Bakudeku Tábor

6

"Všechny ty jizvy.. to ty..? Nikdy by mě nenapadlo že.. jsi schopný si ubližovat..."

"Upřímně? Mě taky ne.."

"Takže.. neřekneš to nikomu, jak si sliboval..?"

"Neboj, nikomu..."

"Dík.."

"Ale každej den si tě zkontroluju, je ti to jasný?"

"Jo.."

Zase jsem si natáhl rukávy na ruce.

"Stoupni si.."

"Eeh?"

"Prostě vstaň.."

Vůbec netuším co má za lubem..

Vstal jsem..

Tak silně jsem ho obejmul, že jsem ho málem udusil..

"Kacchan?"

"No?.."

"Není ti něco?.. Víš že mě obímáš?"

"Vím.."

"Dobře.."

Obejmul jsem ho silně a dlouze na zpátek.

A přesně v tuhle chvíli, kdy se obímáme, tam samozdřejmě přišli kluci..

"Jste v pohodě? Víte že se obímáte? Je to dobrovolně?"

"Eh.. no.. ee."

"To vás neučili klepat?!"

Rychle jsme se oddálili a Kacchan na ně fakt blbě koukal.

"Ne"

Denki vybouchl smíchy a po chvilce spadnul a válel se po zemi.

"Proč jste se obímali?"

Deku, jestli jim to řekneš tak přísahám že tě zabiju..

"Noo.."

Kouknul na mě pohledem jak kdyby se ptal jestli jim to má říct.

"Ne."

"Zkoušel jsem jestli mě nezabije když ho objemu ehe.."

Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo..

Má štěstí.. nebo ho mám spíš já?..

"Máme teď chvilku klid na zvyknutí si.. teda alespoň tak to říkal Aizawa, ale jak ho znám tak tady za 10 minut bude a už budeme něco dělat.."

"Prostě Aizawa, ale teda jestli neusne, to by jsme měli delší volno.."

"No to je jedno asi.."

"Každopádně to tady jdeme prozkoumat, jdete taky?"

"Ne, chci klid.."

"A Midoriya?"

"Půjdu."

Chtěl jsem zůstat s Kacchanem, ale asi by to bylo divný..

"Tak pojď."

Kouknul jsem ještě na Kacchana pohledem, jestli je v pohodě, a on mi jen ukázal sluchátka v uších, což jsem vůbec nechápal, ale asi je v pohodě, teda doufám..

Šli jsme před chatku a zavřeli za sebou dveře.

Prolézali jsme různě les a okolí..

Po nějaké době Kiri potřeboval na záchod a já byl s Denkim sám.

Rozhodl jsem se že to Denkimu řeknu, dá se mu věřit..

"Denki?"

"Anooo?"

"Noo.. když ti teď něco řeknu, a budu to myslet seriózně, slibuješ že o tom ani necekneš a nebudeš se smát?

"Podle toho co to je, ale však víš že jakékoliv tajemství je u mě v bezpečí."

"Vím.."

"Tak povídej"

"No jak začít.."

"Prostě začni?"

"Oh dík to by mě nenapadlo.."

"Ne, teď už vážně povídej."

"Už nějakou tu dobu cítím něco ke Kacchanovi.. do nedávna jsem si byl skoro jistej že mě nesnáší a že mě nemá rád ani jako kamaráda, natož aby.. mě.. no.. miloval, ale teď, svěřil se mi s jeho problémy, vůbec se v něm nevyznám, bojím se o něj, nevím co mám dělat.."

A je to venku..

"Fuuha.. takže ještě jednou a pomaleji, ty cítíš něco ke Kacchanovi, ale on asi ne, svěřil se ti, to bych možná bral jako něco co by asi normálně neudělal, počkej! Ty si říkal že se o něj bojíš, je to tak? Proč se o něj bojíš?"

"To ti nemůžu říct, promiň, slíbil jsem mu to.."