Follow Your Heart/Roger Taylor ff

máš mě, mám tě...

Oba se pomalu uklidňujeme. Podívám se okolo sebe. Zmáčený a pomuchlaný  výpůjčený šaty se válí na zemi, trenýrky plavou ve vodě a Rog s nima, tak jak ho Pán Bůh stvořil. A že si teda dal záležet. Je fakt dokonalej. Co není dokonalý je ta spoušť ve vodě.

,,Rogi, musíš jít z vany, já vypustím vodu a opláchnu vanu. Ty zatím pomalu dojdi do kabinky a počkej tam na mě" mluvím k němu, zatímco si zapínám notně použitý šaty. Sáhnu do vody, vytáhnu trencle, vyždímám je a podávám je lehce rozklepanýmu Rogovi.

,,Co je? Nějak se klepeš?"

,,A ty se mi divíš? Takovou dobu ve vaně?" Rošťácky se na mě usměje, a pošle vzdušnej polibek.

,,Tak rychle,ať mi nenastydneš."

Pomalu se rozejde, já rychle zlikviduju vanu. Dojdu za ním do kabinky. Zase to velký zrcadlo... Už se neklepe,ale má pořád na sobě ty mokrý trenky.

,,To sis je nemohl stáhnout?" Zlobím se na něj. ,,Pak budeš nemocnej a budeš tu o to dýl?"

,, Když budeš se mnou,tak klidně budu."

,, Nezlob a trochu mi pomáhej", začnu z něj stahovat mokrý prádlo. Vidím,jak se mu začíná zase trochu zvedat. ,,Hele Rogi, dost. Vždyť to ani není normální snad?"

,,No dovol? Mluvíš,jako kdybych byl vadnej?" Naoko se urazí, ale je na něm vidět, jak ho to těší. No jo, typickej chlap. Ješitnej a hrdej na svoje schopnosti. Začnu ho oblíkat, nejdřív spodek, pak mu natahuju triko. Když je hotov, stojí opřenej o berle. Rychle se začnu převlékat i já. Najednou si uvědomím, že tam je se mnou.

,, Můžeš se, prosím otočit?"

,,A proč jako?"

,, Chtěla bych se převlíknout?"

,,Ale kotě, najednou se budeš stydět? Po tom všem?"

Vzdychnu. Nemá smysl ho přemlouvat. Začnu rozepínat šaty na a zachytím jeho obdivnej pohled.

,, Rachel, jsi nádherná" vydechne obdivně. ,, Nejlepší by bylo, kdyby sis nebrala žádnou uniformu a starala se o mě jen v tomhle dokonalým sexy prádle" mlaskne spokojeně.

,, Jenže to bych nebyla sestřička, ale úplně někdo jinej".

Za chvíli vyjdeme z kabinky. Dojdeme až ke dveřím magnetoterapie.
Tam na nás už čeká sestra Cloudy.

,,Aaaa vidím, že jste tu načas. Tak jak vám šlo cvičení, pane Taylore? Snad jste vše zvládli?" Tázavě se na nás sestra Cloudy otočí.
Jojo, zvládli jsme to oba moc dobře, to bys koukala. To bylo cvičeníčko.

,,Ano, tady pan Taylor je ohromně šikovný" chválím ho s úsměvem.
,, Téměř vše odcvičil, pouze jeden cvik si nejsem jistá,zda byl správně" plácám nesmysly, jen abych hlavně pořád mluvila, aby se nás nezačala moc vyptávat. Naštěstí už musí na magnet, takže není moc času.

Dovede nás oba na magnetoterapii. Tam si musíme oba sundat veškeré kovové věci, včetně řetízku, či hodinek.
Roger si pak lehne na lehátko, pod půlkruhovou konstrukci, která pak vysílá vlny na ten jeho obratel. Co tam budu dělat já, netuším.
Každopádně jsem u něj, usazená v pohodlným křesílku. Rog chvíli po mě pokukuje, ale za chvíli slyším, jak malinko zachrupká. Usnul. Sama mám co dělat,abych taky nespala. Rovnám si myšlenky v hlavě,ale moc to nejde. Jediný, co vím na stoprocent je to, že je ten kluk krásnej. Leží vedle mě, vypadá jak bezbranný malý děcko. Andílek na nervy, ďábel maskovanej v modrooký blonďatý stvoření, s hlasem, kterej zároveň pohladí ale dokáže i ublížit. To všechno tady leží, chrupe a neví o světě. Usměju se nad ním.