Bartonova dcera

12.

Probudila jsem se v noci s tím, že mě někdo objímá. Ten někdo byl Stev. Byl roztomilý. Přimáčkla jsem se k němu a on mě objal ještě pevněji.

Probudilo mě lochtání na krku.

,,Steve" vydala jsem zesebe pochvilce, když to vážně už lochtalo.

,,Dobré ráno princezno"

,,Dobré ránko"

,,Jak si se vyspala?"

,,S tebou líp než před tím"

,,To rád slyším" usmál se a já taky.

Políbila jsem ho a on mi polibky ochotně oplácel. Po chvilce jsme docela neochotně odkráčeli na snídani kde všichni něco řešili.

,,Čau co řešíte?"

,,Ahoj. No povolali nás na misi. Našli další základnu HYDRY" řekl Tony

,,To je super ne?"

,,Jo jasně" odpoví mi táta.

,,Tak proč se všichni tváříte jak na pohřbu?"

,,No je to ta základna kde jsme byli spolu" řekla Wanda.

,,Ou. Tak super kdy jedem?" všichni se na mě podívali pohledem ,ti definitivně hráblo, a já se jen usmála. ,,No co mám pár nevyřízených účtů" pokrčila jsem rameny.

Za chvilku jsme byli všichni v obleku a tentokrát jsem si podpatky nebrala. Seděli jsme v quijetu a Stev říkal plán. Wanda zase hlídala venku a chytala kusy budovy kdyby se náhodou někdo rozhodl to vyhodit do povětří, jelikož tam byli ještě informace, které S.H.I.E.L.D. chce. Tak jsem šla já a Stev. Měla jsem Stevovi, krýt záda kdyby něco.

Šli jsme teda do budovy a rovnou do místnosti kde měly být ty složky.

,,Kde můžou být?" řekl si spíš pro sebe kapitán.
Prohraboval se různými věcmi na stole, ale mě zaujmulo to jak bylo okno přesně dané na protější zeď.
Koukla jsem se tím směrem a na druhé zdi bylo takové tlačítko.

,,Steve zkus zmáčknout to tlačítko"

,,Jaký tlačítko"

,,Na proti oknu je tlačítko"

,,Kde?"

,,Tady" ukázala jsem a zmáčkla ho.

,,Jak si to udělala?"

,,Zmáčkla jsem tlačítko"

,,Žádné tam nebylo"

,,Jo bylo. To je teď jedno"

Stev se natáhnul a vyndal celej štost papírů.
Stev se ještě v těch papírech prohraboval. Ne ale zaujmulo jedno číslo 005 to číslo bylo tak povědomé. Vzala jsem složku do ruky a četla.

Subjekt 005

Liliana Nathaša Bartonová

18.3. 2002

Subjekt unesen a zkoušíme na něm experimenty.

Experimenty jsou úspěšné. Je v cele s dvojčaty Maximoff.

Při jednom z pokusů oslepla.

Bylo tam spousty zápisů a já na to jen nevěřícně koukala.

,,Lili? Jsi v pohodě?" zeptal se Stev a já ho úspěšně ignorovala. Dál jsem nevěřícně koukala na složku.
Z přemýšlení mě vytrhnul tak neznámý, ale zase tak strašidelně známý hlas.

,,Subjekt 005. Jeden ze tří experimentů, které se nám povedly. Vidím, že už mě také vidíš. Jaké to bylo? Byt slepá?"

,,Rozhodně bych byla radši slepá než se vrátila a koukala na váš ksicht"

,,Jseš si jistá? A co tvoji přátelé? Jak se mají? Víš možná by tě zajímalo jestli žijí. Taky by tě zajímalo, jestli tě nezradí a budou tě mít stále rádi. Já ti odpovím. Nebudou. Každé přátelství jednou zajde a ani tohle netrvá věčně"

,,Mlč!"

,,Nemají tě rádi"

,,Lili neposlouchej ho. Každý tě má rád"

,,Ale co pak, že by se nám ozval kapitán?"

,,Nech ho být" z rukou mi vyšlehly modré plamínky s začali mu zamrzat nohy.

,,Možná by jste si jí měl krotit kapitáne. Je nebezpečná"

,,Není nebezpečná. Možná tak pro vás, ale pro nás ne. Narozdíl od vás by nám totiž nedokázala ublížit" začala jsem ho ještě víc mrazit. Za ním se objevili ostatní.

,,Já říkal, že je nebezpečná. Než se nadějete budou z vás kostky ledu"
Ušklíbl se a to mě ještě víc vytočilo. Nikdo nebude říkat, že ublížíme své rodině.
Než někdo stačil zareagovat odněkud vytáhl zbraň a střelil, ale kam na koho.

Ucítila jsem bolest v břiše. Tak na mě střílel. Podlomili se mi kolena. A všechny hlasy byli slyšet jakoby pod vodou. Pak se mi zatmělo před očima a já skončila na zemi kdyby jsem, ale neucítila něčí paže jak mě chytají.

Pohled Steva

Ozvala se rána chvilku jsme nevěděli kde skončila než led, který postupoval po těle toho může najednou zastavil.

,,Lili!" podlomili se jí kolena a já ji chytil.
,,Lili musíš mě poslouchat a nezavírat oči ano? Lili nezavírej oči"

Jakoby mě neslyšela. Zavřela oči a málem se uhodila do země hlavou.

,,Steve musíme jít. Dej mi jí já ji odnesu do quinjetu a ty se připoj k ostatním" řekl Tony.

Bylo to dobré rozhodnutí. Tony může letět a tím pádem je rychlejší. My můžeme po cestě potkat nějaké ty agenty. Zvedl jsem jí a položil jí Tonymu do rukou. Tony vyletěl oknem a já s ostatními jsme šli ke dveřím.

,,Vy spolu něco máte?" zeptala se mě Nat.

,,Cože?!" zděsil jsem se.

Clint se jen tlemil a Wanda se uchechtávala.

,,To ne, ne! Vy spolu chodíte!" vykřikl Pietro a smál se.

,,Emmmmm"

,,Steve každýmu už je to jasný tak to přiznej" ozval se Tony.

,,Zmlkni Straku" fajn tak za tohle mě Lili zabije.

Došli jsme ke quinjetu bez problémů. Všude se váleli agenti buď mrtvý nebo zranění. Já jsem držel složky.