Je pochmurný den
a kapky deště
padají a padají,
padají ještě,
obloha klesá dolů
na naše hlavy,
obloha klesá
znovu a znovu.
Podvečerní melancholie přichází,
začni den s mlhou a usínej s deštěm,
je zima, sněží,
mám náladu splývajíc s městem,
nic nevidím, brýle se mi totiž mlží,
tmou, ne zimou.
Tma padla na mou duši,
tma bolí a mrazí,
jako zima,
tma občas z čista jasna přichází,
jako déšť,
jež bez varování přichází,
jako bolest.
Tma padá do oken, i věží,
nikdo ale nešel spát,
spí jen ten, kdo věří,
že stane se to, co stát se má.
Nesnáším zimu,
asi proto, že bolí,
když tuhne krev v žilách
a slabě mrholí.
Nesnáším zimu,
asi proto, že ledy tají,
když teplota klesá
a ledy praskají.
I když možná zdá se,
že už dost bylo deště,
nemá smysl vzdát se, vydrž.
Vydrž ještě!
ČTEŠ
DOTEKY - sbírka poezie
PoesíaLetmé doteky, na těle, na duši. Zabal se do deky, ať srdce uslyší. Na chvíli se porozhlédni, myšlenkám se nastav. Uvař čaj, na křeslo sedni, jednoduše zastav.
