System error

1/ čas na všechno

Na všech televizních stanicích běželo jen jediné.

A to dnešní noční vražda, o které samozřejmě nikdo nic nevěděl až na jednu osobu a to Thalii. A ta seděla znuděně ve svém malém bytě, na koženém gauči, který zbožňovala ze všeho nejvíc na světě.

„ ... Pachatel z místa činu utekl a nezanechal po sobě žádné stopy. Policie stále vyšetřuje-"

Dneska spala jen čtyři hodiny, kvůli té dnešní akci a slibovala si, že odpoledne se prospí a udělá si příjemný večer.

Když se chystala zakotvit v posteli a nechat realitu daleko za sebou, ozval se její telefon, který hlásil novou zprávu.

Nahlas zaklela, když přečetla obsah a zklamaná se svalila na svůj milovaný gauč. Smutně si odfrkla při představě, že ani dnes se pohodlně nezavrtá do peřin. V televizi stále mlela blonďatá moderátorka z televize a nepříjemně žvanila. Natáhla se pro ovladač a televizi s velkou radostí vypla.

Znova si přečetla zprávu a nahlas si odfrkla. Další cíl a další snobové.

Nesnášela prachatý lidi, co si neuměli vážit toho co mají a schovávali se za svoje peníze.
Nenáviděla tyhle typy lidí. Vždycky mysleli, že když mají peníze, tak se za ně mohou schovat a i tak být tam kde jsou. To ale nemohli, vždycky za to nějak zaplatili. Tenhle za to zaplatí životem.

Vstala a přešla celou místnost a dosedla do svého pohodlného otáčecího křesla a zapla svůj notebook.

Musela se připravit na svůj další cíl.

Marin Denbork.

Němec, milionář, žije v Americe, má manželku a pár milenek. Žádní potomci a žádní dědici kromě jeho manželky, která měla být taky její cíl. Dneska bude jedna snobská akce, kde cíle zneškodní. Obstarat pozvánku se svým jménem nemusela, to její boss už zařídil.

Kolem čtvrté večer zazvonil na Thaliu poslíček, který jí donesl šaty, boty, ale i pozvánku s falešným jménem.

Dneska bude Ellie Sondersen. Blondýnka se zelenýma očima a červenými přiléhavými šaty. Pustila se práce, své tmavě hnědé krátké vlasy si spletla do dvou copů, sepla k hlavě, nasadila si paruku a urovnala tak, aby vypadala, že se v žádným případě nejedná o paruku. Následně se vrhla na čočky, které jí změnily barvu z tmavě hnědé na zelené. Nanesla na tvář trošku make-upu, udělala kouřové stíny a přidala k tomu tmavě rudou rtěnku.

Když byla hotová, nasoukala se do červené látky, která ji obkreslovala ramena, prsa a pas, od pasu dolu byla sukně volná a na levé noze měla od stehna rozparek. Výstřih měla hluboko pod prsa, ale nebylo nic vidět. K tomu si obula černé sametové jehly a mohla se vydat na cestu.

Na pravém boku se jí houpala malá černá kabelka ve kterém měla mobil, pistol s tlumící hlavicí a jed, kterým hodlala otrávit své cíle.

...

Vstoupila do prostorné haly, kde se hemžili lidi jako mravenci. Byli tu lidi jakéhokoliv druhu, vždycky potají obdivovala jaký ostatní lidi můžou být, ale nikdy nepochopila mentalitu druhých lidí.

Jeden byl hubený, druhý moc tlustý, další byl víc bohatý než muž po jeho pravici. Ženy co se pomocí korzetu snažily zamaskovat větší bříško nebo boky, jiné se snažily zamaskovat své nedokonalosti na obličeji pomocí make-upu a dalších přípravků.

Popravdě nikdo v této místnosti nebyl tím, kdo skutečně jsou. Ani ona. Ženy opálené ze solária a skrývající svá nešťastná manželství za drahé náhrdelníky, prsteny, šaty, nové vlasy, manikúru a plastiky.

