Bakudeku Tábor

12

Jakmile to Denki dořekl tak tu byl Aizawa a začal nás postupně budit
"Midoriya? Ty už jsi vzhůru? Skvěle tak mi pomož je vzbudit, mám pro vás všechny takové překvapení."
"Rozkaz!"
Kacchan ještě spal, je tak roztomilý když spí.. takový nevinný, klidný, je prostě jiný...
"Kacchane, vstávej."
"hmm.."
Z mého velice krátkého spánku už mě někdo budil, ale kdo to je? Znám ho? Mám pocit že ano, ale nemůžu si vzpomenout, proč mi říká Kacchan? Co se to děje?!
"Tak honem! Vstávej! Aizawa má pro nás překvapení!"
"Aizawa? Kdo je Aizawa?"
Proč mě ten kluk budí? Kdo je ten Aizawa o kterém mluví?
"Coo?! Jak jako kdo je Aizawa?!"
Nechápu nic, vážně nic, ještě před půl hodinou věděl všechno, šel spát a už si zase nic nepamatuje..
"Vůbec nevím o kom mluvíš, ani kdo jsi ty.."
"Ty kluků pitomá! To si zase zapomněl? To si už z nás děláš prdel ne?"
"Tebe znám.."
"Huh?!"
"Tebe si pamatuju.. jsi Eijiro.. můj přítel.."
"Všichni jsme tady přátele.." usmál jsem se ze zoufalství.
"Ale Kirishima není jenom můj kamarád.."
Co jsem to právě slyšel? Oni spolu něco mají? Proč jsem o tom nic nevěděl?! Proč byl teda ke mne Kacchan tak hodný a svěřil se mi? Co měla znamenat ta pusa?! Co mělo znamenat to obejmutí?! Nevydržel jsem to a rozbrečel se..
"Fakt jdi do hajzlu Bakugo! Seš ubohej! Je mi z tebe zle! Nesnáším tě! Už na mě v životě nemluv!" křičel  jsem se slazama v očích a vyběhl z chatky. Jak si to mohl dovolit?! Proč mi o tom Kirishima neřekl?!  Proč mám takovou smůlu zrovna já?! Proč jsem o tom nevěděl?! Tohle mu fakt nedaruju!
Když jsem běžel pryč do někoho jsem vrazil..
Byl to Todoroki. "Midoriya? Co se stalo? Proč brečíš?"
"K-Kacchan.."
"Uklidni se.. Nadechni se, a v klidu povídej co se děje."
Rozbrečel jsem se ještě víc.. Rozbrečelo mě to jak je hodný a zajímá se co se děje, ten pocit že mi chce někdo pomoc..
"Midoriya! Uklidni se.."
"Mhm.." Začalo se mi špatně dýchat.. Úplně se mi sevřel hrudník, nešlo mi se nadechnout.. Najednou byla tma, nic víc, nic míň, prostě tma.
Úžasný! Takže já se z něj snažím dostat co se stalo s Bakugem a on tu zkolabuje! Nezbylo mi nic jiného než ho odnést do jejich chatky a sám zjistit co se vlastně stalo. Když jsem vešel do chatky číslo 7 s Midoriyou v náručí všichni se na mě divně dívali, nevím proč.
"Co se s ním stalo?!" Sice si ani jednoho toho kluka nepamatuju, ale asi mu na mne vážně záleží..
"S ním? Spíš s tebou ne?! Narazili jsme na sebe a brečel že se ti něco stalo! Pak omdlel.."
"Bakugo ztratil paměť.. zase.."
"Zase? "
Ještě chvíli jsme si tam povídali a vysvětlovali kdy jsem ztratil paměť a snažili se přijít na to proč..
Slyším Kacchana..? Kacchana? To se mi fakt musí zdát.. Po chvilce jsem otevřel jsem oči.. Fakt tu byl Kacchan.. Počkat.. Vždyť jsem byl s Todorokim, jakto že jsem teď v chatce s kacchanem?!
"Kacchan..?"
"To seš ty Bakugo."
"Eh? Oh ajo, promiň.."
"Takže si fakt zase nic nepamatuješ..?" řekl jsem se slzama na krajíčku.
"Vůbec nic.. jenom to s Eijirem.."
"Oh.." znova jsem se rozbrečel..
"Nebreč prosím.."
"Jak mám asi teď nebrečet?!"
Je mi toho kluka líto..
"Pojď ven Bakugo.. prosím.." chci mu všechno říct, to co k němu cítím, to jak jsme si dali pusu, prostě všechno..
Asi chce něco důležitého, když nechce aby u toho byli i ostatní.. měl bych jít.. Kývl jsem hlavou v souhlas, zvedli jsme se a šli jsme ven z naší společné chatky. Celkem nevím co od něj mám teď čekat..
On opravdu souhlasil?! Čemu se vlastně divím, není to ten Kacchan kterého všichni známe..
"Chceš to říct všechno najednou nebo postupně..?"
"Sice nevím co tím myslíš, ale nechám to na tobě." Ten kluk mě vážně děsí..
"Dobře, takže.. jak začít.."
"Prostě začni." usmál jsem se na něj.
Prostě začni? není to přesně to co jsem mu řekl když se mi svěřoval s tou mámou? No to je jedno..
"Včera, když jsme sem jeli tím vlakem tak si se choval strašně divně, prostě jinak.. Pak jsem ti usnul na rameni.. Když jsme si vybalili tak jsme se šli s klukama projít a prozkoumat to tady..  Pak jak jsem se vrátil tak ses mi svěřil, že se ti rozvádí rodiče, rozbrečel ses.. máma je na tebe hnusnejší než normálně a to je co říct.. a právě  kvůli tomu ses začal sebepoškozovat.. pak jsi mi řekl ať se postavím a objal jsi mě.. no.. a p- pak jsi mi dal pusu.."
"J- Já jsem ti dal pusu..?!"
Co to povídá? Já jsem mu dal pusu? Vždyť mám Kirishimu?! Co jsem to jenom udělal?!
"Ano.. ty jsi mi dal pusu.."
Chci aby to věděl..
"Ale vždyť mám přítele.."
"To jsem se dozvěděl až teď.."
"Já to nikomu neřekl..?"
Zelenovlásek zakroutil hlavou v nesouhlas..
"Kdybych to řekl alespoň jedné jediné osobě tak se teď vyhnu téhle nepříjemnosti a nedělám píčoviny.."
Nevydržel jsem to.. rozbrečel jsem se..
"Ty pláčeš..? Neplakej prosím.. "
řekl jsem a silně ho objal.
"Záleží mi na tobě.."
Eh? To mluví na mě? On mě obejmul? Co když..
"Děkuju.."
Co když mu na mne fakt záleží..
On mě objal taky?! Co se to momentálně děje? Možná mu na mne taky záleží.. i po tom všem..

. ano, vím, zase jsem to vydal pozdě, ale! Přicházím s kapitolou co má plus mínus 1000 slov! Dlužím vám omluvu, omlouvám se, měl jsem teď trosku hroty s rodičema a celkově mi nebylo vůbec dobře..