Nečekané shledání (La casa de papel)

Osudný moment

Doběhla jsem k zadním dvířkám a zaklepala. Nyní se téměř okamžitě otevřely dveře a z nich vykoukla Sergiova hlava. Rozhlížel se a po chvilce mě spatřil.

Zarazil se. Vypadalo to, jako by na místě zkameněl. Nic neříkal, nehýbal se, jen mi překvapeně a strnule zíral do očí. Určitě nečekal, že mě ještě někdy uvidí. Já upřímně taky netušila, že tento okamžik někdy nastane. Ale on tu byl právě teď a já nevěděla, co dělat.

Bylo ticho. Nikdo z nás nevěděl, co má říct. Jen jsme se na sebe dívali a ani jeden zjevně nechtěl začít s konverzací.

To, co Sergiovi řeknu, jsem si připravovala hrozně dlouho. Několikrát jsem to přepsala a několikrát jsem to zase všechno seškrtala. Jenže teď, když ta chvíle konečně nastala jako bych oněměla.

Sergio otevřel ústa a chystal se něco říct. Za chvíli ústa zase zavřel. Očividně na tom byl stejně jako já.

Do dveří náhle přišla další osoba. Byla to Raquel Murillo, tehdejší inspektorka, která vyšetřovala Sergiovu první loupež a jeho nynější přítelkyně. Ušli spolu velkou cestu a v jejich vztahu bylo několik překážet a já o všech věděla. Byla jsem si vědoma doslova všeho, co se mezi nimi odehrálo od doby, co se poprvé uviděli. 

,, Ráda tě zase vidím. " řekla jsem směrem k Sergiovi nakonec. Nic lepšího mě momentálně nenapadlo.

,, Já tebe taky, jen jsem netušil, že tě ještě někdy uvidím po tom všem. " odpověděl Sergio.

,, Sergio, co je to za dívku? " zeptala se zmatená Raquel, na kterou jsem úplně zapomněla, že tu pořád je. Musela být neskutečně mimo. Netušila, kdo jsem a co tu dělám. Sergio se ji o mně asi ještě nezmínil.

Sergio nevěděl, co říct. Chápala jsem ho. Na jeho místě bych taky nevěděla, jak mě představit bez toho, aniž bych neprozradila věci, co prozradit nechci. Dlouho tedy přemýšlel a nic zatím neříkal.

Proto jsem se toho ujala já a zaskočila ho mým plánem, který neměl šanci se dozvědět.

,, Jsem jeho dcera, Vienna, těší mě. Vy musíte být Raquel. Otec mi o vás hodně vyprávěl. " podívala jsem se s těmi slovy na Raquel a podala ji ruku na pozdrav.

Raquel vytřeštila oči.

Měla jsem pocit, jako bych slyšela všechno, co ji momentálně probíhá v hlavě.

Sergio byl zmatený. Tohle jistě nečekal.

,, Dcera? " zopakovala zmatená Raquel s pohledem upřeným na svého přítele.

Sergio byl v koncích.

Mohl popřít, že jeho dcera nejsem, ale neudělal to. A to jsem považovala za začáteční výhru.

Můj plán zatím vycházel perfektně.