Došli jsme na konec
s prázdnými batohy
a s příslibem zítřků,
které nám sebrali.
A tak jsme zůstali
napospas osudu,
přítomnost vzpomínek,
vězněných v batohu.
Říkáme sbohem,
poslední rozcestí,
v batohu přísliby,
přísliby o štěstí.
Otoč se naposled,
vtiskni své přiznání,
o pravdě,
- osudu -
nezvratném poznání.
Ztratil ses stejně,
jako já v sobě samé,
jako v tvých očích,
melancholii modré.
Ztratil ses stejně,
jako ta potlačená vzpomínka,
kterou bych ráda uchovala v paměti,
rozloučil ses s iluzí,
již si po celou dobu
byl právě ty.
A i já vpisuji
své přiznání,
a šeptám sbohem,
sbohem mé šílení.
ČTEŠ
DOTEKY - sbírka poezie
PuisiLetmé doteky, na těle, na duši. Zabal se do deky, ať srdce uslyší. Na chvíli se porozhlédni, myšlenkám se nastav. Uvař čaj, na křeslo sedni, jednoduše zastav.
