Bakudeku Tábor

10

Fakt už mě sere! Co si o sobě jako myslí?! Jak si dovoluje na mě vůbec šahat?!

Vůbec jsem nepobral co se právě stalo.. chvilku jsem o tom přemýšlel a pak mě napadlo, že to musím to říct Aizawovi! Byl přeci u toho když už si nic nepamatoval! Rozběhl jsem se co nejrychleji umím směrem k Aizawovi. Zaklepal jsem na dveře chatky, která byla o dost větší než ty naše. Nikdo neodpověděl, tak jsem to zkusil znovu, ale pořád nic.. "Pane Aizawo..?" Když se mi nedostavila odpověď ani tahle,tak jsem usoudil, že učitel v chatce není. Vyběhl jsem hledat Aizawu. Když jsem vykoukl za rohem chatky tak jsem narazil na Kirishimu s Kaminarim. BINGO! MÁM TO! Oni nám vždycky pomůžou, už není potřeba hledat Aizawu! "Kirishimo! Kaminari! Rychle! Pojďte se mnou!"
"Co se děje Midoriyo?"
"Asi je to důležitý, neptej se a pojď!"
Vyběhli jsme všichni směrem k naší chatce "Jde o Kacchana! Když jsem ho chtěl vzít za Aizawou kvůli matce tak mě okřikl a asi si začíná vzpomínat!"
"A to je špatně, že si začíná vzpomínat?"
"Jak pro koho.."
Když jsme doběhli k naší chatce, Kacchan seděl na posteli a brečel.. Počkat brečel? "Kacchan! Jsi v pořádku?!"
Už zase.. už zase slyším ten jeho hlas.. "hmm.."
"Kacchan? Co se děje..?" Fakt se o toho kluka bojím.. co se mu stalo? Takovou smůlu si nezaslouží..
"Bakugo..?"
Nechci s ním mluvit.. podíval jsem se na zelenovláska a on hned pochopil.
"Můžete jít na chvilku ven, prosím..?"
"Jasně, Kiri pojď."
Jakmile odešli tak jsem si ke Kacchanovi přisedl. "Tak povídej, co máš na srdci?"
Rozbrečel jsem se ještě víc, je mi to strašně líto, neměl jsem na něj být takový, chtěl mi pomoct, tak proč jsem na něj tak vyjel..
"Omlouvám se.." omlouvání mi moc nejde a vím to.. "Omlouvám se, neměl jsem se k tobě chovat tak jak jsem se zachoval.. je mi to líto.."
Přesně v tuhle chvíli jsem se rozbrečel taky..
On taky brečí? "Proč pláčeš..?"
"Vzpomněl sis už..?" Tohle mě strašně zajímá.. proč se tak zachoval..
"Měl jsem jenom záblesk nějaké vzpomínky kde jsi byl i ty a vylekalo mě to.. "
"Jaké..?"
"Byli jsme v řece.. já tam asi spadl.. a ty jsi mi podal ruku, ale já jsem tě ignoroval.. měl jsem pocit, že to zvládnu sám, ale ty sis to asi nemyslel.."
O čem to jenom mluví? OH ANO! UŽ VÍM! Vzpomínám si. "Takže ta situace byla prostě podobná a ty sis začal vzpomínat.?"
"Vlastně ano.."
"Půjdeme to říct panu Aizawovi, ano?"
Radši by jsme mu to měli říct, nevíme jak a proč se to stalo..
Zvedl jsem se z postele a jemně jsem Kacchana popadl za ruku, on se na mě podíval a usmál se, ale nebyl to ten jeho klasický úsměv, tenhle úsměv byl vážně upřímný, milý a hodný..
Vyšli jsme z chatky, ruku v ruce.. už byla tma a podle mě se Kacchan začal bát, najednou byl takový nejistý, rozhodl jsem se ho chytit pevněji a sebejistě pokračovat dál v hledání učitele, když jsme přišili k učitelově chatce tak jsem zaklepal a podíval se na Kacchana.
"Dále."
To je snad poprvé co jsem ho zastihl v chatce, když jsme vešli tak Aizawa seděl u počítače a s někým telefonoval.
"Zavolám ti později, jsou tu děti."
Položil telefon a kouknul na nás.
"No tak co je?"
"Kacchan, začal si vzpomínat.."
"Neřekl bych, že jsem si začal vzpomínat.. mám jenom jednu vzpomínku.."
"Jakto že sis vzpomněl?"
"Yo, k tomuhle, chtěl jsem ho vzít za Vámi, protože prý bude bydlet u mamky, ale to přeci nejde, ne? Tak jsem ho vzal za ruku a chtěl jsem ho vzít sem, ale-"
"Ale ošklivě jsem ho okřikl a šel do chatky.." nechtěl jsem aby to říkal on, bylo vidět, že je mu to líto.. "V tu chvíli se mi vybavila ta vzpomínka, mohlo nám být tak 5? Byla to prostě podobná situace.."
"Hmm.. zajímavé.. jsem rád že jste mi to řekli, teď utíkejte k sobě, musím ještě něco dořešit."
"Dobře, nashle.."
Zajímá mě co musí dořešit když nechce aby jsme o tom věděli (aut: NE, ANI NA TO NEMYSLETE, vím jak to zní a moc dobře vím co vás napadá :d) většinu věcí co řeší tak víme. Odešli jsme a zavřeli za sebou dveře. Vzali jsme to přes kuchyň, polapili tam nějaké buřty a šli na chatku, tam jsme snědli ty buřty z kuchyně a zalehli do postelí, Kaminari s Kirishimou už spali. Dnešek byl vážně náročný, oba jsme během pěti minut usnuli..

.
Jak se vám líbí dnešní kapitola? Snažil jsem se ji udělat co nejdelší, má něco okolo 800 slov, jak by podle vás měl příběh pokračovat?