The Coolest Dance [FF-Luke Hemmings]

7.chapter

Seděli jsme vedle sebe na lavičce a já se rozhodla se natáhnout se za něj pro noty. Chtěla jsem si konečně prohlédnout náš výtvor. Natahovala jsem se přes něj, ale nedosáhla jsem na ně. Dál jsem se snažila, ale bezvýsledně. S pobavením mě pozoroval.

„Nechceš mi pomoc?“ zeptala jsem se ho.

„Ne,“ odpověděl mi a dál se usmíval.

„A to jako proč?“ zeptám se a lehnu si mu na klín.

„Protože bych z toho nic neměl,“ odpoví mi na oko arogantně a prohlíží si nehty. 

„A co bys chtěl?“ zeptám se nedočkavě.

„To bys pro mě neudělala,“ řekne a pokračuje ve zkoumání nehtů.

„No tak se pochlub, co jsi vymyslel,“ řekla jsem nadšeně.

„No...,“ řekl a poklepal si na rty.

„To nemyslíš vážně?“ zeptám se, se značným pobavením. Jenom si poklepal na rty a natáhnul se pro noty a strčil si je za záda.

„Teď bys mi měl dát na výběr,“ řekla jsem mu a on se jenom usmál.

„Takže buď pusu,“ řekl a v očích mu hráli jiskřičky. „Nebo nedostaneš noty,“ dodal a usmál se. 

„To není fér,“ řekla jsem. Opatrně se ke mně nahnul a já se posadila vedle něho. Jeho pohled kmital z mých očí na moje rty. Podvědomě jsem věděla, že dělám to samé.

Jeho měkké rty je jemně otřely o ty mé a já mu podlehla a začala spolupracovat, než jsem se nadála, polibek prohloubil a já se nechala unášet tím krásným pocitem. Motýlci v podbřišku se mi rozletěli do všech stran. Při každém našem doteku mi těle projel malý elektrický výboj.

Když jsme se odtáhli, mrštně jsem mu vzala noty a odkráčela z místnosti.

Utekla jsem ke skříňkám a nevnímala nic kolem mě. U mé skříňky jsem se zastavila a sjela po ní na zem. Hlavu jsem si položila na kolena a rozbrečela jsem se. 

Proč se to vsechno muselo tak podělat?! Kruci! Vždyť já tohle nechci!

„To líbá, tak blbě, jak vypadá?“ zeptal se někdo nade mnou. Nechtěla jsem vzhlédnout, ale něčí ruka mi v tom pomohla. 

Koukala jsem mu do očí. Přede mnou seděl na bobku Mike. Byl celý vysmátý. 

„Ne, to ne,“ řekla jsem a sklopila pohled.

„Tak, co se děje, krásko?“ zeptal se starostlivě.

„Všechno je to špatně, všechno,“ zašeptala jsem a koukla se mu do očí. „Takhle to dopadnout nemělo,“ odpovím a zase sklopím pohled.

Cítím na sobě něčí pohled, ale jiný než Mikea. Luke. Pomalými a nejistými kroky se k nám začal přibližovat. 

Sebevědomě jsem se zvedla, vzala si věci a vydala jsem se k východu. Slyšela jsem za sebou volání, ale nehodlala jsem se otočit. Následně si Luke začal nadávat do debila, kreténa, blbce a dalších hroznějších přezdívek. Nad kokotem jsem se pousmála a pokračovala v cestě domů.

„Ahoj tati, jsem doma,“ zařvala jsem na celý dům. Nic se neozvalo zpátky. Šla jsem nahoru a zaslechla sténání tátova jména. Fuj, on tam někoho má. To jsem vědět nepotřebovala. Utíkala jsem do pokoje, dokud jsem neupadla. Steny okamžitě přestaly. Bleskurychle jsem se zvedla a potichu se přemístila do svého pokoje, kde jsem se zamkla. 

Složila jsem se na postel a začala brečet. Všechno kolem mě se hroutí.  Pomalu jsem zavřela oči a snažila se usnout.

