DOTEKY - sbírka poezie

Pláč

Stojí sám
před domem
a zimou se třese,
známým tónem
„Tak jsem doma,“ 
tiše pronese.

„Poutníku,
co jsi zač?“
„Starej známej,
přece pláč...

Malověrná, lépe bude,
nech jít všechny slzy,
plač, jak to jen jde,
na úsměv je zatím brzy.“

Poznávajíc ho slzy a mé oči,
co pro alergii i přes plot skočí,
ale nejsou alergický,
jsou ze smutku, jako vždycky.

„Otři obličej do dlaní,
na světě je slz už dost,
co střežíš, už tě nezachrání,
zítra spolkne minulost.

Pro útěchu v smutnění,
s nadějí ti Bohem danou,
žádné věčné loučení,
žádné sbohem, ale nashledanou.“