DOTEKY - sbírka poezie

Vzlet a pád

Jak dlouho ještě
budu se bát
a probouzet se,
ač nešla jsem spát.

Kolikrát ještě povedu rozhovor sama se sebou,
ač z mých úst nevzešlo nic,
budu se potřebovat nadechnout,
ač konstantně vydechuji oxid z mých plic.

Kolikrát ještě
budu v ringu s vesmírem
a kolikrát se s ním budu prát,
ovšem s jasným cílem
a v hloubi duše se sama sebe ptát,
zda je správně si za svým stát.

Kolikrát ještě budu bojovat,
stát napospas ve válečném poli,
připomínat si, že nemá cenu vzdorovat,
protože poté to všechno mnohem víc bolí.

Kolikrát si budu muset připomenout,
že jsem vlastně naživu,
sakra, já vlastně vůbec nežiju,
říkáte si,
však tu jsi,
tady a teď,
tak co je na tom k údivu,
jenže pouze být přítomná,
jak duchem,
tak tělesnou schránkou
je občas k obdivu.

Za jak dlouho
a v jakém znění,
má sbírka sonetů
bude mít spád.

Sama již tuším
— naděje není —
že v každém vzletu
se schovává pád.