Follow Your Heart/Roger Taylor ff

kdo z koho

Ok... nádech, výdech...Rachel ty to dáš...

Stojím přede dveřmi, místnost je prosklená,ale všechny stěny jsou zakrytý stahovací roletou,aby měli ti chudáci aspoň trochu soukromí. V některých případech to ale nejde, třeba u ,, kočičí babičky" je téměř vše zvednutý, aby bylo na ní vidět. Ale v u Taylora ne. Tam je to jak pevnost. Zaklepu, pak znovu, ještě jednou... čekám...nic. Aha mladej jó, velký prd. Taylor bude starej a ještě k tomu asi i hluchej. Klepu zase. Nic. Super. Hluchej, polámanej a taky nejspíš nerudnej dědek to bu...ááá...počkat?
Slyším jen tlumený brouknutí,že můžu jít dál. Vstoupím do pokoje, rozhlédnu se a chci dojít až k posteli. Jenže mě na cestě upoutá něco jiného. Přes židli je přehozený lesklý, blyštivý sako s proužky. Cože? Vypadá, že by sedlo spíš mě, přejedu lehce rukou po látce. Jo to by šlo, na koncert by bylo super. Hmm, co tam máme dál. No to mě poser, růžový tenisky s flitrama? Fúrie to zase zvrzala, paní Taylor to bude. Cože to říkala, úraz páteře? Při sportování, že prý při tenise. Těžko v tomhle vohozu.

,,Budeš se mi hrabat ve věcech, nebo se mi pokusíš (slovo pokusíš zdůrazní o oktávu výš) pomoct"? Ozve se z postele nepříjemnej, trochu vyšší hlas.

Dojdu až k posteli a s úsměvem sjedu očima až dolů. A tam leží...

Blonďatej kluk, vlasy rozhozený do všech světových stran, polodlouhý, docela pěkný, ale na jedný straně s úplně jiným odstínem. Jasně, jsou špinavý od antuky. Takže přece jenom to bylo při tenise. ,,Budeš tady na mě civět dlouho?"ozve se znovu. Tvl, ten je příjemnej asi jako trhání zubu. Z jeho modrých očí šlehají blesky, je nasupenej, vzteky se trochu chvěje. Nebo že by strachem? Nemám čas přemýšlet, protože se zase nadechuje,aby mi něco řekl... Musím ho předběhnout.

,, Dobrý den, pane Taylore, jsem Rachel a mám vám prozatím pomoci s hygienou", říkám s profesionálním úsměvem.

,,No tak na to zapomeň, ty na mě sahat rozhodně nebudeš" zavrčí znova.

Super, takže on si nedá pokoj. Má poslední šanci, hošánek. Takže náhodím znovu úsměv (kolikátý dneska už?) a mile se usměju. Použiju jednu frázi, co nás učili už na střední. Buďte milé, chápavé a empatické. Ok...

,,Ano pane Taylorem, chápu, že vám to není příjemné, ale jsem tu od toho, abych vám pomohla...a když..."

,,Hovno" zavřískne. ,,Nikdo, rozumíš nikdo mi nebude sahat na mý vlasy nebo na mě, čemu na tom kurva nerozumíš" vříská po mě.

Tak a dost. Tenhle cápek po mě teda řvát nebude. To teda ani náhodou.

,,Pane Taylore", zvedám hlas už i já. ,,Já tu nejsem od toho, abyste tu po mě křičel a už vůbec ne od toho...", Nedokončím větu, protože se rozletí dveře a v nich stojí Mc Furryová.

,,Co se tady děje,Rachel? Slyšela jsem snad, že tady křičíte na pacienta?"

,,Ne slečno Mc Furryová (ano je stále slečna a to mnohé vysvětluje) ,, snažím se tu panu Taylorovi vysvětlit, že mu ráda (slovíčko ráda zdůrazním jak hlasem, tak zvednutím obočí) s hygienou pomůžu. Ale pan Taylor o mou pomoc evidentně asi..."

,,Tak to není" ozve se pod námi z postele. Obě sklopíme oči. Ten spratek si se mnou hraje? Nebo mě chce dostat do průseru?

,,Ne, tak to není, paní nebo snad slečno učitelko" říká medovým hlasem a širokým úsměvem. ,, Jistě chápete,že vzhledem k mému zranění a zároveň i k věku tady ..."zarazí se, jakoby zapomněl,jak se jmenuju.
No tak to si asi dělá srandu? Tak tos posral hošánku.

,,Ano, tady sestra Rachel" pomáhá mu již s úsměvem Mc Furryová ,,je naše jedna z nejschopnějších sester, pane Taylore".

Cože, opravdu to řekla? Já nevěřím vlastním uším. Za dvě minuty si obtočil Fúrii kolem prstu a ona teď plácá takový nesmysly. Tak to mám dost. Taylor se dál usmívá, modré oči jako studánky, řasy, za který by vraždila kdejaká holka, včetně mě. Kdyby na mě ještě před pár minutami nehulákal, řekla bych,že je i docela pěknej kluk. V tý posteli vypadá tak bezbranně. Začíná mi ho být líto. Musí ho všechno bolet, musí mít strach, celej polámanej a...

