Follow Your Heart/Roger Taylor ff

sbalím tě?

Celý víkend myslím na Rogera, na Briana i na Freddieho. Proč se Brian bojí a koho... snažila se sebevíc a stejně mě nic neprozradil. Byl milý, zábavný, kromě pár lehkých dotyků při tanci byl stále obezřetný, opatrný a držel se zkrátka. A to jsem si myslela,že když mi pomůže láhev ginu, že mi řekne víc, ale prd.
Zato Freddie, ten byl středem pozornosti všech. Všude kam se hnul, táhnul se za ním dav...dav holek, ale i kluků. Stačilo, aby jen kývnul a lidi šli za ním jak za královnou. Je přirozená vůdčí osobnost. A ten hlas..., když začal zpívat, drnčely i okenní tabulky. Je prostě skvělej. Myslím, že fakt budou jednou slavný. Moc bych to klukům přála.

A Roger? Nad tímhle blonďákem, s očima jako pomněnky, nádherným úsměvem a hlasem anděla, přemýšlím furt. Celej podělanej víkend. Nejradši bych za ním šla, ale copak můžu? Co by tomu asi řekly sestry z oddělení. Není zrovna standartní,aby sestra, co studuje, chodila za ,,přiděleným" pacientem. No budu muset asi počkat do pondělí...Fajn, aspoň napíšu tu seminárku...

Brian

Ta Rachel je prostě dokonalá. Její hlas, oči, úsměv...proč ji má zase do prdele dostat ta naše hysterka blonďatá. To jako všechny krásný holky patřej jenom Rogovi. Se s ní jen vyspí, ona bude nešťastná a on vysmátej, že má další zářez. Ty vole, proč? Copak já pro ni nejsem dost dobrej? Já bych ji na rukách nosil, modrý nebe snes. Ale ona má v hlavě jen našeho lamače srdcí. No, však on ji to srdce zláme,a pak budu mít možná šanci já. Chudák holka, co jí všechno čeká...

Freddie

Tak včera to bylo naprosto famózní. Nejdřív kino s holkama, film byl fakt zajímavej...moc se mi líbil...
A pak ten koncert, ty lidi okolo nás,okolo mě... nemůžu se dočkat až jednou budeme hrát pro davy lidí,pro fanoušky...budeme jezdit po světě, nahrávat desky...celej svět nám bude ležet u nohou...

Roger

Celej víkend cvičím chůzi, vždycky se nechám ušmodrchat do toho příšernýho postroje, vezmu berle a chodím. Chci ukázat Rachel, že nejsem žádnej posera, žádnej ufňukanej slaboch. Za sobotu jsem chodil hodinu dopoledne, pak ještě odpoledne. Všechno mě bolelo, ale nikdo se o mě tak skvěle nepostaral tak jako Rach...je prostě skvělá...už se těším, až ji uvidím zase v pondělí a trochu si s ní pohraju... krásně mi to jde...fakt mi taje pod rukama.
A to jsem ji ještě neukázal všechno,co dovedu...no ty vole...už mi v něm zase hučí...

⚤︎⚤︎⚤︎

Je pondělní ráno. Po celým víkendu jsem rozlámaná, seděla jsem nad seminárkou, myšlenky mi utíkaly k Rogovi. Je božskej,ale co když mě jen využije a pak odkopne. Copak takovej krásnej kluk může bejt věrnej jenom jediný? A zrovna mě? Těžko...a ty jeho nálady, všichni mě před ním pořád varujou... hysterka, vztekloun, miláček, láska (počkat, řekla jsem láska?Rachel neblbni, znáš ho týden) chvíli slunce, chvíli mraky, chvíli bouře, chvíli duha s jednorožcema... chvíli se směje, tisíce zvonečků, oči rozzářený, průzračně modrý a pak během zlomku vteřiny hromy, blesky a jeho pohled je tmavší než propast, do který jsem ale asi už dávno spadla.
Musím toho nechat a zkusit mít zase jen profesionální přístup, vhodnej pro budoucí sestru specialistku. Blbý slovo,ale co už. Nesmím se nechat vyprovokovat k čemukoli,co nesouvisí s mojí budoucí prací. Nenechám se od něj rozhodit, prostě ne. A ještě jednou ne.
S tímhle předsevzetím vyrážím na bus. Jedu setmělým Londýnem, celou cestu si pořád dokola opakuju, že se prostě nenechám polapit do jeho sítě sladkejch řečí a smyslnejch dotyků. Jeho jednou z nemocnice propustí, půjde si po svým,ale já tam zůstanu. Ne s ním mě žádná budoucnost nečeká. V duchu se ušklíbnu, zakazuju si něco, co vlastně ani není a nenastane. Jsem fakt už magorka, co to se mnou je? Přišla jsem o zdravej rozum.