Primrose Everdeen

9.

"Jo, jak to víš?" tuhle otázku položím dřív než jsi uvědomím, že jsem se probudila díky svému křiku. 

"Slyšela jsem tě" odpovídá mi a zamyšleně se dívá na naše zásoby jídla, moc jich není. 

"O čem byl tvůj sen" docela by mě to zajímalo, bylo by to jako v jednom příběhu, který jsme četli ve škole, že se dvoum lidem zdá ten samý sen. Bylo by to super, i když trochu děsivé.

"Katniss vyhrála, ale když se vrátila, tak nějak mírotvůrcům vadilo že předtím chodila lovit a tak ji zastřelili. Ty ses ji snažila bránit a-...dopadla jsi stejně. Jste to jediné co mám." při posledních slovech se jí v očích objevují slzy a potichu vzlyká. Jdu k ní a objímám ji. Nepřijde o nás, aspoň o mě určitě ne.

"Mami, ty víš, že všechno bude v pohodě, zkus tomu věřit." uklidňuji ji šeptem. Přichází k nám Pryskyřník, nejdřív se na nás nechápavě dívá, ale pak se k nám začíná lísat. 

"A kdyby ano, tak tady je ještě Pryskyřník" dodávám. Pryskyřník je úplné zlatíčko. Jednou jsem oknem zahlédla jak jde k našemu domu mírotvůrce, kocour se před něho postavil a nechápu jak, ale nějak ho asi zastrašil a on odešel. 

"No nic, pojď se nasnídat" ukončuje mamka objetí a rukáv si otírá slzy z očí. Super na snídani je zbytek bylinkového salátu ze včerejška, sice už nebude tak skvělý jako včera, ale pořád je to moje nejoblíbenější jídlo. 

Ještě jsem ani nedojedla snídani a slyším klepání na dveře, asi to budou holky, navrhovaly že by jsme dneska mohly jít na Louku. Házím do sebe rychle poslední dvě sousta salátu a jdu ke dveřím. Stojí tam ten chlap, do kterého jsem v pátek vrazila, když jsem vybíhal z domku. 

"Jej, pojďte dál" říkám trochu zklamaně, protože jsem se těšila na to jak půjdu s holkama ven. On jen přikyvuje. Je divné, že nic neřekl ve dvanáctém kraji většinou každý každého zdraví. Jde za mnou a hned si sedá k jídelnímu stolu. Rána na jeho ruce nevypadá zrovna dobře, i když je pravda, že od minula je lepší. Mamka si sedá k nám a nanáší na ruku olejíček, který moc dobře znám, jelikož mě s ním mamka taky léčila, první chvíli jsem si myslela že mám ruku v ohni.

Jakoby chtěl vyjeknout bolestí, ale z jeho otevřené pusy nevychází žádný zvuk. Všímám si jenom toho, že nemá jazyk. Teď zase musím vyjeknout já, nikdy jsem člověka bez jazyku neviděla, proč by taky někdo neměl jazyk že? Mamka taky nevypadá zrovna šťastně, ne že by se lekla jako já, ale vyděšeně vypadá. Ten chlápek se rychle zvedá a spěchá pryč.

"Mami, proč neměl jazyk?" musím se zeptat, pochybuji že by si někdo nechal vyříznout jazyk, nebo že by se tak už narodil, ale to by zase neutíkal. Divné.

"Asi to byl avox" Odpovídá mi a dívá se směrem ke dveřím.

"Počkat, avo-co?" Naprosto nechápu.

"Avoxové, to jsou lidi, kterým Kapitol nechal vyříznout jazyk, protože udělali něco co se prezidentovi nelíbilo."

"Aha..a to víš jak?"

"Tvůj strýc, bratr od táty Luke je avox" Já mám někde další rodinu, jakože fakt?! To je super.

"Co udělal, nebo to je jednou. Kde bydlí?" Musím se zeptat okamžitě, jsem tak ráda že se možná setkám s dalším členem rodiny.

"No bydlí tak se to asi říct nedá, teď je sluha v Kapitolu. A jinak se pokusil utéct do třináctého kraje, byl jeden z těch kteří věřili, že třináctý kraj pořád nějakým způsobem žije. Prim prosím s nikým se o tom nebav, nepotřebujeme problémy s mírotvůrci."

"Jo jasně" Ok takže nějak hodně informací na to že jsem ještě ani neposnídala. Stejně by mě zajímalo co se tomu chlapovi stalo, a přesnější osud strejdy taky. Proč nešel i s tátou? 

