Mysterious Boy(5SOS-L.H.-Czech)

22.

Zapomněla jsem napsat,že Anne už má sundanou sádru.

Vzal mou dlaň a šel si stoupnout vedle mě. Chvíli jsme jen tak vedle sebe stáli a pozorovali moře. ,, Anne?'' zeptal se a otočil se na mě. ,, Ano?'' otočila jsem se na něj zase já. ,, Polib mě.'' řekl prosebně a já neprotestovala. Toužila jsem po tom už od začátku dne.

,, Víš, že to nemůžeme dělat pořád.'' řeknu mu.

,, Co myslíš?'' povytáhne na mě své jedno obočí.

,, Chodit za školu.'' odpovím.

,, Neříkej, že se ti to nelíbí.'' ušklíbne se. ,, Líbí, ale prostě nejde to.'' ušklíbnu se zase já na něj.

,, Budeš to muset přežít no.'' usměje se.

Rozhlížela jsem se okolo sebe, když se jeho pevné paže obmotaly kolem mě a přehodil si mě přes rameno. ,, Luku!! Pusť mě.!'' zakřičela jsem když se mnou začal točit.

,, Jak si přeješ.'' chtěl mě pustit, ale jakmile jsem si uvědomila, že do moře, znovu jsem vypískla.

,, Ne do moře! Ale na písek! Prosím.'' zakňourala jsem. Vyběhl se mnou z moře a opatrně mě položil na písek. Chytila jsem ho za ruku a celou váhou se do něj opřela,takže jsem ho stáhla vedle sebe. ,, To jsme si nedomluvili.'' řekl a předstíral naštvaného. ,, Promiň, Lucasi.'' řekla jsem provokativně. Jemně nadzvedl jedno obočí.

,, Jak jsi mi to řekla, Anno?''

,, Neříkej mi Anno'' řekla jsem.

,, A ty mě Lucasi.'' propálil mě pohledem. ,, Líbí se mi to.'' pošeptala jsem mu do ucha.

Svou hlavu jsem opřela o jeho hruď a opatrně zavřela oči. Nezajímalo mě, že budu celá od písku. Nezajímalo mě, že nejsem ve škole. Jediné co mě zajímalo bylo, že tu je se mnou on. Když jsem otevřela oči a zvedla hlavu abych viděla Lukovi přímo do očí, viděla jsem, že mě pozoruje.

Naklonila jsem se abych ho mohla políbit. Rukou jsem mu prohrábla jeho blonďaté vlasy a pohladila ho po tváři. Jak moc jsem milovala jeho začínající strniště podél lícních kostí. Jak moc jsem milovala všechny jeho nedokonalosti, kterých moc nebylo. Nedokázala jsem se ho zeptat, proč jednu dobu se mnou chce být a chová se ke mně úžasně a pak se mnou zametá a vídá se s jinýma holkama. Věděla jsem, že když se ho zeptám, nebude to chtít řešit a bude nepříjemný, takže jsem jen ležela a poslouchala tlukot jeho srdce.

Když tak přemýšlím, nikdy jsem nebyla zamilovaná. Možná tak jednou ve 12 a pak tu byl Calum, ale tomu se láska říkat nedala. Bylo to jen kamarádství a občas pusa. Ale tohle co cítím teď, je něco nového. Sama tomu teprve začínám rozumět. Pokaždé když ho vidím, ten nepříjemný pocit v podbříšku, má nervozita když jsem s ním, i když teď nejsem nervózní. Myslím, že to i hodně závisí na jeho chování, protože netuším jak se bude chovat. Je nepředvídatelný. Miluju a zároveň nesnáším, když si mě vždycky majeticky přitáhne k sobě, jako bych byla jeho majetek. Je tak hrozně sobecký. S nikým se o nic nedělí. Ale i přes všechno tohle jsem se do něj zamilovala.

,, Anne?'' vyrušil mě z mého přemýšlení. ,, Nikdy jsem se necítil s nikým tak dobře jako s tebou.'' usmál se na mě. Mé srdce poskočilo. ,,Opravdu?'' Přikývl.

,,Já-‚'' chystala jsem se říct, ale byla jsem umlčena jeho polibkem. ,, Měli bychom se jít najíst.'' řekl Luke a opatrně mi pomohl vstát.