Vzbudila jsem se zpocená a šokovaná. Zdál se mi stejný sen jako minule. Je to jako noční můra, zdá se mi to noc, co noc. Ovšem docela příjemná noční můra. Konec rozjímání! Jdu se osprchovat a smýt ze sebe ten pot. 

Nešlo mi usnout, a tak jsem si šla pro sklenici teplého mléka. Po cestě jsem nakoukla do tátova pokoje. Ta ženská už odešla, díky bohu. Šla jsem k sobě do pokoje a rychle usnula.

Crr,crrr...

Ach, ty budíky. Už si začínám zvykat. Skopu ze sebe peřinu a jdu si vyčistit zuby. Pokračuju zkrocením vln a lehkým make-upem. Oblékla jsem si pletený šedivý svetr s černou lebkou a růží. Svetr jsem měla až pod zadek, a proto jsem se rozhodla pro černé legíny. Vlasy jsem spletla do volného copu. Vzala jsem si tašku a vydala se dolu. 

„Dobré ráno, zlatíčko,“ pozdravil mě táta. Něco jsem zamumlala nazpátek, vzala jsem si jablko a vyrazila do školy.

***

„Ahoj,“ pozdravila jsem Luka.

„Ahoj,“ odpověděl.

Celou dobu jsem se tlemila jak úplný idiot.

Vzdali jsme skládání i trénování a povídali jsme si. Nakonec mě doprovodil i ke mně.

Otevřela jsem dveře a chtěla se rozloučit s Lukem.

„Kde jsi byla?“ přerušil mě hlas taťky.
„Ve škole,“ odbyla jsem ho a otočila se k Lukovi. Už jsem otevřela pusu a chtěla něco říct, když mě táta zase přerušil.

„Škola ti skončila před hodinou,“ upozornil mě a já protočila oči. Takhle mě ještě nenasral. Zasranej táta. Přišel ke mně a usmál se na Luka ve dveřích.

„Já si můžu dělat, co chci,“ řekla jsem naprosto v klidu a vymyslela geniální nápad. „Koukej!“ upozornila jsem ho. Zpříma jsem se zahleděla Lukovi do očí a překonala tu malou vzdálenost mezi námi. Vášnivě jsem ho políbila. Když jsem se odtáhla, vzala jsem si tašku a klíče a zabouchla dveře. Luke na mě celou dobu nevěřícně koukal. Tohle asi nečekal.

„Kurva,“ zaklela jsem, když jsem si uvědomila vážnost situace.

Vzchopila jsem se a šla se rozloučit s Lukem.

„Sorry, za to před chvílí, nechala jsem se unést,“ omluvila jsem se. „Tak já padám.“ Otočila jsem se a chtěla odejít. Zastavila mě však Lukova ruka, která se obmotala kolem mého zápěstí.

„Za nic se neomlouvej, je to i moje chyba,“ řekl a zadíval se mi do očí. „Nic to neznamenalo,“ dořekl.

Ta slova mě píchla u srdce. Nic to neznamenalo. Z těch slov se mi v očích začaly tvořit slzy, které jsem zahnala. Zamířila jsem ke Chloe.

Její mamka mě ochotně pustila dovnitř a dovolila mi u nich přespat. 

„Ahoj,“ řekla jsem.

„Ahoj, no ty teda vypadáš,“ konstatuje starostlivě.

„Nevadí ti, když tu pár dní zůstanu?“ zeptám se jí

„Samozřejmě, že nevadí,“ usmála se na mě. „Teď vyklop, co se stalo?!“ řekla přísně.

***

Táák, dneska je díl trochu kratší, než minule a předminule :D. Nevím, co bych napsala :?.

Jestli jste někdo čekal, že mezi Lukem a Em něco bude, tak se dočkáte, ale za DLOUHO.(Ups, spojler)

Příběh už není v plenkách, ale už je ve školce :D (to přirovnání se mi líbí :D), 

Btw. pro ty, kdo čtete SL, tak nevím, jak dlouho bude trvat přidat novou kapitolu :(. Jsme líné ji napsat, takže... :D. Kvůli ději jsme se málem pohádali :D. To je tak, když jedna fandí Lukovi (já) a druhá Niallovi (Goldie) :DDD. 

*kajus*