Po ukončení ceremoniálu běžím za matkou, musíme být u Katniss co nejdříve. Našla jsem ji, jde naproti mě směrem k soudní budově.
"Mami, mami rychle, musíme za Katniss!" řvu na ní z dálky zoufale.
"Ano broučku, jdeme za Katniss." řekne s pevným hlasem a chytne mě za ruku. Nepřipadá mi nějak zničená, ano, je smutná, ale snaží se být silná, ne jako když zemřel otec. Rychlým krokem se dostáváme do dveří soudní budovy. Vevnitř je dlouhá chodba, vpravo i vlevo jsou jedny dveře a nakonci schody nahoru i dolů. Takže...kde je Katniss? Do budovy vchází pekař a další lidé, kteří vypadají jako Peetova rodina. Než si stihneme cokoli říct, přichází k nám mírotvůrce.
"Ženský splátce" ukazuje na dveře vpravo.
"A mužský splátce" dveře vlevo.
"Pouze tři minuty" okamžitě s matkou vtrhávám dovnitř. Katniss sedí na pohovce. Při našem vstupu sebou vylekaně trhne. Okamžitě se k ní vrhám a sedám si k ní do klína, opírám hlavu o její rameno a brečím. Vdechuju její vůni, voní jako les. Nevnímám o čem s matkou diskutuje, i přestože nejsou moc potichu.
"Postarej se o ni!" začínám vnímat jelikož tenhle rozhovor přechází do hádky.
"Budu v pořádku, Katniss" říkám vklidu, vážně budu, ona to musí vědět. Beru si její obličej do svých dlaní, abych ji uklidnila.
"Ty na sebe musíš taky dávat pozor. Jsi rychlá a statečná. Třeba dokážeš vyhrát." Vyhraje, nechci o tom pochybovat.
"Možná" odpovídá po chvíli. Proč si myslí, že bych nemohla mít pravdu? Musí si věřit.
"Pak bychom byly bohaté, jako Haymitch." dodává. Bohaté? Nevím jestli to myslela ze srandy, ale i tak proč myslela zrovna teď na bohatsví.
"Mně je jedno, jestli jsme bohaté. Chci jenom, aby ses vrátila domů. Zkusíš to, viď? Doopravdy to zkusíš?" ptám se ji.
"Jistě, přísahám, že to opravdu zkusím" odpovídá mi. Mlčky doufám, že to myslí vážně. Najednou se ve dveřích objevuje mírotvůrce a posunkem naznačuje, že už musíme jít. Ne! Ještě ji potřebuju! Všechny najednou padneme do objetí. Je to naposled. Znova propukám v hysterii.
"Mám vás ráda. Mám vás obě ráda." opakuje pořád a my ji říkáme totéž.
V očích mám slzy, které mi trochu rozmazávají vidění. Najednou se srážím s pekařem. Rychle se na něj podívám, má slzy v očích, ale mile se na mě usmívá, úsměv mu nedokážu oplatit a rychle běžím ven. Venku čeká Gale a Madge, taky ji jdou navštívit. Nechci se s něma bavit, chci být doma s mámou. Vzpomínám na dobu, kdy jsme já, máma, Katniss a táta seděli u stolu a pili mátový čaj.
Neuvědomuju si, že už se setmělo. Večer se zapíná televize. Objevuje se znak Panemu a hraje hymna. Začíná záznam všech sklizní, pro případ, že se na ně někdo během dne nedíval. Když ukazují sklizeň z našeho kraje, ztuhnu. Chce se mi brečet, ale slzy nikde. Jdu si lehnout a přemýšlím. Povídá si teď Katniss s Peetou? Má už vymyšlený plán jak vyhrát? Jaké dostane Katniss závěrečné hodnocení u tvůrců her? Jaká bude letos aréna? A zabije Katniss Pettu? Naštěstí po chvilce usínám a tyhle otázky mě budou tížit až ráno.
ČTEŠ
Primrose Everdeen
FanfictionZ mnoha pohledů známé boj o přežití v aréně během hladových her. Ale to, co se během toho dělo ve dvanáctém kraji zas tolik ne. Vyprávění z pohledu Prim