DOTEKY - sbírka poezie

Vesmíre

Jsem sama
uprostřed vesmíru,
nevidím kus tolerance,
pochopení či míru.

Naivně věřím,
že najde se volná chvíle,
dostatek energie,
pro konverzování se mnou, vesmíre.

Proč jsi tak nefér
a zlé osudy naděluješ,
jak s nimi bojujeme,
v tichosti sleduješ.

Proč nemůžu být jako ostatní duše?
ptám se tě a ty jen posloucháš tiše,
v tom komerčně
zmanipulované davy polykajíc' suše.

Opět se schovávám,
před světem,
před strachem spíše,
schovám se hluboko,
do sebe,
do skrýše
a zabouchnu za sebou dveře,
jen sedím, přemýšlím,
ve vlastní sféře,
do koruny stromu vylezu výše,
přemýšlím o nějaké chybě vesmíru,
zní to, jako klišé.

Daruj mi svou sílu.

Představit si nedokážeš,
jak bolí žít ve snaze,
každý si chce žíti blaze,
přeje si změnit svět za jedinou noc,
žádám tě o pomoc,
draze,
tvou přítomnost,
ač zní to tak stroze.

Daruj mi svou moc.

Denně vidím stovky lidí,
které osud tíží,
někteří se z cesty klidí,
prosím řekni, že naděje se blíží.

Vedu naše rozhovory,
bez pokory a odpovědí,
davy se nic nedozvědí,
potřebuji odpovědi.