Nečekané shledání (La casa de papel)

Další nečekané shledání

Všimnul si mě až po chvilce.

Překvapeně se na mě podíval. Byl naprosto mimo. Mou přítomností jsem mu nejspíš vyrazila dech. Nečekal to. Ani ve snu by ho nenapadlo, že mě ještě někdy uvidí. A už vůbec ne za takovýhle podmínek.

Bylo to pro nás oba zcela zjevně nečekané shledání.

Vydala jsem se k němu a on se začal na židli vrtět a snažil se z ní všemožně dostat a já rozuměla proč. Bál se. Věděl, že to vím a byl napjatý, jak zareaguji.

Jak zareaguji jsem zatím však nevěděla ani já.

Nikdy jsem nepatřila mezi ty největší drsňáky v naší bývalé partě. Pomalu bych řekla, že jsem tam byla největší andílek.. ale to bylo možná z důvodu, že mě nikdo neviděl naštvanou. Vždycky jsem svou naštvanost držela v sobě a neukazovala ji.

Z toho důvodu nikdo nevěděl, jak se chovám, když opravdu naštvaná jsem. Ani Denver. Prostě nikdo.

On měl teď obavy. Věděl, že rozzlobená určitě budu a také tušil, že to nebudu skrývat. Neměla jsem proč. Měla jsem právo na to být rozhozená, protože to, co udělal bylo vůči mě opravdu ošklivé.

Pomalu jsem se k Denverovi přibližovala. Kapičky potu mu stékaly po tvářích a on se čím dál tím víc vrtěl. Můj každý krok mu jakoby zabodával nůž hlouběji a hlouběji.

Najednou jsem se otočila k Sergiovi. Měla jsem na něj ještě jednu prosbu.

,, Necháš mě tu s ním prosím chvilku o samotě? " zeptala jsem se.

,, Určitě? " ujistil se.

,, Určitě. " řekla jsem rozhodně a podívala se Denverovi přímo do očí. Nemohla jsem z něj odtrhnout oči.

,, Tak dobře. " řekl a otevřel dveře do sklepa. Vlezl do nich a zabouchl za sebou.

Denver se snažil vykřiknout, ale nešlo mu to kvůli šátku, který měl v ústech.

Stále jsem se mu dívala do očí. Začala jsem si ho prohlížet. Vůbec se nezměnil. Vypadá úplně stejně jako posledně, co jsem ho viděla.. a to už je pěkně dlouhá doba.

Oklepala jsem se. Zhluboka se nadechla a zamířila opět k Denverovi.

Po chvilce jsem byla u něj.

Dala jsem mu facku. Zasloužil si ji.

Chvilku bylo ticho.

Pak jsem ticho prolomila.

,, Ráda tě vidím po tak dlouhé době.. vůbec ses nezměnil. Vypadám pořád stejně. Slyšela jsem, že máš rodinu a jsi šťastný. To jsem ráda. Škoda však, že se setkáváme za takovýhle podmínek.. no co.. dejme se do toho."