, jelikož jsem nebyl úplně zvyklý se ukazovat všem co si řeknou, ať si sundám triko.

Zároveň jsem i čím dál panikařil, jelikož mi Jeon Jungkook, sundával triko, uprostřed ničeho a bez nikoho, kdo by mě mohl zachránit, kdyby došlo na nejhorší. Tím mým zachráncem, byla myšlena Lisa, která byla schopná se za mě prát do krve.