Bartonova dcera

4.

Začala jsem se probouzet a vedle mě na zemi spaly v klidu Wanda s Nat. Byla jsem ráda, že tu jsou se mnou. Byli tady už týden a vůbec nic se nezměnilo. Chvilku to vipadalo, že konečně budou očištěni, ale nakonec z toho sešlo. Byla jsem ráda, ale že je táta doma.
Se všemi jsem si skvěle povídala. Jediný kdo mě neměl úplně rád a já jeho byl Stev. Od tý doby co mu sněžilo na hlavu mě na oplátku pokropil vodou. Chvilku jsem vymýšlela žertíky, ale pak mě to přešlo a radši jsem si povídala s holkama.

Bylo pondělí a my jsme všichni seděli u snídaně. Zrovna jsem pila kafe, když táta začal mluvit.

,,Máme pro tebe překvapení"

,,Hmm" pokývala jsem hlavou na znak, aby pokračoval a dál jsem pila.

,,Můžeš až se situace uklidní být s námi v Towru" to mě dokonale zaskočilo a vyprskla jsem na člověka předemnou kafe. Shodou okolností to byl Stev. Už umím totiž poznat jaká mysl je čí.

,,Cože?"

,,No Laura to dovolila Tonymu to nevadí a ostatním taky ne" objasnil mi táta.

,,Mě do toho nezahrnuj" řekl Stev.

,,No taky se naučíš se schopnostmi a konečně můžeme spolu trávit víc času"

,,Páni, děkuji" vydechla jsem.

O měsíc později

Večeře li jsem, když v tu ránu se ozvalo bouchání na dveře. Zvedla jsem se a šla otevřít. Byl to nějaký muž to je vše co jsem pochytila.

,, Dobrý večer doufám, že neruším" nadechovala jsem se na pozdrav, ale táta mě přerušil.

,,Fury co tu děláte?"

,,Přišel jsem vám říct, že situace se už zklidnila a můžete se vrátit"

,,Jak jste nás našel?"

,,To je na dlouho"

,,Pojďte dál. Dáte si kávu nebo čaj?"

,,Ne děkuji'

,,Ale pirát. Pořád nemáte papouška?" zeptal se Tony. Nechápala jsem to. Koukla jsem se na Tonyho jakože to nechápu.

,,Starku nechte toho. Přišel jsem za vámi kvůli to, že se můžete vrátit. Kromě toho jsem si přišel promluvit s vámi" netušila jsem o kom mluví než ho přerušil táta.

,,Co od Lili chcete?"

,,Aby se stala Avengerem"

,, Cože?!"vykřikla jsem.

,,Je to rozkaz"

,,Ale pokud vím tak nejsem ani Avenger a ani nějaký váš agent takže vás poslouchat nemusím" odsekla jsem.

,,To je sice pravda, ale bude to lepší než, když po tobě půjde Hydra" tím mě dokonale zaskočil a teď už jsem neměla takovou kuráž. Měla jsem strach. Strach. To je to co jsem cítila v Hydře. Strach. Ani jsem si to neuvědomila a letěla jsem na zem. Ten Fury mě, ale stačil zachytit.

,, Děkuji" řekla jsem a sedla si na židli.

,,Nemáš zač. Přijímáš tedy?"

,,Dáte mi pak pokoj?"

,,Jo"

,,Tak jo přijímám" chvilku mi to přišlo jako osmý div světa, ale cítila jsem, že má radost a taky, že mu zacukali koutky a rozšířila zornička. Zvedla jsme k němu hlavu. Nemohla jsem sice nic vidět, ale i tak jsem se ušklíbla.

,,Vy jste se usmál?" usmála jsem se taky a ostatní na mě šokovaně koukali.

,,Ne"

,,Jo, jo máte radost"

,,To mám, ale neusmál jsem se. Byla to křeč"

,,Možná víte kde bydlím a že jsem byla v Hydře, ale je toho víc. Věřte mi, že já poznám, kdy se usmějete, máte radost, zlost nebo cítíte smutek" obcházela jsem ho, ale on mě lehce chytil za paži.

,,Myslíš, že to nevím. Vím co ti v Hydře dělali. Máš víc schopností než tolik kolik jsi jim řekla. Vím to moc dobře. Taky vím co se stalo, když jsi byla chvilku v bezvědomí" zašeptal směrem k mému uchu a ostatní nás sledovali. Obrátila jsem k němu svůj obličej a lehce zavrčela pár slov.

,,To co se stalo se nesmí nikdo dozvědět. Nikdo o mně neví všechno a tak to i zůstane. Nikomu to neřeknete" začali mi trochu modrat oči. Cítila jsem to. Tak jsem jen mrkla a přestalo to.

,,Samozřejmě" uchechtl se, já se mu vysmekla a vydala se do pokoje. Na schodech jsem se otočila, ale on se už o něčem bavil s tátou.