System error

9/ odpovědi a další otázky

Další den Naira přišla před ty samé dveře a ptala se sama sebe co tu vlastně dělá. Thalia mohla být naprosto kdokoliv a zároveň nikdo.

Naira neměla moc zkušeností se zlými lidmi, protože se vždycky pohybovala ve bezpečné společnosti za doprovodu minimálně s jedním chlapem s ochranky, ale momentálně byla sama bez jakékoliv ochrany, dokonce si i zapomněla pepřák co se sebou chtěla vzít, ale všechno se jí vykouřilo z hlavy.

Bylo chvilku po dvanácté a ona nervózně stepovala před Thaliimi dveřmi. Po pár minutách se rozhodla zaklepat.

Otevřela jí ta samá osoba jako včera. Černé vlasy měla rozpuštěný a černé oči se na ni dívali jako na kořist. Jakoby čekala co udělá za pohyb, aby ji mohla ulovit a podívat se na její vnitřnosti. Otřásla se, tímhle pohledem se na ni dívala podruhé a už teď ho nesnášela.

Thalia ji pozvala dál do bytu a následně se jí zeptala zda si něco nedá. Pravda byla taková, že Thalia si musela být naprosto jistá že Nairu nikdo nesleduje, že se s nikým nedomluvila nebo někoho neoslovila s tím co se včera stalo.

Naira si nakonec dala zelený čaj a usadila se na malý gaučík a čekala, kdy se k ní přidá Thalia. Netrvalo dlouho a Thalia přinesla z kuchyňky dva kouřící se hrnky a postavila hrnek se zeleným čajem před Nairu.

„Takže.. začneš?" zeptala se netrpělivě Naira, protože opravdu chtěla vědět co je ona zač, kolik jí je, co tady děla a jestli někoho má. 

Nikdy by to nepřiznala, ale ta žena má její sympatie a musela uznat, že jí to sluší mnohem více než jako Ellie, její černý oči ji jenom utvrzovali v tom, že opravdu někdo může mít takovou neobvyklou krásu a zároveň mít tak hrozný pohled, jako kdyby někoho pořád chtěla zabít.

„Jak už jsem říkala.. jsem tu jako agent v utajení na vyřešení těch sériových vražd. Teda spíš jen pozoruji podezřelé, dělám zápisy podle toho kdo byl na jakých akcí a podobně, musím nasbírat co nejvíce informací, abych se dostala do hlavy vrahovi" řekla zkráceně verzi na které pracovala snad celou noc, aby neměla nejmenší pochyby. 

Naira poslouchala a uvěřila, ale stále měla pochyby a něco uvnitř ní pořád křičelo, aby se okamžitě sebrala a utekla a vyvalila to první osobě, kterou potká.

Naira se s Thaliou bavila o různých věcech co jí zajímaly a nebo si ji jen chtěla prověřit. Vlastně zjisitla, že Thalia je velmi inteligentní, takže se vyzná snad ve všem a všechno ví.

Po pár minutách tlachání se obě dvě uvolnily a probíraly snad veškeré témata na která padla řeč. Možná by tlachaly ještě dýl, ale Naiře zazvonil telefon a když jej zvedla, čekala na ní výzva ať se okamžitě dostaví domů.

Naiře se domů nechtěla, bylo ji tu s Thalií dobře, ale nikdy by to nahlas nikdy neřekla. Když to Naira sdělila Thalii, Thalia se zatvářila s takovou emocí, kterou Naira ještě neviděla.

Thalia vyprovodila Nairu dolů ke schodům a musela se na chvilku pozstavit, že venku už skoro padla tma a že by v turto hodinu měla jít Naira sama domů.

„Nepřijde mi dobrý nápad tě nechávat v tuto hodinu samotnou jít domů.." Odpověděla zachmuřeně Thalia. Naira se musela usmát nad tím jak tato žena vypadá nebezpečně, ale za těch pár hodin co ji znala tak musela říct, že tato žena by rozhodně neublížila ani mouše.

„Nemusíš mít strach, ve vedlejší ulici mě vyzvedne matka" Uklidňovala Naira ženu vedle sebe, ale té se pořád něco nelíbilo. Chvilku se rozhlížela a mračila se při tom a po chvilce prohlásila:

„Doprovodím tě, tato část města není vůbec bezpečná, jen si vezmu kabát" a s těmito slovy se vydala zpátky do bytu pro kabát. Naira se nad její odpovědí zarazila, ale zvedla ji náladu myšlenka že budou trávit více času spolu.

Během pár minut přišla ke vchodu Thalia oblečená do černého kabátu a pokynula Naiře, aby ji následovala. Do vedlejší ulice to bylo deset minut pěšky a celých deset minut strávily tlacháním a vtipkování.

Když dorazily na místo kde Nairu měla vyzvednout její matka, Thalia se vzdálila o pár kroků, aby zapadla do stínů kde nebyla skoro vůbec. Naira musela přemýšlet o jejím počínaní, přesto že pracovala u FBI snažila se být až skoro neviditelní, nebo snad neexistující. Ta žena ji pořád motala hlavu.

Když přijela Lily se svým nejnovějším autem, Naira neváhala a hned nasedla za to Thalia se vzdálila ještě o kousek hlouběji do stínu. Už padla tma a Thalia rozhodně nechtěla, aby ji Lily viděla.

Thalia se vydala potemnělou ulicí směrem domů a musela myslet na to jak to malé zrzavé cosi ji dokázalo rozesmát a dát ji pocit, že se může uvolnit.

Naira nemohla zase přestat myslet na tu vysokou černovlasou ženu, která má oči jak démon. Každou chvíli ji v očích vidí jinou emoci a zároveň je pro ni nepochopitelné poznat ji.

Vždycky když se na ni podívá vidí jen černočerný pohled plný ledového klidu, který až mrazí v zádech a v obličeji žádný výraz  co by řekl jakou emoci cítí, nebo jestli je naštvaná či nikoliv.

Byla tajemná a to se Naiře líbilo, možná víc než by si dokázala přiznat, ale přesto jedna myšlenka ji v hlavě zůstala a křičela aby utekla a nikdy se k ní nepřibližovala.