Nečekané shledání (La casa de papel)

Paralyzovaná

Sergio se chvíli rozhlížel po místnosti.

Za chvilku nás spatřil.

Podíval se mým směrem.

,, Sereno, všechno v pořádku? " ujistil se.

Bylo od něj hezké, že mě šel zkontrolovat a nevykašlal se na mě.

,, Takže Serena. " řekl s úsměvem Denver a podíval se na mě.

Ucukla jsem pohledem. Až teď mi došlo, že Denver mé jméno dosud nevěděl. Ani já nevěděla jeho.

Udělal to Sergio schválně? Nebo se přeřekl?

Nechtělo se mi uvěřit, že by se mohl přeřeknout.

Nedělal chyby. To já je dělala. On ne.

,, Ano, všechno v pořádku. " odpověděla jsem Sergiovi a Denverovu poznámku jsem ignorovala.

Sergio se ještě jednou porozhlédl po místnosti a vzal za dveře. Chystal se znovu odejít.

,, Počkej! Půjdu s tebou. " vykřikla jsem a běžela k němu.

Jménem jsem mu raději neřekla. Nevěděla jsem, jestli ho Denver ví a tak jsem Sergovi nechtěla nic zkomplikovat.

Sergio mu přidržel dveře od sklepa a já jimi prošla. Dveře se za námi s hlasitým zabouchnutím zavřely.

,, Sergio.." oslovila jsem ho první s hlasitým vydechnutím.

,, Co se děje? Stalo se tam něco? " zeptal se mě.

,, To ne.. " stačila jsem jen odpovědět, protože mě hned skočil do řeči.

,, Tak co? " zeptal se netrpělivě.

,, Vyprávěl mi něco a já nevím, čemu teď věřit. "

,, Co ti řekl? "

Mám mu to říct? Nemám?

Nikdy jsem Sergiovi nic netajila. On mně ano.  Možná byl čas, abych před ním i já začala mít tajemství. Ale co když na to bylo už pozdě? Přeci jen jsem už něco naznačila..

,, Co ti řekl? " zopakoval.

,, Že jste se setkali. "

Ty slova ze mě přímo vystřelila sama. Nechtěla jsem je říct. Chtěla jsem první zjistil víc. Tohle jsem rozhodně neměla v plánu.

Co jsem to zase udělala?

,, Ještě něco? "  zeptal se s vážným výrazem.

Proč neřekl, že to není pravda? Proč na to nijak nereagoval? Co se tu teď dělo?

,, Řekl, že to neudělal. " řekla jsem jako paralyzovaná.

Nevěděla jsem, proč jsem řekla i tohle. Věděla jsem ale, že pokud se mě Sergio zeptá i na něco jiného, odpovím zase popravdě.

Ty slova jako by ze mě chtěla rychle ven a já je nedokázala zastavit.

,, Dobře, počkej tady. " nařídil mi a já stála jako skála na místě.

Nedokázala jsem se ani pohnout.

Sergio otevřel dveře od sklepa a pak je za sebou zase zavřel.

Začala se mi hrozně motat hlava. Celý svět se přede mnou začal otáčet. Ztrácela jsem kontrolu nad svým tělem.

Nesmím tomu podlehnout. Nesmím tomu podlehnout. Jsem silná. To zvládnu.

Najednou se mi však podlomila kolena a já omdlela.