DOTEKY - sbírka poezie

Slova kladu k ledu

Slova kladu,
zapisuju,
asi z hladu,
ve sbírkách
prokletých básníků
nekradu,
listuju,
ale k ledu,
jde o hladovění,
ne po nouzi o poezii,
ale po pochopení,
píšu za chladu,
bez nouze o odění,
na účtenku
vlastní krví,
přemítám,
kde začíná umění,
kde končí
a kde zdaleka není.

Slova kladu
na koleni ve spěchu
a pak čtu dopis,
bez podpisu autora,
až zůstanu bez dechu,
napospas,
až ztratím se znova...
přečtu si ho zas,
jen abych věděla,
že pochopení
se neskrývá jinde,
než na konci
mého ramena.

Slova kladu k ledu,
píšu dopis,
neznámého má adresáta,
pár slov,
poslaných do neznáma,
píšu si dopis,
jen abych psala,
přemítám,
zda je mé poslání
zasvětit neznalé,
nebo abych
obsah svého ž̶a̶l̶u̶d̶k̶u̶ nitra
ukázala,
kladu slova
do šuplíku
a už se k nim nevracím,
po písmenkové polévce,
pak na papír je vyzvracím...