Autobus pomalu jezdil od zastávky k zastávce a já namísto toho, abych jako obvykle byla naštvaná z rychlosti, jakou řidič autobus řídí a netrpělivě ho poháněla, aby zrychlil, jsem jen klidně seděla s pohledem do neznáma a nechtěla jsem, aby cesta někdy skočila. Přála jsem si tu sedět navždy, protože jsem vůbec nevěděla, co budu dělat. Nevěděla jsem nic. Absolutně nic nebylo jisté. Můj život jako by visel nad propastí a na to, aby se zřítil dolů stačilo jen pouhé malé popostrčení.
V hlavě se mi odehrávaly ty nejhorší scénáře a já nevěděla, jak ty představy zahnat. Přece jen tady bylo spoustu nezodpovězených otázek, na které jsem neměla tušení, jak zjistit odpověď. Tolik dalšího se toho mohlo pokazit a já nemohla přestat myslet na setkání, které mě čeká v následujících chvílích.
Cesta ubíhala extrémně pomalu a já si začínala uvědomovávat, že pomalu ztrácím kontrolu nad vlastním tělem a rozumem.
Věděla jsem, že musím začít rychle myslet na něco jiného, než mě ty příšerné scénáře pohltí natolik, že moje cesta skončí ještě dřív, než vůbec začala, ale nemohla jsem si pomoct.
V duchu jsem se začala uklidňovat a říkat si, že to zvládnu a že jsem silná. Hodně jsem si kvůli tomu protrpěla. Nedokážu ani spočítat, kolik nocí a dní jsem probrečela. Muselo se to vyřešit, už bylo opravdu načase. Nemohla jsem se tomu vyhýbat do nekonečna.
Z mých myšlenek mě vytrhl až autobus, který hlásil stanici, na které jsem měla vystoupit. Setkání už se blížilo každým okamžikem a já si připadala, že na něj ještě vůbec nejsem připravená. Pomalu jsem se zvedla a uvažovala, zda si to ještě opravdu nerozmyslím a nevrátím se zpátky domů a také, jestli to má ještě vůbec smysl tam chodit a není na to už pozdě.
Nakonec jsem se rozhodla, že z autobusu vystoupím. Pomalu jsem proto vstala, sebrala batoh s věcmi a popošla k dvířkám autobusu, které se náhle otevřely. Zhluboka jsem se nadechla a sebrala veškerou sílu, nasadila svůj nejarogantnější pohled a po dlouhé době jsem opět stoupla na půdu Londýna.
ČTEŠ
Nečekané shledání (La casa de papel)
FanfictionRaquel Murillo žije po boku Sergia Marquiny v Londýně po obou loupežích šťastný a bezstarostný život.. jenže co se stane, když jednoho dne na dveře jejich domu zaklepe neznámá dívka se slovy, že je Sergiova dcera? Sequel k seriálu La casa de papel...
