Dal si mi břemeno,
nikdo mi s ním pomoct nepřijde,
a už vůbec ne ty,
nevysloví mé jméno,
nenasadí mé boty
se slovy: „Ujdu tu míli za tebe."
Zpět na políčko distanc,
zevšednělé doteky,
jsi ještě větší bídák
a budeš navěky.
Zašláplá víra,
a tvůj dech na mých zádech,
všech malých gest
se straním,
scházím ze všech známých cest
ze kterých vlastně není zpět.
Po večerech
v polštářích
prošitých
vzlyky
tiším,
těch slz,
co už bylo
prolitých,
netuším.
Nejsem jen barvou na tvém bílém plátně,
mám krev poety, píšu básně,
nemám tvou krev,
neničím životy jako ty,
nejsem jen ideálem ve tvém oku,
sbal si věci a padej odtud.
Nosila jsem ssebou celou hanbu světa,
a i ty si přišel přihlížet
s úšklebkem stvrzujícím
svou nadřazenost.
Popadla jsem dech a mě zlost,
břemeno sice nezničím,
ale našla jsem svůj hlas
a do davů křičím: „Už dost!"
ČTEŠ
DOTEKY - sbírka poezie
PoesíaLetmé doteky, na těle, na duši. Zabal se do deky, ať srdce uslyší. Na chvíli se porozhlédni, myšlenkám se nastav. Uvař čaj, na křeslo sedni, jednoduše zastav.
