Follow Your Heart/Roger Taylor ff

do pr*ele

Sedíme s Brianem v malý útulný kavárničce. On usrkává čaj, já kafe a konverzace trochu drhne. Už tak nějak nevím, co mám říct. Uždibuju z koláčku, co mi dobrotivě objednal Bri. Prý abych si obalila nervy cukrem. Myšlenkama jsem u toho bídáka. Je u něj pořád? Co dělají? Co když ji tam...

,,Rach? Neboj, určitě si to vysvětlíte."
Bri se snaží zachránit vše, co jeho kámoš absolutně posral. Proč to dělá? Mohl by třeba využít situace a Rogera v mých očích ještě víc shodit, pošpinit, ale Brian ne. Pořád se snaží mě povzbudit a vysvětlit, že je to celý velký nedorozumění.

,,To, že je Roger na holky víme všichni, včetně tebe Rach. Ale mám takový pocit, že se kvůli tobě chce změnit. V tvý přítomnosti se chová úplně jinak,než ho z Fredem známe. Věř mi Rach..."

Dokončí sáhodlouhou větu Bri a svojí teplou měkkou ruku mi lehce položí na tu mou. Ucítím teplo, ruka mě hřeje. Setkám se s laním pohledem. Maličko se usměje, zase tak nesměle, plaše. Kdyby na mě takhle položil ruku Rog, projede mnou vzrušení od hlavy, do posledního článku prstu. Ale Brian? Tady chemie není... Prostě nic, milej, hodnej Brian. Kamarád do nepohody, neuvěřitelně chytrej, ale ne dost chytrej na to, nezamilovat se do tý nesprávný. Nebo si to namlouvám a utěšuju se nadějí, že když to nevyjde s jedním, vyjde to aspoň s druhým? Dost už Rachel, přestaň. V duchu se okřikuju, proč nad tím pořád přemýšlíš? Je konec. Roger bude s tou blonckou, za chvíli ho určitě stejně pustí, tak co řešit?

,,Ale ale miláčci, co to vidí oko mé. Bri, drahoušku, snad se nesnažíš sbalit tady zlatíčko Rachel? To by se asi Rogerině asi moc nezamlouvalo, že mu lezeš do zelí. Víš jak je majetnický, co se týká lásky?"

Oba se otočíme za hlasem, ale je nám jasný, kdo nás našel. Brian trochu ucukne, už už zvedá ruku z tý mojí, ale já mu v tom zabráním. Otočím svou a chytnu ho pevně. Setkám se s nechápavým pohledem, zmateně na mě kouká...

,, Jaká láska, jaký zelí Frede. Co to plácáš za nesmysly? Snad má u sebe přítelkyni, tak jaký pak majetek? Já rozhodně nejsem jeho! Takže tady s Brianem se můžu držet za ruku, jak dlouho budu chtít."

,,Ale zlatíčko Rachel, ty vůbec netušíš, jak se věci maj" zvolá teatrálně Freddie tak nahlas, že celá kavárna naráz ztichne a zraky všech lidí se otočí k nám.

,,Frede, buď zticha, všichni nás poslouchaj. Bože..."

,,Ano Bri, můžeš mě oslovovat Bože, díky drahoušku" Fred mrkne na Briana. ,,Ale to nic nemění na faktu, že Margaret už dávno není u tý naší hysterky. Sám jsi ji přece odvedl z pokoje po tom, co mu chtěla jednu ubalit. To se ti Bri asi nepochlubil, evidentně." Dodá Freddie už mírně nasraně a očima sjede na naše spojený ruce na stole. Mírně pozvedne obočí, už už se zase nadechuje...

,,Jak jako ubalit? Proč? Snad mu neublížila?" Překotně se vyptávám a Bri pomaličku vyprostí svoji ruku z tý mojí.

,,Ne drahoušku, neublížila. Stačili jsme ji tady s Brianem zastavit. Daleko víc by mu ublížilo, kdybys s ním nebyla ty, lásečko Rachel. Opravdu mu na tobě záleží."

Co to s nima kurva je? Oba se mě tak vehementně snaží přesvědčit, že je Roger do mě zamilovanej. Proč se, do prdele tak strašně snaží, to mezi námi urovnat. Vůbec to nechápu, proč?

,, Zlatí, opravdu věř nám. Rog je teď úplně rozsekanej. Leží v posteli bezduchej, nešťastnej. Hrozně ho všechno mrzí, věř mi Rach prosím..." Fred nepřestává orodovat za tu blonďatou bubenickou bestii.
Jo, to je přesný, BB... blonďatá bestie...moje... můj milovanej bubeník... počkat co? Můj? Asi už fakt blázním.