The Coolest Dance [FF-Luke Hemmings]

15.chapter

„Au,“ vyjekla Rebecka vedle mě. Koukla jsem se na ni a viděla ji s nožíkem zabodnutým v dlani.

„Ty jsi ale pako,“ usmála jsem se na ni.

„Stalo se něco?“ zvedne pohled Alex.

„Dojdu s ní na ošetřovnu,“ vypadne ze mě a okamžitě vedu Rebecku na ošetřovnu.

Když se podívám na dveře s červeným křížem, tak se mi uleví, že to bude mít Rebecka rychle za sebou, protože normálně tu je fronta. No jo, naše škola má pořád plno úrazů.

„Dobrý den, ona si zapíchla…“ ztratí se mi hlas, když uvidím Luka na nemocničním křesle.

„…do ruky nůž na laborkách a teče jí z toho plno krve,“ doplním se a věnuju doktorce nepatrný úsměv.

„Lucasi, pojď mi s tím pomoc,“ zavolá doktorka a Luke se zvedne a jde naším směrem.

„Ty,“ ukázala na mě, „vyčistíš tímhle tu ránu.“ Podala mi vatový tampónek. „A ty Luku, se postaráš o obvaz,“ rozdala instrukce.

Vyčistila jsem ránu a doktorka jí prohlédla, podala mi polštářek a řekla, abych to tam přidržela, až to bude Luke obvazovat. Luke si stoupnul vedle mě a pustil se do práce.

„Co tu děláš?“ nenávistně potichu syknu.

„Pomáhám tetě,“ odvětí mi stejně potichu.

„To je tvoje teta?“ naznačím hlavou směrem k doktorce.

„Překvapená?“ ušklíbne se.

„Ne ani ne.“ Jasně, že jo! To si mi to nemohl říct dřív?

„A je to,“ řekne a odtáhne se od Rebeciny ruky. To by nebyla Rebecka, aby mu nevěnovala ten nejrozkošnější úsměv, jaký umí. Luke se zazubí v odpověď a já myslím, že vybouchnu. Jsem tak naštvaná. To ne, já žárlím.

„Nežárli, Em,“ pošťouchne mě Rebecka, když vyjdeme z ošetřovny.

„Já nežárlím. Těch jeho úsměvů jsem už zažila, dokonce i víc než…“ vybouchnu a musím si dát ruku na pusu, protože nikdo nepotřebuje vědět, že jsem se s Lukem líbala a to ne jenom jednou. Při vzpomínce na jeho rty na těch mých se začnu červenat.

„Víc?“ zeptá se překvapeně Rebecka a zastaví se v půli chodby. „Co mi uniká?“ přidá další otázku.

„Nic,“ odseknu a pokračuju v cestě ke třídě. Ona mě ovšem zastaví a podívá se mi do očí.

„Nazdar dámy,“ projde kolem nás Luke a mrkne na nás. „Uvidíme se na sále.“ Podívá se na mě.

Když odejde, Rebecka začne s výslechem.

„Počkej, tohle je ten kluk, co si kvůli němu na začátku školního roku omdlela?“ zeptá se překvapeně.

„Jo, no a?“ odpovím a snažím se z toho vycouvat.

,,Pro bůh, to jsi mi nemohla říct, že vypadá tak úžasně? Máte spolu něco, nebo je volnej?“ vyhrkne ze sebe asi dřív, než chce, ale je jí to jedno.

„Pracky pryč, já ho potřebuju do sestavy nezadanýho. Pak by moje choroška nevypadala tak dobře, kdyby pořád myslel na tebe,“ uzemním její představy a pokračuju v cestě.

Sotva vejdeme do třídy, zazvoní. Alex řekne, že nám oznámkuje to, co máme a ať si s tím nelámeme hlavu. Samozřejmě přihodí nechutnou poznámku ohledně Luka, protože ví, že pomáhá u své tety, a že mezi námi je to divný, od včera ho oficiálně nenávidím. Na odpověď ho probodnu vražedným pohledem a odejdu s Rebeckou ze třídy.