Po obědě se u dveří objevují holky. Jsem tak ráda, že je vidím. Jen škoda, že ji o tom co se dneska stalo nemůžu říct. El by určitě vymyslela jednu ze svých bláznivých teorií a Rose by se ho snažila nakreslit, ona vážně miluje kreslení. Má štěstí její rodina je trochu bohatší, takže si zásobu papírů a psacích potřeb můžou dovolit. Jdeme směrem k Louce. Na Louce sbíráme všechny pampelišky, které najdeme a pleteme si z nich náramky a věnečky na hlavy. Když jsme pak vyzdobené, chodíme po kraji a malé věnečky věšíme na různá místa, aby to tady bylo trochu veselejší, ne jen šedá, černá, uhelný mour, dřevo a to pořád dokola.

Večer přicházím domů unavená, takže jím jenom trochu bramborové kaše a jdu okamžitě do postele.

Odpoledne další den s mamkou nedočkavě sedíme před televizí. Vypadá to jako kdyby jsme ji chtěly zhypnotizovat aby se co nejdřív zapnula. A tadá funguje to. Caesar zdraví všechny kolem se svým děsivým úsměvem. Za ním v pozadí sedí zbývající splátci, ale v šeru nejdou skoro vidět. Teď vítá Glimmer z prvního kraje, která si to pyšně vykračuje směrem na podium ve zlatých poloprůhledných šatech a culí se u toho jako bonbon. Kluk z jejího kraje vypadá spíš, jako pako než zabiják, ale hned po konci rozhovoru tuhle myšlenku házím za hlavu. Clove z druhého kraje, vypadá jako zabiják okamžitě, ale nic to není proti Catovi taky ze stejného kraje. Cato je krásný a vypadá to že i silný stroj na zabíjení. Holky, které se mi při hodnocení zdály děsivé mi teď připadají jako úplný opak a nahrazuje je holka z pětky, která mi připomíná fretku. Po malém vyděšeně vypadajícím klukovi z desítky, který je asi stejně starý jako já se na podium vznáší jako víla v modrých šatech Rue, nechybí ji ani křídla. Teď jsem se rozhodla, kdyby se za mě Katniss nepřihlásila my tři bychom byli spojenci. Tresh od ní z jedenáctky naprosto vyhrává na stupnici děsivosti a nejspíš i nebezpečnosti. Má stejně snědou pleť jako ona, ale je asi dvakrát vyšší. 

Sedám si blíž k mamce, protože Caesar vítá Katniss. A wow vypadá ohromně a nádherně a prostě naprosto oslnivě. Vlasy má spletené do copu podobného jako nosila doma akrorát o něco elegantnějšího. Kůži má pomalovanou ornamenty v barvách ohně, líčení taky. A šaty jsou červené s plameny, které by ji jakoby obepínaly a když se pohne kamínky kolem plamenů zajistí efekt, jako kdyby byla uvězněna v plamenech ohně. Efekt nástupů bohužel zaniká, když začíná mluvit. Jde vidět jak je nervózní. S mamkou víme že tohle je vážná věc, ale když řekne že na ni největší dojem udělalo jídlo? U tohohle se prostě nedá ubránit smíchu. Smát se okamžitě přestávám, když začíná mluvit o tom když opouštěla dvanáctý kraj a o mně. Neuvědomuji si to, ale po tvářích mi tečou slané slzy. Přes slzy, vidím rozmazanou rudou záři. Utírám si slzy do šatů, Katniss se točí a z šatů jí šlehají plameny. Myslím že rozhovor se povedl, ale ne natolik. K Caesarem přichází Peeta, od něho by se Katniss mohla učit. Nejlepší část rozhovoru je, když se baví o sprchách v Kapitolu. Nakonec se ptá Caesar Peeta, jestli má nějakou holku. Říká že ne a já vím že říká pravdu. Najednou dodává, že se mu ale jedna líbí.

"Vsadím se že to je Madge" Říkám mamce.

"Jsi vedle, jasně že je to Lucy" Lucy pochybuji. Peeta se nadechuje aby odpověděl Caesarovi na otázku, kterou jsem přeslechla, ale z toho že odpovídá vypadá nervózně a ne moc nadšeně.

"Protože...protože sem přijela se mnou"

Omlouvám se kapitola tady nebyla asi týden, sekla jsem se na mrtvém bodě a nevěděla jak pokračovat. Poradila mi kamarádka, které chci věnovat tuhle kapitolu, takže díky @Pink-29