Follow Your Heart/Roger Taylor ff

koláč? ne tebe, prosím

          Věnováno @NikkiNovotn

Dorazím domů úplně vyřízená. Doplahočím se do koupelny, servu ze sebe všechno oblečení a vlezu do sprchy. Teplý proud vody ze mě smývá všechny špatný emoce. Vždycky mě teplá sprcha dokázala dokonale zklidnit. Sprchuju se notnou dobu...asi dýl než obvykle, protože slyším, jak někdo buší na dveře koupelny.

,,Hej Rach, zbyde taky voda na mě, ty vole. Potřebuju se umejt, mám po zápase" řve na mě Lara.

,,No jó furt" houknu, ale ještě chvíli nechám vodu puštěnou. Pak ale vylezu, zabalím se do měkkýho županu a vylezu z koupelny.
Tam na mě čeká nasupená Lara, s hromadkou oblečení v náručí.

,,Ti to trvalo, ty vole. Se koukni jak vypadám?"

,,Pořád stejně blbě, Lar" seknu po ní.

,,Naser si" opáčí ona a zvedne ještě prostředníček.

Asi prohrály, jinak by nebyla takhle nepříjemná. Nebo spíš, takhle extrémně nepříjemná. No jó, každej prohrává svoje bitvy. Já momentálně taky zrovna nemám navrch.

Dojdu do kuchyně, postavím vodu na čaj a začnu prohledávat skříňky.

,, Něco hledáš, zlato?" Ozve se za mnou.
Trhnu sebou a hrnek, co mám v ruce mi málem vypadne z ruky.

,,Do prdele tati" houknu na něj. Teď sebou trhnul i on.

,,Ale holčičko moje, v pohodě? Nechtěl jsem tě vylekat. Ale...um... evidentně se mi to podařilo, promiň." Zasměje se taťka. ,,Je všechno v pohodě? Vypadáš jako by tě přejel parní válec."

,, Dík tati, asi si tak i připadám" smutně se na něj usměju. Připadám si tak, jako by mě rozjezdili na placku. Za to všechno může ten blonďatej týpek, co se teď válí v pelechu. Začínám mít zase vztek.

,,Jestli to je kvůli škole, bude to dobrý... no a jestli to je kvůli nějakýmu klukovi, bude to dobrý taky, neboj..." Mrkne na mě táta a čeká, jestli ze mě zase něco nevypadne. ,,Nech to vyhnít Rach, občas je to potřeba..." Dodá ještě a zase čeká.

,,Díky tati, asi máš pravdu... dík" hlesnu. ,,Chceš taky čaj?"

,,Jojo dám si..." Odpoví a skloní hlavu k novinám.

,,A jakej?"

,,Tati? Jakej?" Ptám se znova. ,,Tati!" Houknu hlasitěji.

,,Co jakej?" Zvedne pohled od novin. No červenej přece!" Odpoví.
Červenej? Tvl, už je zase mimo.

,, Červenej čaj? Tati? Červenej čaj nemáme."

,,Jakej červenej, jakej čaj. Rach, o čem to mluvíš? Červenej byl ten kamion, co boural včera večer na severu Londýna. Teď o tom čtu. Hroznej výjezd, si nedovedeš ani představit." Zvedne znova hlavu a najednou mu to dojde. Usměje se. Na svůj věk vypadá pořád dobře.
,, Žádnej čaj asi nechci,ale dík holčičko moje" mrkne a dodá ,,a nech to vyhnít" řekne a skloní hlavu zase k novinám.

⚤︎⚤︎⚤︎

Ráno vstávám s krajní nechutí. Dnes Fúrie oznámí tomu pablbovi blonďatýmu, že mu budu dělat osobní sestru. Nejradši bych se na to celý vybodla,ale Fúrie mě nenechá. Ta, když si něco vezme do palice, nevymluví ji to nikdo. Fajn, budu mít profesionální přístup, žádný osobní emoce. Nasrat. Může si za to sám. Jdu na autobus, sedám si k okýnku a čumím ven. Míjíme rozsvícenou malou pekárnu a mám chuť vystoupit, koupit si čerstvý voňavý koláče nebo housky a nechat si ujet ten debilní autobus, co mě veze do nemocnice. Fajn, jdu si pro koláč. Na poslední chvíli vyskakuju z busu, slyším řidiče jak nadává,ale je mi to fuk. Koupím si dva koláče, dva rohlíky a dva croissanty. Pečivo nádherně voní, je ještě teplý. S chutí se zakusuju do croissantu. Mňam. Sedím na zastávce a čekám, vůbec mi to nevadí,že přijdu pozdě. Třeba, napadne mě, když přijdu pozdě, třeba se Fúrie naštve a zruší platnost jejího nařízení. To je nápad, že mě to nenapadlo dřív. Ha a ten blbeček má smůlu. Radostně se usmívám a čumím kde co lítá. Spokojenost bohužel netrvá dlouho, protože další autobus už přijíždí k zastávce. Chjo, zafuním a vlezu zase do busu. Na pečivo přestanu mít chuť. Zamračená dorazím do nemocnice, převlíknu se a zjišťuju, že jsem o moc dýl nepřišla. Do prdele, zanadávám tlumeně a vcházím do sesterny.
Tam už stojí všechny a čekají,až se k nim připojí i moje maličkost.