Thalia sešla do velkého sálu, kde hrála společensky přijatelná muzika a lidi se bavili tak jak to společnost dovolovala. Povídali si o počasí, o světových skandálech, o tom že támhleten zasunul támhle a támhleta skončila v posteli zase s někým jiným.

Konverzace o ničem.. jak strávit život ještě o trochu víc nudněji než takto?

Thalia se zapojovala do některých konverzacích, aby nebylo nápadné, že se s nikým nebaví.

Přišlo jí nesmírně vtipné, když se jí někdo zeptal na jméno a všichni do jednoho reagovali:

„Ó můj bože, málem bych tě nepoznala! a jak žiješ Ellie? Co tvůj otec? Stále podniká? Co matka? Vyřiď ji, že jsme se už dlouho neviděly a že bychom mohly zajít někdy na kávu!"

Všechno s úsměvem odkývala a na vše zdvořile odpovídala. Jen co se otočila a s omluvou se vzdálila už jen slyšela vzdalující šepot:

„Nemám nejmenší tušení kdo to je... Lucy nevíš kdo ta ženská je ?"

Měla co dělat, aby se nerozesmála a nevpálila jim do obličeje, že ve skutečnosti není ta osoba za kterou se vydává, ale musela zachovat profesionalitu.

Momentálně se bavila se ženou, která jí velmi zaujala. Měla zářivě modré oči, hnědé vlasy a působila velmi živě a opravdicky, žádné přetvářky a dokonce se jí nebála říct, že dříve o ni vůbec neslyšela.

Obličej ji zdobily ať už větší nebo menší pihy a ani jedna z nich nebyla zakrytá ani troškou make- upu. Její oči byly zvýrazněny řasenkou a na líci bylo trochu tvářenky.

Uprostřed monologu, který se týkal hlavně výběru dovolené, na kterou se chystají se svým manželem, byla žena, která se jmenuje Lilly přerušena dívkou, které nemohlo být víc jak dvacet. Měla Lilliiny modré oči a zářivé zrzavé vlasy. Působila tak něžně a nevinně, že se Thálii na chvilku zadrhl i dech.

Thalia byla se svou sexualitou obeznámená a občas si i užívala s náhodnými cizinkami, ale i přesto, že viděla ženy nádherné i roztomilé tak jí tato dívka naprosto vyrazila dech její krásou a roztomilostí.

„Mami, otec se po tobě shání" promluvila dívka na svou matku a snažila se jí dát najevo, že s ní potřebuje o něčem důležitém mluvit.

„Ale jistě hned tam budu, ale musím vás nejdříve seznámit!" Ta ženská kromě radosti a optimismu snad nic jiného nezná, pomyslela si Thalia.

„Ellie tohle je moje dcera Naira, Naira toto je Ellie"

Stručně každou představila a pak se omluvila, že musí za svým mužem a nechala svoji dceru stát s cizinkou, o které vlastně nic nevěděla.

„Jste tu s někým?"

Zeptala se slušně Naira, ale i když by si to nikdy nepřiznala, ta cizinka jí velmi zaujala. Byla exotická, měla platinové vlasy, které sem tam vypadaly jako paruka a zářivě zelené oči.

„Ne, jsem tu sama"

Po chvilce odhodlávání nakonec pronesla:

„ A vy ? jste tu s někým?"

„Ne a jsem za to upřímně ráda, nejsem moc na tyto akce "

Řekla upřímně Naira, nikdy ji nic podobného jako povídání si v obýváku při čaji o všech ženách z jejich společnosti, nebo i o těch, který mezi nimi zrovna chybí, nebavilo.

„Abych se přiznala, taky mě tyto akce nebaví, ale jsem tu pracovně a za pár minut už budu moci odejít" Řekla s lehkostí v hlase a podívala se na drahé hodinky, které jí ukazovaly přesně 22:48.

„Tak to vám přeji hezký zbytek večera a zatím neshledanou"

Slušně se rozloučila Naira a odešla směrem, kam šla její matka.

Thalia ji jen řekla pár slov na rozloučenou a vydala se svojí cestou na zneškodnění cíle.