,,Ano, zcela jistě máte pravdu slečno učitelko,ale chápejte zase vy mě. Přece mě nebude mýt takto mladá sestra".

Aha, tak už mi ho líto zase není. Takže nakonec mu bude vadit,že jsem mladá? To už fakt přehání. No tak to jsem teda zvědavá,jak to Fúrie vyřeší.

,,Pane Taylore, navrhuji tedy,zda by vám tedy sestra Rachel pomohla alespoň s umytím vašich vlasů. Přece jenom jsou špinavé od antuky. Slibuji,že bude jistě co nejdiskrétnější a nejšetrnější, jak jen to bude možné. Je opravdu velmi schopná."

Ok, takže budu muset umýt tuhle deku vlasů. To bude makačka, navíc na posteli, nesmí se ani hnout, a mě asi upadnou záda,než to bude hotový. To je kšeft za všechny prachy. A ještě s takovým vzteklounem.
Takže jde se na to.

,,Takže pane Taylore, teď bych vás poprosila o lehké přizvednutí hlavy, abych mohla dát vaničku na umytí."

,,A já také mohu o něco poprosit", zapřede jako kočka. Pan Taylor laškovně mrkne. No to ti tak sežeru, po to všem řvaní. ,,Mohla byste mi..."opět pomlka, on si zase nepamatuje,jak se jmenuju, mě z něj trefí. ,, Rachel". ,, Ano Rachel, takže Rachel, mohla byste mě oslovovat mým křestním jménem? Tedy, já jsem Roger",natahuje po mě ruku. ,, Těší mě, moje jméno už znáte." Teda doufám, že už si ho pamatuje.

⚤︎⚤︎⚤︎

Skoro po čtyřiceti minutách opouštím pokoj úplně schromlá. Asi budu potřebovat taky lehnout si na postel. Třeba vedle Rogera? Hmm, těžko. Nálada se mu během mytí vlasů měnila rychlostí světla. Chvíli byl milej a za chvíli bych mu nejraději tu jeho blonďatou kebuli ponořila do vody celou i s obličejem. Náladovějšího kluka jsem snad ještě nezažila. Jo jasně, musí ho to bolet, myslím tím ten štípnutej obratel, ale můžu já za to, že na tenise se předváděl před nějakou blonckou a přeskakoval nízkou zídku. Jenže na něj prej zavolal kámoš, Brian, nebo jak to říkal a nevyšel mu krok. Takže se ,, milej" Roger rozplácnul jak širokej tak dlouhej, a bohužel jeho anděl strážný měl asi dovolenou, protože dopadl přímo na záda. No a obratel se lehce nalomil. Uf, to muselo bolet.
No tak ho teda kluci posbírali, prý tam ještě byl jeden...jen kdybych si vzpomněla,jak se jmenoval. Už jsem jak on, přestávám si pamatovat jména. No posbírali a za jeho hlasitých protestů - čemu teda věřím - ho dopravili do nemocnice. No a po rentgenu šupem na jipku, odležet to. Takže je naštvanej na celej svět, protože měl mít o víkendu koncert. Začíná se jim rozjíždět kapela, měli hrát v klubu. Jako bych já za to mohla. Blbec.

⚤︎⚤︎⚤︎

Dnešní den budeme pomalu končit. Všechny jsme vyřízené. Rose celou směnu dával návrhy ten ,, její" pan Green, a to tak vehementně,že musela zakročit i Mc Furryová. Dokonce mu pohrozila,že ho nahlásí primáři. Rose se tomu už směje,ale prý jí bylo občas dost horko. Byl dost neodbytný. Nechápu, ženatej chlap, po operaci a ještě má chuť někomu nabízet milostný návrhy. Steph si samozřejmě bravurně poradila, Kate ukápla slzička nad bábi kočičí, a Viv? No kromě toho, že pacientovi zapomněla odnést umyvadlo s vodou a pak ho málem polila, tak to celkem zvládla.
No a já? Po umytí vlasů, mi princátko Roger oznámil s poťouchlým úsměvem, že a teď cituji:,, mých služeb již nebude potřeba, takže si mám zbalit svých pět švestek a vypadnout". Takže jsem křápla dveřma a oznámila to Mc Furryový, ať si na pokoj číslo dvě chodí kdo chce, že MĚ už tam nikdo, opakuju NIKDO neuvidí. Bohužel ale mě toto nebylo umožněno, protože si Fúrie šla s tím blbcem promluvit a nějakým způsobem se jí podařilo docílit toho, že mě ,,jeho milost Roger Taylor, toho času ležící na krovkách" přijmul opět do svý přízně. Bože, jak já toho nafoukance nesnáším. Jestli ho za tu dobu, co sem budeme chodit, fyzicky nenapadnu, tak už asi nikdy nikoho.

Sedíme na chodbě, domlouváme se na dalším postupu a o zítřku, když v tom se začínají trousit návštěvy...

⚤︎⚤︎⚤︎

Ano, druhá kapitola, tak co na to všechno říkáte? Ten je ale nepříjemnej co? Chudinka Rachel...no nic...pokud jste dočetli až sem, tak za to mooooc děkuju. Howgh