Follow Your Heart/Roger Taylor ff

nevydírej nebo se neznám!

,,Deset minut? Tak to máme spoustu času..." Usměje se Roger.

Myslí ten kluk taky na něco jinýho?

V duchu se pousměju. Ale fakt je ten, že ani nevím,jak dlouho jsme byli v tom pitomým výtahu.

,,Nad čím přemýšlíš, lásko?" Usměje se na mě zářivě.

Ale než stačím odpovědět, výtah se s rachotem trhavě rozjede. Úlevně si oddychnu. Jsem fakt nervák,ale klaustrofobii prostě jen tak nejde přejít.
Dorazíme do prvního patra,pak do druhýho.
Rychle jdu ke dveřím,abych je otevřela. Otvírám tak vehementně,že málem srazím opraváře k zemi.

,,Jej... promiňte, neuhodila jsem vás?" Ptám se ho, ale vypadá,že dobrý.

,,No slečinko, dávejte pozor. Já vás tady zachraňuju a..." Nestačí domluvit, protože ho okřikne Roger.

,,Jakápak slečinka, jakýpak zachraňování? To snad je vaše práce,aby výtah fungoval. A navíc se vám tady sestřička, mimochodem ta nejhodnější a nejhezčí, omluvila." Dodá s úsměvem ke mě,ale k opraváři mluvil s despektem a vztekem.

,,Nono, snad jsem toho tolik neřek' " ohradí se ještě opravář,ale když vidí,jak je Roger naštvanej, raději se nám klidí z cesty.

,,Děkuju" špitnu směrem k Rogerovi.
A nesmírně mě hřeje,že jsem pro něj nejhodnější a nejhezčí.

,,Nemáš zač,miláčku. Nějakej takovej, si na tebe hubu otvírat teda nebude. To se můžeš spolehnout, puso" pomrkává na mě Rog těma svýma dlouhýma řasama.

Dojdeme spolu až na neurochirurgii, kde už na nás netrpělivě čeká Fúrie. Máme skoro hodinu zpoždění.

Žasnu nad tím,že v tom výtahu jsme byli takovou dobu. No, když se člověk zabaví. Usměju se v duchu.

,,Rachel? Jste oba v pořádku?" Vyptává se Fúrie starostlivě. Někdo ji zřejmě poinformoval o mojí klaustrofobii. Super, teď budu za slabocha.

,,Nemáte se za co stydět, Rachel..." Pokračuje Fúrie. ,,Klaustrofobii má spousta lidí a vy jste obdivuhodná, že dosud jste zvládla vše i přes tuto..." Maličko zaváhá jak to nazvat...,, přes tuto nevýhodu." Dodá s lehkým úsměvem.

,,Děkuji slečno Mc Furryová, moc si vážím vašich slov" odpovídám překvapeně.

,,A já se musím přidat" honem honem se hlásí o slovo i blonďák. ,,Tady sestřička Rachel zvládla opravdu vše dokonale. Musím vám dát za pravdu, je opravdu velmi schopná, slečno Mc Furryová." Dodá s poťouchlým úsměvem.

No tomu věřím,ty prevíte,že se ti líbilo. Tomu nedaruju.

,,Tak dost bylo chvály,já vám oběma děkuji,ale myslím,že pan Taylor už musí mít hlad. Půjdu mu ohřát oběd. Už si může sedat?" Otočím se s otázkou na Fúrii.

,,Ano, ale jen krátce. Takže třeba dnes se můžete pane doktore posadit k obědu. Samozřejmě s korzetem." Dodá Fúrie rychle.

Roger kývne na souhlas a otočí se na mě.

,,Sestři, mohu tedy poprosit o ten oběd? A slečno?" Otočí se k učitelce. ,,Pokud by s tím sestra Rachel souhlasila a vy také, mohla by poobědvat se mnou? Musí být po dnešku zcela vyčerpaná." Dodá s úsměvem, ohníčky v očích...

Já mu asi jednu natáhnu.

,,No není to zrovna obvyklé, pane doktore...ale..." Zaváhá zase. ,,Po dnešním zážitku si to asi Rachel zaslouží. Rachel?" Otočí se ke mě.