Bakudeku Tábor

8

"Aizawu..? Kdo je to..?"

"Náš učitel, trenér a takový náhradní táta, pomůže nám.."

"Kiri, běž pro Aizawu!"

"Aizawo! Pane Aizawo!! Honem! Musíte nám pomoct!"

"Uklidni se, co se stalo?"

"Bakugo.. nevím co se stalo, musíme rychle!"

"V jaké chatce jste?"

"Sedm, chatka sedm!"

Vůbec nechápu co se děje, ale asi to bude něco vážného, Kirishima by takhle nevyšiloval pro nic, za nic..
(Aut. Aizawa, kdyby jste nepochopili, ale věřím že jsem chytří a pochopili jste to :d)

Když jsme vešli do chatky tak jsem viděl Midoriyu a Bakuga od krve, co zas ty paka dělali? Zase se poprali?

"Aizawo!"

"Co se pro boha stalo?!"

"No.. našel jsem ho takhle v lese.. nic si nepamatuje.. neví kdo je, neví kdo jsem já..."

"A proč je od krve a ty bez trika?"

"Zavázal jsem mu to.."

"Co jsi mu zavázal..?"

"Zápěstí.."

Aizawa přišel k nám a oddělal můj provizorní obvaz z Kacchanova zápěstí.

"Ty jsi o tom věděl?"

"O čem..?"

"Podle toho co vidím tak to není první řezná rána co na sobě má.."

"Řezná rána..?"

"Takže si vážně nic nepamatuješ?"

"Vůbec nic.."

"Kaminari, Kirishimo, doběhněte pro lékárničku!"

"Rozkaz!"

"Bude to dobrý, uvidíš.."
Řekl jsem a pevně ho objal..

"Ty jsi o to věděl, že?"

"Svěřil se mi až dneska.."

"Co se děje..? S čím jsem se ti svěřil..?"

Přišli kluci, ti co je Aizawa poslal pro lékárničku.

"Tady.." Řekl červenovlasý kluk a podal obvazy a mastičky učiteli.

Během toho co mi Aizawa mazal a obvazoval ruce mi Deku vyprávěl a vysvětloval co se dělo..

"No takže, nevím jestli by jsi s tím souhlasil, kdyby jsi to byl normálně ty, ale řeknu to i před Aizawou a klukama.. Tvoji rodiče se rozvádí a tvá matka to psychicky nezvládá.. Všechno si to vylívá na tebe.."

"Svěřil jsem se ti s něčím takovým..? Musíš pro mě hodně znamenat.."

Rozbrečel se..?

"Ty brečíš..? Nebreč prosím.. Řekl jsem něco co ti ublížilo..?"

"Vážně to není on.."

"Ne.. v pohodě.."
Je strašně krásný a zároveň smutný slyšet ho říkat něco takového..

"Dávej na něj pozor Midoriyo, já se jdu ještě vyspat."

"Ano.."

"Midoriyo? Teď bych mu to možná řekl, ale když si nic nepamatuje tak ani nebude vědět jak to bylo z jeho strany.."
(Aut. Teď to bude zase Denki :d)

"No.. ono, věc se má tak že jsem mu to řekl, ale pak jsem to nějak zakecal.."

Vůbec nechápu o čem se baví.. to jsem to taky zapomněl..?

"Ah ták.."

"Denki.., můžete na chvilku ven..?"

"Jasně, pojď Kiri."

"Dík.."

Proč je poslal pryč? Co chce udělat?

Když kluci odešli tak jsem ke Kacchanovi začal mluvit..

"Hele, Kacchane, vím že to teď pro tebe není jednoduché.., vím čím sis prošel, a chci ti říct, že tady pro tebe vždycky budu, ať už se děje cokoliv, můžeš za mnou vždycky přijít a svěřit se mi, ani nevíš jak se o tebe pořád bojím.. bojím se že si zase něco uděláš.. nechci tě ztratit.. rozumíš? Nechci o tebe přijít.. miluju tě.. "

"Miluješ mě..?"

"Miluju.."

"Sice si tě pořád nepamatuju, ale když ty miluješ mě tak já tebe, byl jsi ke mě milí, hodný, staral se o mě v tom lese.."

"Tohle bych od tebe asi normálně nikdy neslyšel.."

"Proč ne..?"

"Ale nic.. já jen..."
Rozbrečel jsem se..

"Zase brečíš..?"

Zvedl jsem se z postele a objal jsem ho..

"Slib mi že už si nic neuděláš, slib mi to!" 
Křičel jsem mu do ramene a brečel u toho..

Nevím co mě to popadlo, ale z ničeho nic jsem ho políbil.

Očividně byl dost šokovaný, prostě jenom stál a zíral na mě těma velkýma, krásnýma, zelenýma očima..

"K-Kacchan.."

"Ano..?"

"J-já.."

. A pro dnešek stačí, asi jsem zapomněl zmínit ze tenhle příběh bude dost náročný na psychiku, ale co už :d

Nicméně, jak se vám to zatím líbí?