Bartonova dcera

2.

Večer jsem se šla vysprchovat a připravila dvě matrace pro Wandu a Nat. Přišla jsem do pokoje a sedla si na postel. Můj pokoj jsem už stihla rozmrazit takže to bylo v pohodě. Doufala jsem, že nebudu mít noční můry. Nechtěla jsem všechny vzbudit měli za sebou náročný den. Pochvíli přišla i Nat a na konec i Wanda.

,,Tak dobrou noc holky jsem ráda, že tu jste"

,,My jsme taky rády, že tu jsme" odpověděla mi Wanda.

,,Dobrou noc" odpověděla ještě Nat. Já se pak natáhla a zhasla lampičku na nočním stolku.

Zase jsem tam byla. Byla jsem v černé tmavé cele. Slyšela jsem dva hlasy holku a kluka. Byli na mě milí a já si je oblíbila a už se tolik nebála.

,,Teď ty malička půjdeš s námi" řekl nějaký hlídač a vzal mě za ruku.

,,Ne, já nechci pusťte mě! Pietro! Wando!"

,,Lili to bude dobrý!"

Položili mě na lehátko a připoutali. Pustili do mě několik jehel a poslední co jsem viděla bylo světlo. To světlo bylo to co jsem viděla úplně na posled a pak jsem oslepla.

Cítila jsem jak mě někdo hladí a tak jsem otevřela oči, ale nic neviděla.

,,Wando?! Pietro?! Jste tu?"

,,Sedíme hned vedle tebe Lili"

,,Já vás nevidím" stekla mi po tváři slza.

,,Lili tvoje oči.." vydechl Pietro.

,,Co je s nimi?!"

,,Jsou pobledlé"  odpověděla mi Wanda.

,,Cože?!"

,,Už je nemáš modrozelené, ty je máš....máš je skoro bílé" vydechl Pietro.

,,Já.....já jsem slepá?!"  zhrozila jsem se.

,,Lili je mi to tak líto" hladila mě Wanda. Pak mě někdo objal. Byl to Pietro.

,,Tak zase ty maličká s námi půjdeš" zase ten hlas.

,,Ne! Ne! Neeeeeee" histerycky jsem brečela a křičela.

Pohled Clinta

Probudil jsem se kolem půlnoci a nemohl znova usnout. Sedl jsem si na postel a rozhodl se projít. Šel jsem kolem pokoje Lili a pak dolů. Chtěl jsem otevřít dveře, ale zastavil mě něčí křik.

,,Lili" vydechl jsem a letěl k ní do pokoje. Skláněla se nad ní Wanda s Nat a snažili se jí probudit.

,,Holky co se stalo?!" zvýšil jsem trochu hlas takže se za mnou objevil Pietro.

,,Co se děje?" zeptal se ospale.

,,To Lili začala sebou házet a křičela naše jména ze spaní. Křičela, že nikam nejde a pak naše jména" vysvětlila Wanda.

,,Počkej, ale to už někdy dělala.....No jasně teď den jí dali do cely a zjistili jsme, že oslepla" řekl své milé sestřičce Pietro.

,, Cože? To mi nikdy neříkala"

,,Nerada asi na to vzpomíná" odvětila Nat.

,,Ne! Ne! Neeeee!!!"

Křičela strašně na hlas takže se probudili i ostatní děti a Laura je šla utišovat. Pak se začali probouzet i ostatní. Myslím, že šli za křikem. Sedl jsem si k ní na postel a snažil se jí probudit.

,,Lili, zlato vstávej je to jen sen"

,,Ne! Nikam nejdu! Ne! Nedělejte to! To bolí!!!"

V ten moment přišli do pokoje i zbylí Avengers a sedli si na zem a nebo stáli a pomáhali ji probudit.

,,Wandooo!" vykřikla a rychle se vyhoupla do sedu. Nečekal jsem to takže jsem dostal do nosu jejím čelem.

,,Au"

,,Co....co tu všichni děláte?" Vydechla a zrychleně dýchala.

,,Zdálo se ti asi o tom jak....jak si...no..." z Pietra to lezlo jako z chlupatý deky.

,,Jak jsem oslepla?" Lili sklopila zrak.

,,Co se stalo nikdy jsi mi o tom nic neříkala"

,,Ví to Wanda a Pietro. To jsou dva lidi z téhle místnosti. I to je hodně"
Rozsvítil jsem lampičku na jejím nočním stolku.

,,Lili, i když je to těžký musíš mi říkat všechno. Jsem tvůj táta a mám tě rád a vždycky budu. Tak prosím řekni co se stalo?"

,,Já nemůžu" steklo jí pár slz a já se kouknul na Wandu.

,,Já nevím co se dělo jen vím, že když ji přinesly do cely byla docela dlouhou v bezvědomí a, když se vzbudila tak byla dezorientovaná"

,,Já...no....Wando koukni se mi do hlavy"
Wandě začali trochu rudnout oči a pak jí stekla slza.

,,Panebože L to jsem nevěděla"
Wanda ji objala a já to stále nechápal.
Začala mě trochu bolet hlava a pak jsem uviděl Wandy vzpomínku. Pak jsem viděl vzpomínku i Lili. Bylo to strašný poslední co viděla bylo světlo, které jí svítilo do očí.

,,Lili to bude v pohodě" objal jsem ji a Nat s Pietrem na nic nečekali a taky nás obejmuli. Ostatní se na nás nechápavě koukali, ale nakonec jsem ucítil jak jsme u někoho v drtivém objetí a Lili v klidu oddechuje u mě schoulená v náručí.

,, Myslím, že usnula" zašeptal jsem a koukal se na ni. Byla roztomilá. Její blonďaté vlasy měla až do půli zad, ale spletené do copů. Měla nádherné růžové tváře, ale chyběli tomu její oči. Oči modré jako safír s trochou zelené. Tak strašně mi chybí. Teď je na skoro bílé, ale ona si z toho nic nedělá. Občas mě to štve, ale vím, že tím jí nijak nepomůžu.
Všichni se mezitím odtáhl a jen na mě koukali jak ji držím a ona mi spí schoulená v náručí.

,,Je roztomilá" zašeptala Wanda.

,,No nic mi půjdem spát" řekl Tony a zívl si.

,,Dobrou noc" zašeptal jsem a chtěl jsem Lili položit, ale jak mile jsem se od ní odlepil trhla sebou a začala zrychleně dýchat.

,,Myslím, že by jsi tu měl s ní zůstat" řekla Wanda.

,,Nebude vám to vadit?"

,,Když nebudeš chrápat" konstatovala Nat.

,, Díky"

Nat s Wandou si zase lehli a já jsem se opatrně položil k Lili do postele a přikryl nás dekou. Natáhl jsem se a zhasl lampičku. Lili se trochu zavrtěla a dala mi hlavu na hrudník. Myslím, že kdyby někdo nevěděl, že je to moje dcera myslel by si, že spolu něco máme. A ano máme. Máme ten nejkrásnější vztah táty s dcerou a každý nám ho může závidět.
Měla položenou hlavu na mém hrudníku a obličej závratný do hrudníku. Divím se, že může dýchat. Ale ona v klidu oddychovala a sem tam sebou cukla. Hladil jsem ji po vlasech a na konec taky usnul.