Primrose Everdeen

14.

Ahojte :D Tleskejte mi, protože jsem se rozhodla psát dál. Četla jsem si vaše komentáře a dost mě to povzbudilo. Moc vám za ně děkuju. Takže tady máte další část.

"Tak ji nechte na stromě. Nemůže nikam zmizet a vyřídíme ji ráno." Peeta. Zase on?! Ze začátku si hrál na zamilovaného hlupáka a teď tady bude vymýšlet ty nejlepší strategie, jak Katniss zabít?! Chce se mi křičet, nebo rovnou řvát! Všichni tady jako idioti vidíme naději, že to ti dva spolu přežijou, ale ne, on si bude hrát po svém.

Kamera zachytila poslední záběr s Katniss, její obličej nebyl moc povzbudivý. Jde vidět, že se utápí v bolesti...

 Podívala jsem se z okna a až teď si uvědomila, že už se setmělo. Takže jsem byla mimo asi trochu déle... Nevadí, jen doufám že si o mě holky nedělaly ve škole starost. 
Mamka už jde spát, ale já ještě zůstávám vzhůru. Nevím proč, když se v aréně nic neděje.  Asi chci jenom přemýšlet. Chvíli se dívám na obrazovku, která je pokryta tmou v aréně. Pak začne hrát hymna. Aspoň se podívám, jestli nezabili někoho dalšího. Ve světle zářícího znaku Kapitolu jde vidět, jak se Katniss snaží odřezat větev pár metrů nad ní. Snad nejsem jediná, která nechápe proč to dělá. Možná chce aby spadla na profíky, ale podle mě by je minula. Čas během hymny si vybrala určitě z nějakého důvodu. Těšila jsem se na to, co vymyslela za úžasný plán, ale ta větev po zhasnutí světel - nikdo nezemřel - nespadla. Stále napjatě čekám co se stane. Ale ona slézá zpátky ke spacáku. Nechápu. Možná ta větev prostě odřezat nejde nebo to nějak souvisí se strategií... Nakonec nás obě něco překvapí. Ke spacáku se snesl stříbrný balíček s bílým padáčkem. A to znamená dar od sponzorů. Konečně Haymitchi. Strašně se mi ty padáčky líbí, vypadají tak nevinně a pak...v nich objevíte něco, co vám zachrání život. V krabičce moje sestra najde nějakou zázračnou mastičku, které se léky ode mě a mámy nemůžou rovnat. Teď aspoň Katniss bude mít více síly. Nakonec v pohodlné sedačce usínám. 

Ráno se probudím až moc brzo, takže se jen tak nepřítomně dívám do koutu místnosti.
Když najednou vyjeknu. Něco malého se tam pohlo a běží to dál. Bez rozmýšlení se zvednu a postavím na židli. Naštěstí se objeví máma. Sehne se k zemi a chytne malou myš, která už je zpátky v koutě a nemá kam utéct. Připadám si blbě, když se pořád třepu strachy kvůli myšce. 
Mamka nevypadá moc nadšeně z toho že jsem ji vzbudila kvůli takové blbosti. Naštvaně se na mě dívá a asi se už připravuje na řev. Nakonec ale jen mávne rukou a jde připravit snídani. Jsem za to ráda, ale i tak vím že bude mít špatnou náladu a nebude se se mnou moc bavit. Vlastně nemůžu za to, že jsem myš viděla tak dvakrát v životě a bojím se jich... Máme Pryskyřníka a ten je většinou odežene nebo chytne. Kde je vlastně teď?

"Mami? Neviděla jsi někde Pryskyřníka?"
"Od včerejška ne." odpoví mi s výrazem typu, že je jí to teď úplně jedno.  Podívám se teda na hodiny, zjišťuju že škola mi začíná až za hodinu, takže se můžu jít podívat po Pryskyřníkovi. Tenhle plán se mi zdál dokonalý, než jsem uslyšela jekot vycházející z televize. 
Hned jsem se na ní podívala, na obrazovce se nedalo orientovat, kdo je kdo. Profíci propukli v naprostý chaos a začali se kolem sebe ohánět rukama. Původně jsem si myslela že to dělají jenom tak, ale pak se v rohu obrazovky objevil Caesar.

"Tak a konečně je tady máme. Sršňáni!" komentátor se začal pomalu usmívat. Na tohle asi čekal hodně dlouho. A tak pokračuje ve své řeči: "Škoda že Claudius ještě spí, ten by z nich byl nadšený. Já vám totiž řeknu tajemství. To on přesvědčil Seneca, aby je tam přidal. A já jsem se s ním vsadil, že se to vymstí profíkům. A jak vidíte, tak jsem vyhrál!" teď se tváří naprosto nadšeně, o co se asi vsadili? Když jsem se trochu zorientovala v celém tom chaosu, zjistila jsem že Glimmer podlehla sršňánímu jedu. Teď leží na zemi celá opuchlá, největší otoky na jejím těle mají velikost pomeranče. Ale v ruce stále pevně svírá luk. Katnissin luk. Kdyby ho měla tak by vyhrála. Škoda že ho nezískala už u Rohu hojnosti, ale zase hlavně že je živá. Po chvíli mi dochází, že nemám tušení kam utekla. Ani jsem ji neviděla slézat z toho stromu. Naštěstí jí došlo, že bez luku nepřežije a pomalu se snaží dostat ke Glimmer. Ta holka která během přehlídky vypadala jako až moc sladký bonbón je teď pokryta zeleným slizem, který jí vytéká ze sršňáních bodnutí. Když se k ní Katniss konečně dostane nemůže od ní luk dostat, jelikož na něm leží. Pak to vypadá že se něčeho lekla a lehá si na polorozpadlé tělo. Chudáci rodiče od Glimmer až jim přijde její tělo, pochybuju že se někomu bude chtít jí svátečně oblékat do rakve. I na mě je tohle dost nechutné. Sestra má teď konečně svůj luk, ale nedaří se jí se zvednout. Rychle k ní míří profíci a v jejich čele Peeta. 
Začíná po ní křičet ať se zvedne a vypadne, ale ona jako by byla v nějakém transu. On jí pak začne i odstrkovat, protože vidí že Cato je skoro u nich. U Peety to nevypadá, že by těch žihadel schytal tolik, takže je na rozdíl od Katniss aspoň trochu při smyslech. Ona začíná konečně reagovat a tak se kolébavě zvedá a snaží se utéct, i když se jí to moc nedaří. Bojím se o ni, ale i tak vypadá strašně vtipně když občas vrazí do stromu nebo zakopne. Připomíná mi to, jak jsme si jako malé hrály na Slepou bábu. Ve všech hrách byla vždycky lepší ona, ale v tomhle jsem vynikala já. Dokázala jsem nějakým způsobem poznat že je přede mnou strom nebo jiná překážka, zatímco Katniss se pokaždé vrátila domů s roztrhaným oblečením a modřinami. I tak to ale bylo fajn.
Chci aby tahle aréna byla taky jenom hra pro malé děti, kde se nemůže nikomu stát nic vážného. Jmenuje se to hry a jsou tady děti, ale hra to rozhodně není, je to zvrácená realita. A pro lidi bez mozku zábava. Chci aby to bylo stejně duhové jako jejich oblečení, ale to rozhodně není...
Katniss právě leží bezvládně na zemi v halucinacích. A jediné co se jí teď může honit hlavou je, že jí právě zachránil život Peeta Mellark.