Follow Your Heart/Roger Taylor ff

levá, pravá...jiskry

Vyrážíme po chodbě směr rehabilitační oddělení. Roger jde pomalu, soustředí se na každý krok. Já ho jistím pohledem, občasným dotekem. Vždy, když se ho dotknu, projede mnou lehké vzrušení. Je až neuvěřitelný, co se mnou tenhle blonďák dělá. Přidržuju plátěnku s jeho věcma, pořád mě klouže z ramene. Je to neuvěřitelně pitomá taška.

,, Sestřičko, můžeme si, prosím někde odpočinout?" Zazní mi po pravé straně. Udiveně se na něj podívám a pak mi dojde, proč mě oslovuje tak škrobeně. Jdeme po chodbě interního oddělení, stařenky a stařečci sedí v pohodlných křesílkách a čekají na obvyklé přeměření tlaku,teploty a hladiny cukru.

,, Jistě pane Taylore, jen co projdeme touto chodbou, bude tam krátká spojovací, kde lze trávit volný čas s návštěvami. Je tam i trochu soukromí" vůbec netuším, proč mluvím o soukromí. Fakt mě neskutečně rozhazuje.
Dojdeme na konec interny, musím jít napřed,abych Rogovi otevřela dveře.

,, Děkuji sestřičko" usměje se na mě zářivě.

,, Není za co" odpovídám s malým úsměvem.

Dojdeme pár metrů, chodba je úplně prázdná. Kouknu na hodinky, je půl deváté. Máme teda trochu času. Rozhlédnu se po celém prostoru a hledám sezení nebo nějaký kout,kde bychom měli opravdu trochu klidu a nebyli vidět. Na konci je malý výklenek, před ním stojí květináč s velikou košatou kytkou.

,, Chceš si odpočinout?" Ptám se Rogera starostlivě. Vypadá, že toho fakt má dost.

,, Jojo, krátká přestávka by neuškodila, zlato" vydechne.

,,Tak pojď tam k tomu výklenku" ukážu prstem ,,tam nás nikdo rušit nebude."

,,Zlato, čteš mi myšlenky" rozesměje se Roger. ,, Přesně tohodle místa jsem si všimnul, hned jak jsme sem vlezli."

,,Ale jak si chceš odpočinout, když si ještě nesmíš sedat? Ještě minimálně 14 dní, kvůli tomu obratli."

,,Tak postojím, myslím, že nebudu stát sám" usměje se a oči sklopí dolů.
V tom si všimnu boule v jeho kalhotách. No to mě podrž. Proto to vzdychání. Já se z toho kluka fakt pominu.

,,Jojo Rach, vidíš, co se mnou provádíš? Už nemůžu vedle tebe ani jít, aniž by mě nestál" rozesměje se zvonivě.

,, Rogi, nech toho, ty prostě nemůžeš dát pokoj" naoko ho pokárám, ale na druhou stranu mě neskutečně těší, jak na mě reaguje, co mu způsobuju. Aspoň jsme si fifty fifty. Mám stejnej problém, jenže na mě to aspoň není vidět.
Dojdeme spolu k výklenku. Tam zalezeme, Rog se spokojeně opře o stěnu.

,, Dobrý?" Ptám se.

,,Jo, ale takhle to bude ještě lepší" šeptne a přitáhne mě k sobě. Taška mě sklouzne z ramene a potichu dopadne na zem.

,,Moje sladká sestřičko, moje Rach" šeptá mi do polibku. Začneme se líbat. Nejdřív pomalu, jako by si chtěl ten polibek vychutnat. Vzdychnu a přitisknu se ještě víc na něj. Jazykem mi objede horní ret a vrazí mi ho do pusy. Z pomalého polibku se stává souboj jazyků. Jazykem mu prozkoumávám každý kousek jeho smyslný pusy. Maličko ho zatahám za spodní ret. Chutná báječně. Uteče mu sten a boule v kalhotách se začíná zvětšovat. To by mě zajímalo, co s tím hodlá dělat?

,, Lásko, co s tím hodláš udělat. Mám tam dole trochu problém. Takhle přece nikam nemůžu jít?"

Jako by mi četl myšlenky. Pousměju se nad tím. Lásko? No to snad ne?

,,Tak snad jedině...dát ti studenou sprchu" vyprskneme oba smíchy.

,, Jo a froté ručník, ještě" dodá a znovu vyprskne. Smějeme se oba jako blázni. Ten kluk mě fakt baví.