Mysterious Boy(5SOS-L.H.-Czech)

14.

,, Hmm.‘‘ zabručel. ,, Luku?‘ řekla jsem po pár minutách. Odpovědí mi bylo tiché chrápání. Měla jsem na něj vztek, že byl se Sarah a pak se tu objevil, ale při pozorování jeho spícího obličeje jsem zapomněla na všechny starosti a sledovala ho dál dokud se mi oči nezačaly zavírat a hlava mi nespadla do polštáře vedle Lukovi hlavy.

Probudila jsem se těsně před zvoněním budíku. Vyskočila jsem z postele a rozhlížela se. Už tu nebyl. Začala jsem si ustýlat postel a tiše se pohupovat. Otočila jsem se a u dveří stál Luke. ,, Ty tu ještě jsi?‘‘ zeptala jsem se. ,, Jo jsem,teď si mi zkazila výhled‘‘ řekl a usmál se tuším při vzpomínce na můj zadek. Zamračila jsem se. ,, Dneska je škola. Musím jít.‘‘ řekla jsem.

,, To nevadí.‘‘ řekl a přistoupil blíž. ,, Jak to nevadí?‘‘ řekla jsem.

,, Stejně se mi tam nechce, pojď se mnou někam.‘‘ řekl lhostejně jako by to byla každodenní věc co dělá. On možná jo, ale já ne.

,, C-co? Jako za školu? Ne.‘‘ zasmála jsem se.

,, Prosím, bude to skvělý.‘‘ teď už stál u mě a dýchal mi na krk. Vlastně proč ne? Nikdy jsem nebyla. Nikomu by to nemělo uškodit. Prospěch mám skvělý a málo zameškaných hodin. ,, Tak jo.‘‘ pokrčila jsem rameny. ,, Fakt?‘‘ rozzářil oči.

,, Jo.‘‘  Nechala jsem ho v pokoji a šla dolů nachystat snídani. ,, To voní.‘‘ zachraptěl když došel dolů.  Je tak sexy, když chraptí.  Usmála jsem se a položila lívance na stůl. Velmi primitivní jídlo.

,, Jdu se převléknout.‘‘ řekla jsem a odešla od stolu.  Ve skříni jsem si vzala černé tričko s nápisem a světle modré kalhoty. Do rozpuštěných vlasů jsem dala brýle a šla jsem. Nepotřebovala jsem se nijak zkrášlovat. Pokud Luke chce se se mnou bavit a mít mě rád, musí takhle. Nebudu se kvůli němu malovat.

,, Luku? Kam mě to bereš?‘‘ zeptala jsem se do nepřerušovaného ticha, které panovalo v autě.

,, Uvidíš.‘‘ řekl otráveně. Zase ta změna nálad. Už mi to vadí. Protočila jsem panenky a opřela se o studené okno. Čím dál jsme se oddalovali od města, které bylo mým rodným městem a jeli někam, kde jsem to neznala. Jeli jsme už dobré 2 hodiny. Nevěděla jsem kam jedeme, ale nechci se ho ptát. Ve společnosti tohoto Luka je mi nepříjemně. Najedou zastavilo auto. Před nějakým lesem. Nebyl moc hluboký ani temný, jen takový lehký lesík.

,, Kde to jsme?‘‘ zeptala jsem se. Jen polkl a neodpověděl. Vzal mě za ruku a táhl malou vyšlapanou cestičkou. Cestička skončila a přede mnou se rozprostřel starý dům. Nebyl zas tak starý, ale jeho zdi byly ošuntělé a občas oloupané. Přes to byl krásný. Kolem něj byly všude různé rostliny a stromy. Stála jsem na místě, rozplývala se nad krásou domu a Luke šel k domu. Odemčel dveře. Cože? Kde je vzal klíče?

,, Jdeš?‘‘ zeptal se.  Přikývla jsem a vešla s ním do domu. Okamžitě mě udeřila vůně starého nábytku. Byla to příjemná vůně.  Měla jsem tolik otázek, ale držela jsem je v sobě.  Procházeli jsme starou předsíní a Luke šel nahoru po starých rozvrzaných schodech. Otevřel dveře jednoho pokoje. Vešla jsem do pokoje a prohlížela si ho. Poházené knížky na zemi, stará postel a skříň. Pokoj zhruba 10-letého kluka.

 Působilo to tak opuštěně, vlastně celý dům. Procházela jsem po pokoji a upoutalo mě, malý čmáranec těsně nad postelí. Navždycky.H & L. Vedle byl další čmáranec, pak další. Můj pokoj. Luke Robert Hemmings. 

-Tady si pusťte tu písničku, teda kdo chce-

,, To je tvůj pokoj?‘‘ vyhrkla jsem. ,, Byl..‘‘ řekl a sedl si na postel. ,, Víš...‘‘ zadrhl se mu hlas. Věděla jsem, že teď něco přijde. Chytla jsem ho za ruku.